Více jaderných reaktorů nemusí zaručit stabilitu, více obnovitelných zdrojů spolehlivě zaručí nestabilitu.

Co jaderné reaktory nejen nemusí zaručit, ale ztaručeně zajistit nemohou, jsou pružné změny dodávek elektřiny podle okamžité spotřeby. Mají tak stejný problém jako obnovitzelné zdroje, jen v menší míře, protože obnovitelné zdroje přidávají k chaotickým výkyvům spotřeby chaotické výkyvy produkce.

Komunistický program rozvoje energetiky tento problém řešil ukládáním energie do přečerpávacích vodních elektráren, společně s jadernou elektrárnou Temelín se stavěla přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně. Od devadesátých let dodnes nikdo, ekoaktivisty nevyjímaje, nepřišel s ničím zelenějším.

Z důvodů mně blíže neznámých propagátoři obnovitelných zdrojů ukládání energie hrubě zanedbávají. Snad že přečerpávací vodní elektrárny nejsou zrovna ekologicky hezké, změny krajiny, jakéí jejich stavby způsobí, nahánějí hrůzu, a lepší technologii pro ukládání energie zřejmě nemáme a technologie aspoň v některých parametrech srovnatelné se rozvíjejí pomalu. Zatím se každopádně zdá, že stoupencům obnovitelných zdrojů vyhovuje spolupráce s plynovým průmyslem, v zálohování obnovitelných zdrojů plynovými elektrárnami nevidí problém a o tom, že by obnovitelné zdroje mohly pokrýt celou naši spotřebu — a tím pádem nevvyhnutelně vyrábět čas od času více, než dokážeme spotřebovat, což je situace, jakou žádná záložní plynová elektrárna nevyřeší —, sice rádi mluví, ale doopravdy tomu nevěří.

Mladá generace ekoaktivistů, které hoří planeta pod zadkem, je k zemnímu plynu kritická — a podezřívavá vůči vodíku, který by ukládání energie mohl řešit, byť s nízkou účinností, a navíc bude potřebný k dekarbonizaci některých průmyslových provozů, které nelze přímo elektrifikovat, ale dá se vyrábět, zatím dokonce nejlevnějií, ze zemního plynu —, ale zatím nepříliš kriticky přebírá od svých starších kolegů jak zášť vůči jádru, tak slepotu vůči potřebě energii skladovat.

Přitom zejména skladování energie zjevně potřebuje podporu, trh zatím nevedl k tomu, že by někdo budoval jakékoliv skladovací kapacity místo plynových elektráren. Jaderná energetika úplně nezbytná není — má nicméně na skladování energie menší nároky než obnovitelné zdroje, a proto dekarbonizace s využitím jádra bude snazší, levnější a rychlejší než bez něj.

Zároveň protesty proti jádru odvádějí pozornost od zemního plynu. Vliv boomerské generace vítězů nad jádrem v ekologickém hnutí tak umožnil spojit v jednání EU absurdně jádro a plyn do jediného balíčku, v demonstracích proti obojímu vyzdvihl do popředí protijadernou symboliku a v důsledku přinesl do evropského klimatického programu spojení dalšího rozvoje obnovitelných zdrojů s budováním dalších plynových elektráren — bez ohledu jak na klima, tak na problémy s Ruskem.

A zatímco se budou s evropskou podporou stavět další plynové elektrárny, boomeři zjevně hodlají nadále vést kampaň především proti jádru.

Trpím záští k jaderným elektrárnám. Trochu Černobyl, trochu Fukušima; trochu nedostatek představivosti -- neumím si představit, jak bude fungovat správa úložiště po potřebnou dobu. Delší než kdy na našem území existoval kterýkoliv státní útvar.

Ale hlavně -- jedná se o obrovské investice a obrovské komplexy s možností vynalézat další a další rizika. Vynalézat a tudíž řešit, a tímto řešením vytvářet další a další vícenáklady stavby a pokud by se vůbec někdy komplex dostavěl (což se v EU nepovedlo už nějaké to desetiletí), pak tlačit na [garantovanou, pokud se to hodí] cenu. a čím dýl se stavba protáhne, tím dýl se udrží provizorní výjimky pro uhlí. U nás to vše v komfortním polostátním provozu s lobbistickými kanály širšími Suezu.

Malé reaktory, a tudíž relativně malá korupce a relativně velká šance jakžtakž funkčního dozoru a správy, proč ne? Protože dnes nejsou ještě doladěná na úroveň běžného provozu? A stálo by jejich technologické dotažení víc, než kolik se zpronevěří při investicích do velkých elektráren? Pochybuji.

Koncepce přebudování energetiky na obnovitelné zdroje + zálohování plynem. On to byl docela dobrý handl. Každý si přišel na své. Plynařský průmysl výhled na rozsáhlé zisky a to stabilně a po dlouhou dobu. Zelené hnutí konec jaderných elektráren a rozvoj OZE a - to především - bohaté fondy na oplátku od plynařů, aby bylo politické prosazení takového plánu vůbec možné. No a pro klima významná redukce emitovaného oxidu uhličitého, ne na nulu, ne tolik, kolik svede energetika postavená na OZE/JE + úložištích, ale redukce na třeba třetinu, čtvrtinu je pořád docela významná.

Teď se ta sázka na handl s plynaři (místo vývojářů a výrobců akumulátorů nebo betonářů přečerpávacích elektráren) ukazuje jako past. A to nejen pro klima. I geopoliticky závislostí na Rusku.

Před nějakou dobou jsem náhodou v knihovně narazil na knihu Larse Vollmera "Wrong Turn - Warum Führungskräfte in komplexen Situationen versagen"

https://www.youtube.com/watch?v=dcleimbq344

Autor velmi dobře vystihl jeden podstatný rys nastavení naší společnosti, totiž víru v naši schopnost vidět do budoucnosti a snahu všechno optimalizovat. Tahle posedlost potřebou dlouhodobého plánování a hledáním všelijakých optimálních řešení (vzpomeňme třeba dokola se točící debaty o "ideálním energetickém mixu") bohužel spočívá právě na onom mylném předpokladu naší jasnozřivosti, respektive na předpokladu, že věci kolem nás se buď nemění, nebo mění pouze tak, jak jsme to doposud zažili.

Skutečnost nás ovšem opakovaně usvědčuje z opaku. Velké plány a rozličné dlouhodobé koncepce ztroskotávají jako na běžícím pásu.

Z toho důvodu považuji za moudrou hlavně takovou politiku, která se snaží maximalizovat schopnost jednotlivců i celé společnosti reagovat na nepředvídané situace. Všelijaké dlouhodobé subvence do předem arbitrárně zvoleného odvětví jsou většinou pramálo užitečné.

Vzpomínám třeba na program elektronizace národního hospodářství z 80. let dvacátého století, a obávám se, že současní pokračovatelé tohoto úsilí přinesou stejně málo užitku jako jejich dávní předchůdci. Je podle mě v zásadě jedno, co velkokoncerny a jimi lobbovaní politici zrovna chtějí podporovat. Dopadne to z podstaty věci nejspíš špatně, ať už to bude stavba jaderných elektráren, nebo vodíkových potrubí.

Důvodem je, že i když vývoji techniky subvence do již známých technologií strašlivě škodí, úplně se jimi zastavit nedá. Proto je při těžkopádnosti všech megalomanických velkoprojektů skoro pravidlem, že si v době uplynuvší od jejich zahájení do jejich dokončení technika skoro vždycky najde nějakou jinou, lepší cestu.