Zhruba tři čtvrtiny veškerých emisí oxidu uhličitého pocházejí podle odhadu Organizace spojených národů z měst. Opatření pro řešení klimatické krize — včetně související energetické transformace — se přitom do městských politik v České republice promítají zatím spíše pomalu.

Přesto existují výjimky. Nedávno jsme v Deníku Referendum popsali cestu severočeských Litoměřic k využití čistších, lokálních zdrojů energie. Její součástí bylo zřízení pozice energetického manažera, který projekty v oblasti energetiky a klimatu vymýšlel a uskutečňoval. Téměř deset let ji v Litoměřicích zastával Jaroslav Klusák, nyní energetický manažer Prahy a zároveň předseda Sdružení energetických manažerů měst a obcí.

Podle výročních zpráv to vypadá, že do Sdružení energetických manažerů měst a obcí členové postupně přibývají, ale zatím jich moc není. Proč by se podle vás města měla přidat a pořídit si energetického manažera?

Teď k lednu už je to myslím dvacet dva nebo dvacet tři členů, takže ano, postupně přibývají. Jsme zatím malé sdružení, které jsme vybudovali zespoda. Když jsem ještě působil v Litoměřicích, v určitém období se o energetický management zajímala spousta měst. Chtěli jsme proto vytvořit platformu, kde bychom spolupracovali, předávali si nezávislé informace a sdíleli zkušenosti.

Proč by si město mělo pořídit energetického manažera? Teď vidíme, že ceny elektřiny a plynu nejsou téma, které by šlo mimo nás, naopak se dotýká každého, měst a veřejného sektoru zvlášť. Města dávají pět až deset procent provozních výdajů za energii, takže z finančního pohledu mají velký potenciál pro optimalizaci. A velký potenciál je také pro to, aby města a veřejný sektor reflektovaly trendy ohledně Green Dealu a klimatické politiky.

Už nejsme ve fázi, kdy bude energie spousta a bude levná. Z dosud běžných zdrojů jí bude čím dál méně a bude drahá. Proto by se nad tím města měla zamýšlet — a energetický manažer je někdo, kdo energetiku řeší. Stejně jako máte na úřadech například oddělení interního auditu, kde kontrolují, jestli jste správně podepsali dokumenty, tak bude čím dál důležitější starat se o to, jak bude energetika ve městech vypadat, kolik bude stát a jaký vliv bude mít na životní prostředí a na rozvoj města.

S tím vším energetický manažer městu pomáhá?

Může. Není to nijak striktně definovaná pozice. Má podobné vymezení jako projektový manažer — nedělá jen část projektu, ale pokud je dobrý, má zájem a dostane prostor, podílí se i na dalších věcech.

Přes ministerstvo životního prostředí, ministerstvo pro místní rozvoj a Svaz měst a obcí se snažíme, a snad už to letos vyjde, aby se pozice energetického manažera dostala do katalogu prací ve veřejné správě. Považujeme za důležité, aby šlo o normální místo ukotvené ve veřejné správě.

Pokud bychom to tedy shrnuli, dá se říct, že energetický manažer připravuje ve městě projekty, které vedou ke snížení spotřeby energií a k přechodu k čistější energetice?

Ano, obecně se to dá říct takto. Ve městech to funguje stále stejně. Existují tam odbory, každý odbor spravuje majetek a od toho, jaký je ředitel daného odboru, se odvíjí i to, jak se s majetkem hospodaří. To říkám úplně narovinu. Celé se to pak odvíjí od toho, jak významnou pozici má v rámci majetku energetika.

Energetika je přitom hodně průřezová, dotýká se spousty oblastí. Hodí se proto, aby byl na úrovni města někdo, kdo je schopen připravovat dobrá výběrová řízení, nebo může nastavovat jejich parametry.

Byli jsme se podívat například v Helsinkách, kde při přípravě výběrového řízení developerských projektů určili, že šedesátiprocentní váhu má udržitelnost. To se v České republice neděje. Často se soutěží podle ceny, a projekty tak z hlediska energetiky nejsou dobře připraveny.

Energii ale město nakonec vždycky zaplatí, zvlášť v současné době. Při přípravě na jakýkoli investiční projekt by se proto jako veřejná služba mělo chovat rozumně a na provozu co nejvíce ušetřit. V rozpočtu pak logicky zbyde více peněz a prostředků na rozvojové činnosti, což je to hlavní, co by město mělo dělat.