Energetická koncepce EU není „výhrou“ ani pro ČR, ani pro klima. Čekají ji změny

Adam Rektor Polánek

Unijní seznam zelených zdrojů sice obsahuje jádro i plyn, avšak pouze za podmínek, které česká média ani politici nereflektují. Ve snaze zavděčit se všem totiž Evropská komise zvolila přístup, který není jasným vítězstvím pro nikoho.

Z nedostavěné jaderné elektrárny Kalkar udělali v Německu zábavní park. Německo skončí s jadernými elektrárnami ještě letos a jeho vláda půjde proti bezdůvodné podpoře jaderné energetiky z veřejných evropských zdrojů. Foto WmC

Na počátku roku Evropská komise vydala dlouho očekávaný seznam energetických zdrojů, které oficiálně považuje za udržitelné. Takzvaná taxonomie má unijním institucím i investorům ujasnit, které projekty budou klíčové pro energetickou transformaci — a tedy zasluhují finanční podporu.

Kromě obnovitelných zdrojů se na seznamu objevily i jádro a fosilní plyn, za které lobbovala Babišova a nyní i Fialova vláda. Oslavné reakce českých politiků a komentátorů na sebe nenechaly dlouho čekat.

„Výborná zpráva na nový rok… jeden z největších úspěchů naší vlády,“ radoval se bývalý ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček (ANO) na Twitteru. „Vítězství pro Česko“, proklamovaly Hospodářské noviny. K návrhu Komise se pochvalně vyjádřili přední členové vlády současné i minulé.

Má to však háček: podpora plynu i jádra má být pouze dočasná, navíc podmíněná pravidly, která se budou vládě jen obtížně plnit. Velká část českých médií i politiků přitom unijní podmínky nikterak nereflektují. Po důkladnějším rozboru je zřejmé, že taxonomie žádné „vítězství“ pro dosavadní koncepci tuzemské energetiky nepředstavuje.

Podle návrhu Komise musí jaderné projekty, které chtějí dosáhnout na zelené investice, obdržet veškerá povolení do roku 2045. Především však musí prokázat existenci co možná nejbezpečnějšího — tedy hlubinného — úložiště jaderného odpadu před rokem 2050.

Hlubinné úložiště má v České republice vzniknout nejdříve právě v roce 2050, spíš později. Slovy ministryně životního prostředí Anny Hubáčkové (KDU-ČSL) je proto splnění unijních požadavků v českém kontextu doslova „fikce“.

I podpora plynu má v evropské taxonomii jasná pravidla. Nové plynové elektrárny musí obdržet povolení před koncem roku 2030, musí nahrazovat špinavější fosilní projekt, a produkovat emise ve výši maximálně 270 gramů oxidu uhličitého za kilowatthodinu.

Právě časové a emisní omezení budou pro českou vládu obtížným zadáním. Plánovaný konec uhlí v roce 2033 totiž může chtít vláda vykrýt právě rozsáhlými — tedy emisně náročnými — plynovými projekty ještě ve třicátých letech tohoto století. Ani jedno však unijní návrh neumožňuje.

Konečně jsou jádro i plyn v taxonomii vedeny nikoli jako zdroje čistě zelené, nýbrž „přechodné“ — a právě rozdíl ve významové nuanci bude v příští dekádě klíčový. Nechce-li Česká republika v éře dekarbonizace platit za energetický skanzen, měla by začínat jednat — nespoléhat se na jádro a fosilní paliva tak jako doposud, ale raději investovat do obnovitelných zdrojů.

Žádný stát nezvítězil. Prohrála však ochrana klimatu

Některé členské státy Evropské unie by z nových energetických parametrů těžily víc, než jiné. Dohromady jde i přesto o jakýsi kompromis, jenž se snaží zavděčit více stranám najednou. Navzdory absenci jasného vítěze však podle klimatických hnutí nechybí poražený, kterým je sama ochrana klimatu.

„Evropská komise chce obětovat vědeckou integritu taxonomie na úkor plynových a jaderných lobbistů, aniž by evropská veřejnost měla možnost vyjádřit se k obsahu prostřednictvím řádného konzultačního procesu… Fosilní plyn a jadernou energetiku nelze v žádném případě považovat za udržitelné,“ uvedla v tiskové zprávě evropská koalice ekologických organizací Climate Action Network Europe.

