Energetická koncepce EU není „výhrou“ ani pro ČR, ani pro klima. Čekají ji změny
Adam Rektor-PolánekUnijní seznam zelených zdrojů sice obsahuje jádro i plyn, avšak pouze za podmínek, které česká média ani politici nereflektují. Ve snaze zavděčit se všem totiž Evropská komise zvolila přístup, který není jasným vítězstvím pro nikoho.
Na počátku roku Evropská komise vydala dlouho očekávaný seznam energetických zdrojů, které oficiálně považuje za udržitelné. Takzvaná taxonomie má unijním institucím i investorům ujasnit, které projekty budou klíčové pro energetickou transformaci — a tedy zasluhují finanční podporu.
Kromě obnovitelných zdrojů se na seznamu objevily i jádro a fosilní plyn, za které lobbovala Babišova a nyní i Fialova vláda. Oslavné reakce českých politiků a komentátorů na sebe nenechaly dlouho čekat.
„Výborná zpráva na nový rok… jeden z největších úspěchů naší vlády,“ radoval se bývalý ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček (ANO) na Twitteru. „Vítězství pro Česko“, proklamovaly Hospodářské noviny. K návrhu Komise se pochvalně vyjádřili přední členové vlády současné i minulé.
Má to však háček: podpora plynu i jádra má být pouze dočasná, navíc podmíněná pravidly, která se budou vládě jen obtížně plnit. Velká část českých médií i politiků přitom unijní podmínky nikterak nereflektují. Po důkladnějším rozboru je zřejmé, že taxonomie žádné „vítězství“ pro dosavadní koncepci tuzemské energetiky nepředstavuje.
Podle návrhu Komise musí jaderné projekty, které chtějí dosáhnout na zelené investice, obdržet veškerá povolení do roku 2045. Především však musí prokázat existenci co možná nejbezpečnějšího — tedy hlubinného — úložiště jaderného odpadu před rokem 2050.
Hlubinné úložiště má v České republice vzniknout nejdříve právě v roce 2050, spíš později. Slovy ministryně životního prostředí Anny Hubáčkové (KDU-ČSL) je proto splnění unijních požadavků v českém kontextu doslova „fikce“.