Co mají společného představitelé Rumunska, Polska, Rakouska a Německa se zástupci České republiky? Ačkoli všechny uvedené země v posledních dnech postihly ve větší či menší míře drastické povodně, z reakcí se zdá, že Češi žijí na nějaké jiné planetě. Zatímco ve všech ostatních státech se o velké vodě mluví naléhavě v kontextu klimatické krize, Česká republika zůstává opět jakoby realitou nedotčená.

Tragický obraz tuzemské debaty o povodních formuje zbabělost i těch sympatičtějších politiků, nemístná opatrnost většiny vědců a kolorit dotvářejí přímo obludná vyjádření některých jedinců — zpravidla pracovníků médií vydávaných českou fosilní oligarchií.

Zatímco tragické záplavy jasně klade do kontextu klimatické krize rumunský prezident Klaus Iohannis, rakouský prezident Alexander Van der Bellen, německý vicekancléř Robert Habeck, ale i kompletní polský mainstream (viz zde, zde nebo zde), zůstává česká debata klasicky mimo realitu. Konkurovat v ignorantství nám mohou snad jen Slováci.

Podobné vyjádření jako u zahraničních politiků, propojující povodně se změnami klimatu, byste nenašli u žádného z tuzemských politiků. Přitom už od samotného počátku výzkumu dopadů člověka na klima vědci jednoznačně říkají, že větší četnost i intenzita záplav je jedním z průvodních jevů rapidně narůstajících klimatických změn. O tom není potřeba diskutovat nebo to zpochybňovat, jedná se o dobře zdokumentovaný jev, kterému vědci věnovali tisíce stran popsaných výsledky exaktních měření a výzkumů.

Zřejmě z obav, aby nebyli nařčeni z přehnané ideologičnosti, naši politici v zásadě popírají realitu. Ve skutečnosti je ale právě jejich pštrosí postoj zaslepeně ideologický, protože odmítají-li spojovat povodně se změnami klimatu, strkají hlavu do písku před vědeckými fakty. Zvlášť u sympatičtějších z českých politiků, mezi něž patří jistě prezident Petr Pavel, zamrzí neúcta k práci světové vědecké komunity nejvíce.

U českých vědců pak už tradičně pozorujeme zbabělé lavírování. Mnozí z nich sice potvrzují, že změny klimatu zvyšují riziko povodní, zároveň ale tvrdí, že konkrétně letošní povodně údajně nemůžeme dát do souvislosti s klimatickou krizi. Podobnou nejapnost, jejímž tuzemským totemem je Radim Tolasz, známe už z dřívějších podobných krizí, čest výjimkám.

Je proto třeba nahlas říct, že vyjádření politiků i vědců, kteří opomíjejí či zpochybňují souvislost katastrofálních záplav a klimatických změn, jsou v rozporu s konsensem racionální debaty na západ, sever, jih — a nyní už i na východ — od České republiky. Ve svém diletantismu zůstáváme sami.

Obludárium v zájmu uhlobaronů

Zbabělost politických představitelů a části vědecké komunity tvoří vakuum, které pak vyplňují obludné příspěvky některých jednotlivců, výrazně přispívající k sesuvu české veřejné debaty. Nemám přitom na mysli pouze od reality zcela odtržené konspirátory, kteří mluví o řízení počasí vládami.

Zaskvěl se tak například už zde na stránkách Deníku Referendum propíraný kandidát koalice Stačilo! a dlouholetý aktivista za výstavbu megalomanské monstróznosti kanálu Dunaj-Odra-Labe Jan Skalický svým videem, v němž pokládá velkou vodu jen za strašení lidí. Na vidle si pak naběhl bývalý šéfredaktor Reflexu Marek Stoniš svým tweetem, ve kterém se pokouší vysmívat ochráncům klimatu, ale ve skutečnosti jen dává okázale najevo vlastní hloupost.

Speciální vitrínu v pomyslném českém mediálním obludáriu si zaslouží celá redakce Info.cz, jejichž linie k povodním tvořená v teple a suchu pražské redakce se nesla v duchu výsměchu lidem bojujícím s rozbouřenými živly. Ladislav Nagy tak například den před zatopením Jesenicka a Ostravska označil situaci kolem povodní za hysterii.

Sám šéfredaktor „Infa“ pak vydal návod čtyřiceti důvodů, proč mít z povodní radost. Cholerický komentátor Martin Schmarz nastalé krize využil k útoku na evropskou klimatickou politiku v duchu kréda „chceme ještě více toho, co nynější problémy způsobuje“.

Navrhuji redakci Infa jít předčítat tyto výplody choré mysli do Jeseníku, Opavy nebo Krnova. Poplatek za jejich následnou hospitalizaci v nemocnici bych pak naúčtoval přímo majiteli Infa Danielovi Křetínskému, v jehož zájmu držet při životě zničující fosilní byznys strejdové v Infu křiví tuzemskou debatu.

Ideologické není jen mlčení o souvislosti povodní s klimatickou krizí. Ideologické je i mlčení o tom, kdo u nás má zájem na prodlužování životnosti průmyslových odvětví, která krizi způsobují, ideologické je neříkat, že sponzory letošní kalamity jsou osobně pánové Daniel Křetínský, Pavel Tykač či Zdeněk Bakala.

Právě zájem fosilního průmyslu co nejdéle spalovat uhlí, ropu a plyn je třeba vidět za obludnými výstupy figurek, jako je Jan Skalický, jenž je, stejně jako velká část lidí napojených na Stačilo!, protagonistou zájmů fosilního byznysu. Marek Stoniš pro uhlobarony dlouhodobě pracuje. Info jeden uhlobaron přímo vlastní.

Neochota sympatičtějších politiků vyjadřovat se k záplavám v kontextu klimatické krize je dost možná způsobená právě i obavami z reakce médií, jež u nás vlastní oligarchové ve většině napojení na fosilní průmysl. Nikoli náhodou se jeden z nejslavnějších českých románů jmenuje Zbabělci.

Právě proto Česká republika zůstává intelektuálním skanzenem, o němž si lidé z celého světa vyprávějí vtip jako o poslední zemi na světě, kde neexistuje klimatická krize. Zemský ráj to na pohled!