Byly roky, kdy by zpráva o chystané třetí české jaderné elektrárně v Tušimicích blízko Kadaně a Chomutova plnila titulky celostátních médií. Dnes — na pozadí sporů kolem tendru na dodavatele nových atomových bloků do Dukovan — si jí všímají prakticky jen ta regionální.

Přitom plány energetické firmy ČEZ se nedrží nijak při zemi, ohlášených 1 500 MW výkonu je jen o čtvrtinu méně, než má jihočeský Temelín, a skoro stejně, jako donedávna měly Dukovany. Na severu Čech by mělo jít o takzvané modulární reaktory — až šest malých nebo tři středně velké.

Přestože ani tohle není jasné, zahájil ČEZ, respektive ministerstvo životního prostředí, proces posuzování vlivů na životní prostředí. V červnu mohla veřejnost i dotčené obce, města či kraje zasílat své připomínky v takzvaném zjišťovacím řízení na základě podkladů, která pro investora zpracovala firma Jacobs Clean Energy s.r.o.

Každá ze čtyř technologií modulárních reaktorů, které jsou popisovány v předložených podkladech, má jiné parametry, a tedy jiné dopady na životní prostředí a zdraví lidí. Může mezi nimi být jak varný reaktor, tak ty tlakovodní. A co je nejpodstatnější, ani jeden z nich navíc neexistuje, jejich vývoj nebyl dotažen do konce a jsou v různé fázi rozpracovanosti, kdy k realitě je ještě poměrně daleko.

O kvalitě práce autorů s fakty svědčí, že mezi potenciální technologie byl zařazen i reaktor NUWARD od francouzského Framatome (EdF), jehož vývoj byl před časem zcela zastaven. U reaktoru Rolls-Royce SMR je pak popisován chybný instalovaný výkon 498 MW, sám výrobce uvádí 470 MW.

Samé neznámé

Spustit v situaci neexistence technologie proces hodnocení jejích dopadů (EIA), které nedokážeme kvantifikovat, svědčí o výrazné erozi tohoto jinak užitečného nástroje. Ministerstvo životního prostředí něco takového vůbec nemělo připustit. Popsat a zhodnotit bude možné a nezbytné až technologické řešení konkrétního vybraného typu reaktoru a ještě po dokončení jeho vývoje, během něhož se ještě řada parametrů může změnit.

Jedním z parametrů, který musí být jasně popsán, je odběr chladicí vody — uvedena je očekávaná potřeba 45,6 milionu m3 ročně. Je toto množství vody v Ohři k dispozici? A bude i v budoucnosti s ohledem na postupující klimatické změny? Neohrozí odběr a vypouštění ohřáté vody život v řece v době minimálních průtoků? Jak se projeví vypouštění radioaktivního tritia a jeho budoucí koncentrace v Ohři pod elektrárnou?

Na základě výběru technologie reaktoru teprve bude možné specifikovat potřebnou velikost havarijního pásma a také kvantifikovat počty obyvatel a podnikatelských subjektů, které v důsledku výstavby bude nutné přesídlit — v dokumentaci jsou zmíněny minimálně tři bytové domy a nespecifikované podnikatelské subjekty — a další, které by musely být v případě havárie evakuovány.

Nejasné rovněž je, jak velká by měla být bezletová zóna nad jadernou elektrárnou z důvodu prevence rizika pádu letadla na citlivé části technologií. Bude mít konkrétní dopad na provoz blízkého letiště v Chomutově, případně dalších letišť?

Stavba severočeské jaderné elektrárny by měla probíhat mezi léty 2034 — 2040, tedy po odstavení dnešní uhelné elektrárny ETU II. Očekávaná doba stavby je vymyšlená, žádná zkušenost neexistuje. Avšak v připomínkovaných podkladech najdeme také informaci o možném provozu uhelné ETU II až do doby dokončení jednoho nebo více bloků jaderné elektrárny. Jak by to z bezpečnostních důvodů vůbec bylo možné?

Patrně účelové je používání matoucího názvu SMR pro záměr, který uvažuje i s reaktory Rolls-Royce s výkonem 470 MW, které jsou obdobně velké jako přesluhující reaktory v Dukovanech. Zavedená kategorizace velikostí reaktorů Mezinárodní agentury pro atomovou energii zařazuje mezi malé reaktory ty, které mají výkon do 300 MW. Větší patří již mezi střední reaktory. Pokud tedy investor neměl pod zkratkou SMR na mysli spíše „Smart Marketing Reactor“, tedy „chytře propagovaný reaktor“.

ČEZ avizoval, že ani jadernými Tušimicemi jeho nukleární ambice nekončí. Další reaktory by rád postavil na severu Moravy v Dětmarovicích, kde též uzavře elektrárnu na uhlí. Ani v tomto případě nehodlá čekat na praktickou připravenost technologií modulárních reaktorů a hodnocení dopadů EIA chce zahájit v roce 2026.

I přes plíživou přípravu nových jaderných elektráren zůstává zcela mimo současnou debatu, jak tolik reaktorů zaplatíme. Předpokládá se, že dokud se konkrétního modulárního reaktoru nevyrobí několik desítek, nesníží se jeho vysoká cena. Ta je na jednotku nainstalovaného výkonu vyšší než u reaktorů velkých, a proto vyrobená elektřina vůbec nebude konkurenceschopná.

Zástupci ministerstva průmyslu a obchodu připouštějí, že bez štědré veřejné finanční podpory tu žádné reaktory nevzniknou. Ani ty modulární. Lze tak čekat, že namísto investic do bezpečnější a levnější energetické modernizace České republiky budeme utápět biliony do realizace snů o české jaderně-energetické velmoci.