Mediální studia a žurnalistiku jsem studoval v době, kdy vydavatelství MAFRA kupoval Andrej Babiš. Náš učitel Jaromír Volek tehdy prozíravě předpovídal, že hlavním motivem nákupu médií majitelem Agrofertu nebylo, aby o něm média psala hezky, ale aby o něm nepsala vůbec. Tehdy ještě oligarcha aspirující na politickou pozici zkrátka potřeboval klid na práci, aby na něj média během jeho uchopení moci nevytahovala prohřešky z minulosti.

Díky činnosti nezávislých a menších médií, mezi nimi i Deníku Referendum, některé Babišovy kauzy přece jen vypluly na povrch. Nicméně důvody, proč oligarchové nakupují média, jsou stále stejná — i pokud zrovna nechtějí prorazit v politice. Média nastavují agendu toho, o čem se ve společnosti mluví — a proto je mnohem důležitější vnímat to, o čem se v nich nepíše.

Nemalá část médií a občanských hnutí už dopředu varuje před opětovným nástupem Babiše k moci, jelikož se oprávněně obávají další eroze demokratických institucí. Problémem však je, že rozklad společenských institucí, jako jsou veřejnoprávní média, občanská společnost či justice, je důsledkem koncentrace moci a bohatství, které se v České republice hromadí v rukou několika jedinců.

U médií, které u nás vlastní výhradně oligarchové, je to asi nejviditelnější. A nyní se chystá ještě další prohloubení tohoto dlouhodobě neřešeného problému. O spojení se totiž baví dva významní mediální hráči, spolumajitel Penty Marek Dospiva a majitel Kaprainu Karel Pražák. Oba zároveň vlastní významná vydavatelství Vltava Labe Media a MAFRA, která by chtěli propojit.

Pokud se skutečně domluví, což by vzhledem k jejich dlouhodobě dobrému vztahu neměl být problém, a celou transakci nezastaví antimonopolní úřad, vznikne u nás obří vydavatelství s takřka polovičním podílem na trhu. Může se tak objevit mediální moloch s ohromným dosahem napříč online prostorem, tištěnými médii, regionálními deníky i lifestylovými časopisy.

Je jisté, že žurnalisté z takového konglomerátu nebudou psát o příčinách krize bydlení, kořenech problémů ve zdravotnictví nebo příliš velkém vlivu developerských a investičních společností na podobu veřejného prostoru. Stejně jako média Daniela Křetínského, který vlastní další třetinu mediálního prostoru v České republice, nepíší o příčinách klimatické krize ani nekritizují související podnikání svého majitele ve fosilním byznysu.

Vlastnictví médií pak navíc oligarchům dává možnost jednoduchého přístupu k politikům, v jejichž zájmu je udržovat s majiteli médií dobré nebo alespoň neutrální vztahy. Stejně tak jim média dávají možnost zastrašovat politiky a v krajním případě proti nim vést i mediální útoky, jako to Křetínského média opakovaně ukazují ve vztahu k bývalému ministrovi průmyslu a současnému eurokomisaři Jozefu Síkelovi.

Vliv této oligarchické skupiny poroste ještě s tím, jak příští vláda s velkou pravděpodobností zaklekne na média veřejné služby a nejspíš i na menší nezávislá periodika. Zatímco však těmto vládním útokům na média se dostane zasloužené pozornosti, koncentrace mediálního majetku zůstane stejně jako doposud přehlížená.

Přitom právě koncentrace mediální moci a enormní vliv oligarchie na podobu veřejné debaty je jedním z klíčových důvodů, proč získávají na síle autoritáři všech barev. Tato média totiž rozdmýchávají kulturní války, ze kterých autoritáři těží, a systematicky se vyhýbají popisování kořenů současných problémů. Čím dříve vytrhneme média z rukou oligarchů, tím rychleji můžeme začít pracovat na nápravě zdejších, čím dál horších poměrů.

Na obzoru však není politická síla ani významná část občanské společnosti, která by celý problém oligarchizace médií dokázala pojmenovat v celku a navrhnout byť jen dílčí řešení. Od novinářů, kteří jsou posedlí adorací bohatých, můžeme i v tomto případě očekávat spíše oslavné reakce než kritickou debatu. Na společenskou sílu, která by chtěla skutečně řešit tento problém rázně a do hloubky, tak nadále čekáme.