Premiér Petr Fiala (ODS) ve středu večer pronesl bezmála čtrnáctiminutový „projev k národu“. Navzdory mimořádnému rámování nebyl obsah premiérova sdělení zvlášť neobvyklý. Fiala se držel ideologických mantinelů, jež v předchozích týdnech vytyčil on či členové jeho vlády. Mluvil o hrozbě ruské agrese a energetické „drahotě“, která může během letošní zimy těžce zasáhnout až polovinu českých domácností.

Ponechejme stranou diskuze o vhodnosti zvoleného formátu, premiérově důstojném vystupování, či o oprávněnosti jeho kritiky minulých vlád. Takové polemiky jsou namístě, do hloubky je ale už pokryli jiní — a v některých případech na úkor dvou hlavních východisek včerejší relace. Za prvé: jak Fiala chápe energetickou krizi. Za druhé: jak proti ní hodlá jeho kabinet zakročit.

Fialovu analýzu „dosud nevídaných cen energií“ od záhy navržené politiky dělil až propastný skok způsobený trvalou ideologickou rozpolceností. Trefné postřehy o celospolečenském problému tak střídaly přísliby obecných, vzdálených či polovičatých opatření. Premiér připomínal doktora, který s přesností vypracuje diagnózu vážné nemoci a následně k její léčbě předepíše acylpyrin.

Hlavním viníkem energetické krize je podle Fialy závislost na Rusku, jež „nás chce učinit slabými a tedy vydíratelnými“. Stát má proto v horizontu pěti let nabýt „energetické suverenity“. Potud s premiérem nelze než souhlasit. Těžko však věřit slovům o „masivní podpoře“ fotovoltaiky a tepelných čerpadel, zvlášť bez uvedení byť jen hrubých čísel či předestření návrhů konkrétních zákonů.

Navzdory programovému prohlášení totiž Fialův kabinet za půl roku vládnutí neudělal pro obnovitelnou energetiku, která je levná, ekologicky přívětivá a zároveň kompletně soběstačná, takřka vůbec nic. Stejně tak pro rozvoj inovací a úspor. Ač pětikoalice měla už nespočet příležitostí manko předchozích vlád napravit, nevyužila ani jednu.

Pozor na soukromé zájmy

Premiér z vysokých cen nepřímo nařknul také soukromé zájmy. Energetické korporace, jak víme, na krizi ostatně pohádkově bohatnou. Postavení zájmu občanů proti zájmům kapitálu bylo přitom obzvlášť překvapivé od předsedy středopravé, neoliberální ODS.

„Zatímco zájem státu je dostatek energií za přijatelné ceny, zájem soukromého investora je zisk. A tyto dva přístupy se nyní dostávají do konfliktu,“ řekl Fiala. Stát má proto v příštích letech získat pod kontrolu „klíčové elektrárny“, a lépe tak regulovat konečnou cenotvorbu energií. Jak převedení vlastnictví proběhne, však zatím není zřejmé, stejně jako to, co to může znamenat v kontextu konce uhlí, pro který vláda stále nemá ucelený harmonogram.

Celková koncepce „energeticky suverénního státu“ tedy zatím stojí výhradně na obecných a nezávazných frázích. Sám Fiala navíc přiznal, že příští měsíce jí nebudou takřka nijak ovlivněny.

Vedle střednědobé vize proto představil i konkrétní opatření pro letošní zimu. Vláda ze dvou třetin naplnila plynové zásobníky a plánuje trojici politik za šestašedesát miliard korun: zrušení povinných plateb za obnovitelné zdroje, zavedení úsporného tarifu a finanční podporu tepláren.

Minimální dopad

Dopad nových opatření však podle všeho bude minimální. Jedná se o plošné, bezkoncepční strategie, které nic nemění na podstatě krize, již zimní měsíce ještě vystupňují. Domácnosti rapidním tempem chudnou a vláda nabízí krátkodobou úlevu v řádu stovek či přinejlepším pár tisíců korun. Ostatně vládní „deštník proti drahotě“ se podle analytiků i sociálních pracovníků zcela minul účinkem.

Fiala pak omezenou podporu vysvětluje skutečností, že státní rozpočet je napjatý a země se nemůže dále zadlužovat. Zapomněl však zmínit, že i díky jeho občanským demokratům výrazně trpí příjmová strana rozpočtu. Ještě v minulém volebním období spolu s hnutím ANO prosadili zrušení superhrubé mzdy a díru v rozpočtu nyní odmítají vyplnit novými příjmy — například takzvaným Windfall Tax, tedy zdaněním energetických firem s nadměrnými zisky. Takové opatření přitom zavádějí asi v polovině evropských států, včetně Velké Británie, k jejímž konzervativcům ODS dlouhodobě vzhlíží.

Když Fiala hovoří o tom, že nárůsty cen energií „budou pro mnohé šokem“, nabízí se otázka, zdali onen „šok“ vláda svou nahodilou sociální politikou sama nepředepisuje. Premiérův včerejší výstup je totiž především důkazem, že si pětikoalice nejspíš uvědomuje rozměr současné krize, v otázce podpory občanů chce však spíš mluvit než konat.

Fialův kabinet tak české domácnosti možná „nenechá padnout“, jak premiér v závěru projevu slíbil. Ani jim však nepomůže postavit se na vlastní nohy.