Mnozí propagátoři jaderné energetiky dávají Francii za příklad hodný následování i pro Českou republiku. Naši politici spolu s těmi francouzskými jsou klíčovými hybateli evropské jaderné aliance, která se snaží posunout společná evropská hospodářská pravidla tak, aby ještě více než dosud zvýhodňovala toto průmyslové odvětví. A je to francouzská státní energetická firma EDF, která by se mohla stát dodavatelem nových jaderných reaktorů pro Dukovany, pokud selže jednání s korejskou KHNP.

Tyto představy však zchladila lednová zpráva francouzského Účetního dvora (Cour des comptes, analogie českého Nejvyššího kontrolního úřadu), který v ní podrobil současný stav francouzského jaderného programu zdrcující kritice.

Koncern EDF se dlouhodobě potýká s těžkostmi při výstavbě nových jaderných elektráren v zahraničí i doma ve Francii a v posledních letech má navíc problémy i s údržbou již provozovaných zařízení. Na konci roku 2021 byla zjištěna koroze potrubí chladícího systému u čtyř reaktorů s výkonem 1450 MWe a následně u dvaceti reaktorů s výkonem 1300 MWe. Polovina francouzské jaderné flotily tak byla v roce 2022 mimo provoz.

Všechny projekty s evropským tlakovodním reaktorem nové generace EPR se dosud potýkaly nebo potýkají s výraznými technickými potížemi, které vedly k zásadnímu nárůstu rozpočtu a prodloužení doby výstavby. První takový reaktor o výkonu 1600 MW stavěla společnost Areva (dnes Framatome) ve finském Olkiluoto.

Problematický projekt byl uveden do komerčního provozu v roce 2023 po osmnácti letech výstavby a se zpožděním třinácti let oproti původnímu harmonogramu. Stal se jednou z hlavních příčin finančního kolapsu Arevy a jejího nuceného převzetí společností EDF. Pokud jde o náklady, smlouva s finským investorem byla sice uzavřena na pevnou částku 3 miliardy eur, ale skutečné náklady podle zprávy Účetního dvora dosáhly 9,6 miliard eur bez nákladů na financování.

Výstavba dvou reaktorů s výkonem 1660 MWe v čínské jaderné elektrárně Tchaj-šan trvala přes devět let, do provozu byly uvedeny v letech 2018 a 2019. Byly tak zpožděny o pět let proti plánům a zdražení dosáhlo šedesáti procent. V červenci 2021 byl na prvním bloku zaznamenán problém s poškozením palivových tyčí, v jehož důsledku unikl radioaktivní plyn. Řešení problému si vyžádalo dlouhou odstávku a nutnost vyrobit znovu čtvrtinu palivových souborů. Ještě v roce 2023 tak byl reaktor provozován jen polovinu plánované doby.

Výstavba reaktoru EPR Flamanville 3 v domovské Francii se potýkala s obdobnými problémy jako ve Finsku. Připojen k síti byl na samý závěr roku 2024 po sedmnácti letech stavby, s dvanáctiletým zpožděním. EDF aktuálně předpokládá celkové náklady na úrovni 13,2 miliard eur bez finančních nákladů, přičemž při zahájení výstavby byly odhadovány na 3,3 miliardy eur.

Účetní dvůr při započtení úroků dospěl k celkové částce 23,7 miliardy eur včetně úroků za jeden reaktor o výkonu 1630 MWe. Podle auditorů pak může být projekt ziskový (ve výši pouhých čtyř procent) při realistických provozních výsledcích, jakých EDF dosahuje, pouze v případě prodejní ceny elektřiny 138 eur za megawatthodinu. Jenže za takovou cenu bude problém elektřinu uplatnit na trhu. Sama EDF přitom odmítla Účetnímu dvoru poskytnout informace o otázkách ziskovosti.

Problematické britské projekty ohrožují výstavbu ve Francii

I ve Velké Británii se společnost EDF potýká s výrazným nárůstem nákladů na stavěnou elektrárnu Hinkley Point C. V optimálním případě bude první blok elektrárny spuštěn v roce 2029, tedy po deseti letech od zahájení výstavby, v dalších možných scénářích počítá EDF s roky 2030 či 2031. Poslední odhad nákladů na výstavbu dosáhl 31 až 34 miliard liber, což je 37 až 41 miliard eur v cenách roku 2015, a to bez nemalých nákladů na financování.

A pak je tu druhý britský projekt Sizewell C, kde by měly vzniknout rovněž dva reaktory EPR 1600 MWe. Finální rozhodnutí o investici se neustále odkládá a předpokládané náklady rostou. Aktuálně dosahují 40 miliard liber. Není se tedy co divit, že francouzský Účetní dvůr doporučuje neschválit konečné rozhodnutí o investici společnosti EDF do tohoto projektu, a to i přesto, že hlavním investorem v projektu Sizewell C je britská vláda, která již schválila dotační podporu ve výši 3,7 miliardy liber. Tedy alespoň dokud nebude dosaženo výrazného snížení stávajících finančních závazků společnosti EDF a nesníží se finanční zapojení firmy v projektu Hinkley Point C.

EDF by pak měla uzpůsobit své plány tak, aby žádná ze zahraničních akvizic neohrozila domácí program výstavby nových reaktorů. V rámci obnovy stárnoucí francouzské flotily jaderných elektráren totiž prezident Macron v roce 2022 vyhlásil ambiciózní plán, že Francie do roku 2036 postaví tři dvojice těchto nových reaktorů — v Penly, Gravelines a v Bugey — a později by měly přibýt další.

Vláda tehdy tvrdila, že jejich výstavba přijde na 51,7 miliardy eur bez nákladů na financování. Po několika letech narostl rozpočet o třicet procent na 67,4 miliardy eur, respektive 79,9 miliard eur v cenách roku 2023. Jistě nejde o poslední zdražení.

Francouzský jaderný průmysl má problémy. Jediný evropský výrobce reaktorů je ekonomicky tlačen k omezení investic v zahraničí, aby zvládl alespoň částečnou obnovu svých elektráren ve Francii. Ani zde není vše na cestě jaderné renesance, kterou veřejnosti malují politici. O ztrojnásobení jaderného výkonu ve světě, o kterém novinářům tak rád vypráví premiér Petr Fiala, si můžeme nechat leda tak zdát. A je to dobře, máme levnější a bezpečnější cesty, jak postupně pokrýt naše budoucí energetické potřeby a nahradit spalování fosilních paliv.