Návrh Komise je totiž neslučitelný s udržením globálního oteplení pod hranicí jednoho a půl stupně Celsia. Nové investice do fosilních paliv — tedy i fosilního plynu — podle odborných analýz povedou k překročení této relativně bezpečné hranice. Plyn je špinavý zdroj energie, který nejen vypouští oxid uhličitý, ale především se vyznačuje úniky metanu, které Evropská unie zatím dostatečně neomezuje.

Navíc je taxonomie v rozporu s dřívějšími klimatickými přísliby Evropské unie. Legislativní balíček Fit for 55, známý jako Zelená dohoda, měl snížit unijní emise k roku 2030 o pětapadesát procent. Za předpokladu, že do konce dekády vznikne větší množství plynových projektů, což chce Komise umožnit, je taková ambice zcela nerealizovatelná.

Unijní instituce proto podle analytiků působí nekonzistentně: na jedné straně deklarují ambici být klimatickým lídrem, na straně druhé nechtějí zavádět klimaticky odpovědnou politiku. O nutnosti vyřadit plyn z evropského energetického mixu co možná nejdříve přitom dnes nehovoří pouze občanská společnost či evropští Zelení, ale například i středopravý britský deník Financial Times.

Jádro je neméně kontroverzní. Technicky sice platí za nízkoemisní zdroj energie, zato je provází řada jiných zásadních problémů. Lidstvo se stále nedokáže zbavit vysoce radioaktivního jaderného odpadu, který je smrtelně toxický po neuvěřitelné desetitisíce let.

Hrozbu havárie jaderné elektrárny, jakkoli je malá, také nelze zcela zanedbat. V neposlední řadě je jádro „příliš pomalé a příliš drahé“ — výstavby jaderných projektů jsou běžně odkládány a mnohonásobně se prodražují. Spíš než stabilitu tak podle kritiků jádro představuje veskrze antiekologické utápění prostředků, jež jsou zapotřebí jinde. A právě tak se jeví i taxonomie, která dvěma problematickým zdrojům energie dává prostor.

Spor o budoucnost unijní energetiky teprve začíná

I když se Komise zdánlivě pokoušela vyhovět všem, taxonomie rozpoutala vlnu emocí a rozkryla hluboké rozpory mezi jednotlivými státy. Hlavní střet se týká jádra, proti kterému se staví skupina zemí v čele s Německem a Rakouskem. Pro jsou naopak hlavně Francie a Česká republika.

Německo, které plánuje své zbývající jaderné elektrárny vyřadit z provozu do konce roku, se ještě minulý týden chtělo hlasování o taxonomii zdržet. Nová ministryně životního prostředí Steffi Lemkeová (Zelení) však už ohlásila, že bude jednoznačně hlasovat proti zařazení jádra mezi udržitelné zdroje.

Rakouští představitelé zase takřka ihned po zveřejnění taxonomie zopakovali dřívější záměr kvůli jádru Evropskou unii žalovat. „Neexistuje žádný právní základ pro zahrnutí jaderné energie do unijní taxonomie,“ uvedla už v listopadu pro server Euractiv rakouská ministryně pro klima a energetiku Leonore Gewesslerová (Zelení). Ze svého stanoviska od té doby nijak neslevila.

O komplikacích energetické debaty svědčí i skutečnost, že Komise prodloužila lhůtu vyhrazenou na odborné připomínky k taxonomii — původně měly být zaslány k 12. lednu, nově mají kritici čas do 21. ledna. Připomínky mohou změnit konečnou verzi dokumentu, který bude oficiálně představen do konce měsíce.

Členské státy následně budou mít čtyři měsíce k případnému odmítnutí taxonomie — což může udělat i Evropský parlament. Pokud se tak nestane, seznam žádoucích energetických zdrojů se stane evropským zákonem, jenž vejde v platnost v příštím roce.

Šance, že současná podoba taxonomie bude přijata bez sebemenších úprav, je ovšem mizivá. Spor o budoucnost evropské energetiky se nyní vede na několika úrovních — a zdá se, že teprve začíná.

advertisment