Jsme uprostřed klimatické krize. Politici se nesmí bát nepopulárních opatření

Karel Polanecký

Vláda Petra Fialy nemá dost odvahy, aby v ČR prosadila nezbytnou klimatickou a energetickou strategii. Raději sbírá lacinou popularitu u popíračů klimatické krize a hysterických kritiků Green Dealu.

Nejčtenější deníky spustily v den, kdy se měla projednávat klimatická a energetická strategie, štvavou kampaň. Repro DR

Možná je to nespravedlivé, ale na předsedy vlád a ministry si po letech většinou vzpomeneme hlavně prostřednictvím několika výrazných momentů. Na Petra Pitharta si po letech pamatuji především v souvislosti s marným vyjednáváním s Vladimírem Mečiarem, na Petra Nečase kvůli policejnímu zásahu na Úřadu vlády.

Do začátku léta jsem si myslel, že v případě Petra Fialy (ODS) mi zůstane v paměti fotka z jeho odvážné cesty vlakem do Kyjeva. Byla ovšem překryta silnějším dojmem. Ten vyvolal vyděšený ústup vlády od schvalování klimatické a energetické strategie, patrně v reakci na kampaň bulvárních médií v čele s Bleskem.

Výmluva, že projednání Národního klimaticko-energetického plánu, Státní energetické koncepce a Politiky ochrany klimatu bylo na programu jen proto, aby zakrylo utajovaný bod o výsledku jaderného tendru, a vláda se dokumenty vlastně nechtěla zabývat, působí vyloženě trapně. O tom, že výsledek tendru bude s velkou pravděpodobností 17. července zveřejněn, věděl totiž každý, kdo znal jeho harmonogram nebo sledoval zpravodajské servery.

Domněnku, že za změnou programu byla neochota čelit mazaně vymyšlené zkratce o „českém Green dealu“, nejlépe potvrzují vyjádření členů vlády. Ministři a premiér se na tiskové konferenci tvářili, jako by pro ně dokumenty připravované řadu měsíců týmy jejich podřízených byly nové a jejich hlavním smyslem byla identifikace tématu, se kterým je potřeba v Bruselu zabojovat.

Tématem, které se stalo terčem a o němž by ministři přece nikdy neuvažovali, bylo rozšíření emisního obchodování na lokální vytápění a motorová paliva zkráceně označované jako ETS2 . Jeho finální podoba se sice dojednala za českého předsednictví, ale kdo by si pamatoval detaily. Při pohledu na palcové titulky o dražším benzínu je potřeba hlavně nahlas zakřičet: „Jen přes mou mrtvolu.“

Rozšíření emisního obchodování je přitom logickým krokem. U velkých spalovacích zařízení se emisní obchodování stalo klíčovým faktorem, který vytlačuje z trhu technologie s největší uhlíkovou stopou, konkrétně uhelné elektrárny. Abychom omezili dopady globální změny klimatu, musíme snížit emise skleníkových plynů ve všech sektorech. V případě vytápění je vyloženě nefér, že domácnosti připojené k teplárně za povolenky platí a obyvatelé domů s individuálním kotlem nikoli.

Výnosy povolenek pak musí pomáhat těm, kdo dražší paliva nezvládnou zaplatit — to ministři vědí, jinak by nepřipravovali Sociálně-klimatický fond, který s ETS2 přímo souvisí.

Výsledky pozorování ukazují, že odhady vědců, kteří se zabývají globální změnou klimatu, nebyly na přelomu století nadsazené. Je prakticky jisté, že premiér i ministři si rizika spojená s globální změnou klimatu dobře uvědomují. Věřím i tomu, že nechtějí pro své potomky nachystat svět, jehož mapa obyvatelných území se bude od té současné významně lišit.

Pohled na noviny, které mezitím skončily v kontejnerech na papír, je ovšem přesvědčil o tom, že prevence v čase vzdálených problémů není tak důležitá, aby ospravedlnila nepopulární rozhodnutí. Kvalitní lídry z nich tento krok věru nedělá.