Každá vláda řeší dva druhy problémů: jednak ty, které si vytkne k řešení v programovém prohlášení už předem, a jednak ty, před něž ji postaví vývoj více či méně nečekaně. U obou typů problémů jde o vyjednávání podpory i klasickou provozní kompetentnost. U obou však obvykle v opačném poměru.

Minulá vláda Andreje Babiše měla v moha ohledech lákavý program a nejméně dva její ministři si vedli nadprůměrně dobře při jeho plnění. Tyto zásluhy však převážilo zneužívání státu Babišem jako oligarchou a bossem řady dalších ministrů, působení temných figur jako Toman, Staněk či Benešová a zarputilé mlčení ostatních členů vlády i vedení zúčastněných stran k obojímu.

Ale i kdyby to bylo jinak — všechno by nejspíše stejně vposledku přebil covid a jej provázející vládní výkony: zmatky, chaos, dezorganizovanost. Nu, vzpomeňme si: velká zpoždění v reakcích na všechny vlny krom první, protiřečící si vyjádření, rozpad odborného poradního týmu, šachování s omezovacími opatřeními kvůli volbám či vánočním oslavám a tak dále.

Při pohledu na program současné vlády Petra Fialy nemůže liberální levičák doufat v mnoho, snad jen v pár pozitiv: v deagrofertizaci státu, zahraničněpolitickou jednoznačnost, několik provozních zlepšeních typu reformy exekucí či digitalizace státní správy, základní ohled na lidi se sociálními problémy a konečně uznání rozvratu klimatu — měla by to být přeci jen vláda poučenější pravice.

To, jak se postaví dnešní koalice k působení vlastních temných figur, se ještě uvidí. Kolem Hlubočka a spol. je toho stále dost nejasného. Na každý pád ale i na tuto vládu čeká ona hlavní zkouška kompetentnosti ve vztahu k nečekaným výzvám. A tou zjevně nebude sama ruská invaze na Ukrajinu — přeci jen, my válku nerozhodneme —, ale související energetická krize: nedostatek plynu a zejména kolaps trhu s elektřinou.

O plynu se mluví už dlouho a o elektřině teď uslyšíme ještě víc. Trh totiž po nárůstu ceny energetických surovin a letním výpadku některých jaderných zdrojů, jež kvůli suchu nemají dost vody na chlazení, přestal fungovat racionálně a ovládla jej panika. Ceny na pro nás nejdůležitější burze vylétly jen za srpen na pětinásobek jarní úrovně a trojnásobek loňského panikářského maxima — úrovně těsně po pádu Bohemia Energy. Bude je potřeba netržně srazit, účinně zastropovat nebo nějak sofistikovaně kompenzovat.

Jedná se skutečně o velmi závažný problém. Firmy už nyní plánují kvůli elektřině propouštění, univerzity zvažují výuku on-line. A to ještě neudeřila „ruská“ zima… Vláda přitom bude muset pomyslně překročit svůj ideologický stín, respektive překonat vlastní ideově poltickou profilaci. A navíc — bude také muset myslet a zejména jednat v celounijním kontextu.

Případné selhání by jistě mělo nejen zničující sociální, ale i politické důsledky. Média oligarchů už dnes vyzdvihují tu část kritických hlasů, podle nichž je třeba být loajální k zájmům České republiky, a ne Ukrajiny. Plánují se bouřlivé podzimní protesty.

Je paradoxní, že nejinspirativněji promluvil k tématu v posledních dnech ministr spravedlnosti Pavel Blažek, náš brněnský don a loutkář jihomoravského formátu, jemuž zde nedávno poprávu dali co proto jak autoři z Milionu chvilek, tak z Transparency International: „Pokud se nevyřeší krize v energetice, tak je ohrožen politický systém této země. Pokud se nenajde celoevropské řešení, tak je dokonce ohrožena Evropská unie jako taková,“ uvedl Blažek doslova ve Sněmovně a ještě doplnil:

„Nebudu dělat teď nic jiného než nacházet takové právní řešení, aby to šlo,“ řekl s odkazem na nutnost najít takovou formu státního zásahu, kterou nebudou moci energetické koncerny účinně právně napadnout, respektive zvrátit.

Možná, že přijdou do konce Fialova mandátu ještě horší akutní krize, ale nyní se to zdá jednoznačné: kolaps trhu s elektřinou bude pro současnou vládu totéž, čím byl pro minulou covid. Nevybrala si jej, do velké míry za něj nemůže, ale vposledku se to dnes jeví tak, že má potenciál přebít vše ostatní — buď v její prospěch, anebo obráceně.