Kolaps trhu s elektřinou je pro Fialovu vládu dosud tou největší zkouškou
Petr JedličkaMinulá vláda musela řešit pandemii, za niž nemohla a s níž nepočítala. Právě její boj s covidem přitom posléze spolurozhodoval volby. Pro dnešní vládu budou podobnou zkouškou extrémní ceny elektřiny, jež je potřeba razantně netržně zkrotit.
Každá vláda řeší dva druhy problémů: jednak ty, které si vytkne k řešení v programovém prohlášení už předem, a jednak ty, před něž ji postaví vývoj více či méně nečekaně. U obou typů problémů jde o vyjednávání podpory i klasickou provozní kompetentnost. U obou však obvykle v opačném poměru.
Minulá vláda Andreje Babiše měla v moha ohledech lákavý program a nejméně dva její ministři si vedli nadprůměrně dobře při jeho plnění. Tyto zásluhy však převážilo zneužívání státu Babišem jako oligarchou a bossem řady dalších ministrů, působení temných figur jako Toman, Staněk či Benešová a zarputilé mlčení ostatních členů vlády i vedení zúčastněných stran k obojímu.
Ale i kdyby to bylo jinak — všechno by nejspíše stejně vposledku přebil covid a jej provázející vládní výkony: zmatky, chaos, dezorganizovanost. Nu, vzpomeňme si: velká zpoždění v reakcích na všechny vlny krom první, protiřečící si vyjádření, rozpad odborného poradního týmu, šachování s omezovacími opatřeními kvůli volbám či vánočním oslavám a tak dále.
Situace ohledně cen plynu a elektřiny je kritická a tento ani jiný komentář na Deníku Referendum v poslední době, pokud mi něco neuniká (je pravda že nejsem zrovna poctivým čtenářem DR), nenavrhuje žádné konkrétní komplexní smysluplné řešení realizovatelné v krátkodobějším horizontu.
O takovém Tomio Okamurovi si můžeme myslet mnoho špatného, ale např. jeho návrhy na ustanovení národního zpracovatele ropy, národního importéra plynu a nákup plynu přímo od producentů či přímý prodej elektřiny českým občanům, nikoli přes německou burzu, alespoň mě osobně smysl dávají. Pravda je, že se kryjí se staršími (a asi obecně platnými) návrhy Deníku Referendum na zestátnění a deregulaci energetické oblasti.
Hlavní problém bude ale zřejmě v tom, že plyn se nedá výrazně levněji a v dostatečném množství nakoupit bez změny vztahu k Rusku. A opět, o Rusku si můžeme myslet mnoho špatného, ale jít s ním do války (i když spíše rétorické a ekonomické) za situace, kdy nám dodává klíčové suroviny, je pro naši zemi silně ohrožující, ne-li přímo zničující a nesmyslné.
Ví pak také redakce Deníku Referendum jak neekologický by byl nákup plynu ze zámoří? Nebo mám o tom špatné informace já? Uvědomuje si redakce DR, jaký by byl za současné situace dopad uzavření evropských jaderných elektráren, jak si to zřejmě představuje?
Vládní kompenzace vysokých cen energií je jistě možná (i když za této vlády jeden opravdu neví), ale jak dlouho to může český rozpočet utáhnout? Jaké to bude mít dopady? Nebude pak následovat další osekání sociální složky státu?
Obávám se, že část společnosti napojená na současnou vládu ztrácí kontakt s realitou, pokud ho už neztratila dávno. Včetně tohoto média. A nebo toto médium ztratilo kontakt s realitou nezávisle na české vládě.
A nebo už ničemu nerozumím.
...pardon, chtěl jsem říct, že DR navrhuje regulaci energetiky, tedy alespoň doufám. A mě se píše ve 3. pádě s "n" atd.
Nebojte, naobjednávaly jsme k otázce "co dělat" texty od odborníků, hned jak se to začalo hroutit. Chvíli trvá je napsat, ale měly by začít vycházet co nevidět
„Что делать?“
Jak ty odborníky budete vybírat?
První odborník je s textem hotov.
LENIN, Vladimir Il'jič. Co dělat? Vydání druhé, ve Svobodě první, autorisované. Praha: Svoboda, 1947