Budoucnost české jaderné energetiky má být po dlouhé desítky let spjata s Jižní Koreou. Vláda potvrdila doporučení firmy ČEZ, že ze dvou zbývajících uchazečů o stavbu nových reaktorů v České republice to bude jihokorejská státní KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power, dceřiná firma elektrárenského koncernu KEPCO), která by měla postavit dva nové reaktory v Dukovanech.

Ač je Francie nejbližším spojencem, s nímž se ČR v Evropě snaží přesměrovat veřejnou podporu do financování atomové energetiky, francouzská EDF výběrovým sítem neprošla. Příští vlády by pak měly mít možnost na základě opce (a tedy bez nového tendru) objednávku rozšířit i na dva nové reaktory v Temelíně, podmínky ale ještě vůbec nebyly dojednány a kdo ví, zda někdy budou.

Korejské otazníky

Zatímco nové francouzské reaktory ve finském Olkiluoto, francouzském Flamanville či britském Hinkley Point se staly dobře známým symbolem úpadku jaderného průmyslu s obrovskými zpožděními a násobným prodražením, o korejských projektech toho mnoho známo není. Důvodem není jen fyzická vzdálenost Evropy a Koreje, výrazná jazyková bariéra, ale také odlišná míra informační otevřenosti oproti západním zvyklostem. Některá rizika jsou však zřejmá už nyní.

Na první hned po ohlášení výběru upozornil zástupce společnosti Westinghouse, třetího z původních uchazečů, jejž vláda pro nesplnění ČEZem požadovaných podmínek vyřadila už v lednu. Firma se hodlá právně bránit, KHNP totiž podle ní nemá pro vývoz technologií použitých v nabízeném reaktoru potřebná licenční práva. Kanadsko-americký Westinghouse je vlastníkem reaktoru System 80+ z konce minulého tisíciletí, který ale nikdy nebyl postaven. Z jeho konstrukce pak vyšel korejský model APR1400 a jak vidno i do ČR nabízený nový APR1000.

Nevíme, zda firma podá novou žalobu, faktem ale je, že již dnes v USA probíhá arbitráž mezi KEPCO a Westinghouse, která se snaží zabránit „nepovolenému převodu duševního vlastnictví společnosti Westinghouse mimo Koreu“. Výsledek by měl být známý ke konci roku 2025.

Výběrem KHNP se staneme zkušebním polygonem pro stavbu nových jihokorejských reaktorů APR1000. Ty ještě nikde na světě nestojí a ani si je nikdo jiný neobjednal. Jejich nabídka pro Dukovany je dána především možnostmi dostupné vody pro chlazení. Pokud ČEZ hodlá provozovat staré dukovanské reaktory i po roce 2040, což ohlašuje a do obnovy zařízení investuje desítky miliard, pak se vedle nich vejde již jen nový reaktor o výkonu do 1200 MW. Korejský APR1000 má mít 1050 MW. Nyní mají být objednány dva.

Bez zkušeností

Problematickým se může ukázat, že Korejci nemají žádnou zkušenost s výstavbou v Evropě. Jedinou zahraniční zkušenost KHNP získala se stavbou reaktorů APR1400 v Barakah ve Spojených arabských emirátech. I zde byly ovšem bloky spuštěny tři roky po plánovaných termínech. Nemají přitom řadu bezpečnostních prvků pro zvládání těžkých havárií nebo v Evropě u nových reaktorů obligátní dvojitý kontejnment, který má eliminovat náraz letadla.

V souvislosti s vyšetřováním korupčního skandálu v korejském jaderném průmyslu mělo zaznít, že ve výsledném projektu reaktoru APR1400 zůstalo jen 10 až 20 % původních návrhů na zlepšení bezpečnosti. Došlo tak ke snížení nákladů na úkor bezpečnosti. A byla to přitom právě nízká cena, která vynesla KEPCO zmíněnou zakázku v SAE.

Připomeňme v té souvislosti, že v roce 2012 vyšlo najevo rozsáhlé falšování bezpečnostních certifikátů u řady součástí korejských jaderných reaktorů, které umožnilo nasazení nestandardních dílů. Systém falšování fungoval pomocí sítě systematicky uplácených odpovědných pracovníků. Korejský jaderný dozor došel k závěru, že celkem byly zfalšovány tisíce zkušebních protokolů, které se týkaly jak náhradních dílů pro provozované reaktory, tak součástí pro rozestavěné bloky.

V důsledku skandálu muselo být vyměněno tisíce dílů v několika elektrárnách a bylo uvězněno několik významných činitelů jaderného průmyslu včetně bývalého prezidenta společnosti KHNP. Navzdory pozitivním změnám v jaderném dozoru a nové legislativě, která upravuje veřejné zakázky, je patrné, že v jihokorejském jaderném průmyslu není korupční a klientelistické jednání ležící v systému dodavatelských vztahů vůbec uzavřenou kapitolou.

Rovněž v českém atomovém tendru KHNP uspěla právě nízkou nabídnutou cenou. Již před vyhlášením se navíc spekulovalo, že firma obětuje zisk, pokud by jim zakázka otevřela evropské dveře k projektům ve Velké Británii nebo v Polsku. Premiér Fiala (ODS) na vládní tiskové konferenci oznámil cenu 200 miliard za jeden, respektive 400 miliard za oba bloky. Až dodatečně se v důsledku tiskové zprávy korejské KHNP ukázalo, že jde o cenu „přibližnou“ a „odhad české vlády“.

Vše zaplatí spotřebitelé

Podle Korejců „o konečné ceně zakázky má být rozhodnuto po jednání se společností KHNP“, takže výsledná dohodnutá cena se může ještě výrazně lišit. K oznámené částce za oba bloky je každopádně i tak potřeba připočíst náklady na financování, které ji ještě významně navýší. To vše s negativními dopady na státní rozpočet, který ČEZu zajistí bezúročné financování, a na budoucí účty za elektřinu, protože vše nebude platit nikdo jiný než spotřebitel. Přinejmenším do roku 2080.

Možná někoho překvapilo, že zatímco již padlo rozhodnutí vlády o tendru včetně počtu nových reaktorů, schválení návrhu státní energetické koncepce bylo odloženo. Nemělo by. Do modelování a tvorby českých energetických a klimatických strategií se totiž přílišné jaderné ambice promítaly od počátku. Jde opět o promarněnou příležitost, jak transformovat českou energetickou budoucnost, pokud jsme v ní chtěli rychlé snižování emisí, větší energetickou bezpečnost, svobodu volby a třeba i méně vysoceradioaktivního odpadu.