„Pluralita médií a jejich profesionální činnost jsou jednou ze zásadních podmínek existence demokratického státu. S cílem zlepšit podmínky pro profesionální a nezávislé fungování médií a čelení dezinformačním hrozbám zřizuje vláda funkci vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací.“ Tak zní bod 1 článku 1 Statutu zmocněnce pro oblast médií a dezinformací přijatého Fialovým kabinetem vloni 2. března.

Po necelém roce Petr Fiala a spol. z pozice zmocněnce nejenže odvolali Michala Klímu, ale rovnou i zrušili samotný post. S tím, že agenda dezinformací přechází na bezpečnostního poradce vlády Tomáše Pojara. A mediální agenda? Ta nepřechází pod nikoho. Konec. Finito. Zapomeňte!

Že by vláda prostě po roce usoudila, že „pluralita médií a jejich profesionální činnost“ již nejsou jednou ze zásadních podmínek existence demokratického státu?

Podle mého si členové kabinetu jsou dál dobře vědomi faktu, že bez funkčních soukromých, nezávislých a pluralitních médií není demokratické společnosti, ale rozhodli se jim nijak nepomáhat. Otázkou je, co za totálním názorovým obratem stojí. Zkusím to popsat popořadě.

Blamáž s Googlem

První ránu zasadila vláda nezávislým mediálním projektům koncem roku 2022, kdy se postavila za znění novely autorského zákona. Výslednou podobu úpravy, díky níž měla do českých médií dotéci odhadem jedna miliarda korun ročně od technologických platforem jako Google či Facebook, tvrdě prosazovala Unie vydavatelů, což je lobbistický nástroj vydavatelství vlastněných Danielem Křetínským, Andrejem Babišem či Markem Dospivou.

Google se zalekl nesmyslně vysoké pokuty ve výši jednoho procenta z globálního obratu firmy „vpašované“ do novely poslancem STAN Janem Lacinou, za kterou se důrazně postavila Unie vydavatelů a pak i vláda. Výsledkem je, že nejenže do českých médií nově zatím nedoputovala ani koruna (a ještě dlouhé měsíce a možná i roky nedoputuje), ale Google utnul i dosavadní výběrově poskytované licenční poplatky, které pro malé a střední vydavatelské domy byly citelným přilepšením do napjatých rozpočtů.

To, co dosti bolí nezávislé projekty, je jen drobnou nepříjemností pro oligarchy, kteří média provozují především jako podporu pro svůj hlavní byznys v energetice, zemědělství či farmacii a developmentu.

Klidně bez peněz od Google vydrží další rok či dva a zadotují svá média zisky z „core byznysu“. Bonusem jim jsou potíže středních a menších vydavatelů, jejichž byznys je založen právě na provozování médií. A vláda v čele s Petrem Fialou a přímo odpovědným ministrem kultury Martinem Baxou (též ODS) se tváří, že je vše v nejlepším pořádku.

„Zákon prošel poměrně komplikovaným procesem ve sněmovně a v Senátu a dnes je podle našeho názoru nastaven tak, aby českým vydavatelům při vyjednáváních s velkými platformami poskytl možnosti. Doufám, že toto se dá považovat za podporu médií působících v České republice,“ vykládal ministr Baxa v rozhovoru pro Forum24 letos 16. února, tedy ve stejný den, ke kterému byla zrušena funkce zmocněnce pro média a dezinformace.

Útok oligarchů

Dovolím si pana ministra Baxu doplnit, respektive upřesnit jeho vyjádření: zákon se dá považovat za podporu médií vlastněných Křetínským, Babišem a Dospivou. Ti totiž mají dost prostředků, aby svůj vedlejší byznys (média) udržely v chodu i bez příjmů a návštěvnosti z Google či Facebooku, což se ovšem nedá říci o téměř celém zbytku trhu.

S výjimkou Seznam Zpráv, jejichž vydavatel Ivo Lukačovič právě přebírá celé vydavatelství Borgis s deníkem Právo a webem Novinky.cz. Podoba novely autorského zákona ostatně vyhovuje i jemu — protože jeho Seznam, který by měl logicky odvádět peníze českým médiím stejně jako Google, bude nakonec díky vlastnictví zmíněných médií v budoucnu čistým příjemcem financí od technologických platforem, mezi které přitom sám patří (ale to je trochu jiná kapitola).

Takže novela autorského zákona nejenže nezávislým médiím nic nepřinesla, ale sebrala jim i to, co jim dosud Google posílal. I tuto skutečnost měl na mysli vládní zmocněnec Klíma, když navrhoval uvolnit každoročně 100 milionů korun ze státního pro grantový program. Argumentoval přitom i tím, že „nezávislá média hrají nezastupitelnou úlohu v informování veřejnosti a v konečném důsledku tak přispívají ke snížení vlivu dezinformací“.

Ze 100 milionů by se podle jeho představ měla podpořit všechna média, která splňují základní kritéria: jasný vlastník, etický kodex, profesionální novináři, nešíření lží a nenávisti.

Sto milionů by znamenalo výraznou vzpruhu pro malé a střední vydavatele, z pohledu Křetínského či Babiše jde však o drobné — oba jejich mediální domy mají roční obrat vysoko nad dvěma miliardami korun. Obdobně tomu je u Dospivy s obratem blížícím se 1,5 miliardy korun.

Nepřekvapí proto, že „jejich“ Unie vydavatelů proti Klímovu plánu ostře vystartovala:

„Akční plán zamýšlí využití více než 100 milionů korun ze státního rozpočtu, aniž by bylo zřejmé, kterým subjektům by takové prostředky měly být poskytnuty a jaké garance budou mít občané České republiky, že nebude docházet ke zneužívání tohoto nástroje na podporu „hodných“ médií podobně, jako je tomu dnes například v Maďarsku. Takové nastavení by pouze napomáhalo vzniku korupčního prostředí v mediálním prostoru, které v dnešní demokratické společnosti považujeme za zcela neakceptovatelné.

Řada tuzemských soukromých a veřejnoprávních médií dnes vynakládá nemalé prostředky na potírání dezinformací a uvádění informací ve veřejném prostoru na pravou míru. Za tuto svou činnost nejsou média ze strany státu nijak honorována. Domníváme se, že Vláda ČR má taková seriózní média podpořit rovně a bez rozdílu. Navržený Akční plán se těmito nástroji bohužel nezabývá,“ napsal v otevřeném dopise premiérovi výkonný ředitel Unie vydavatelů Václav Mach.

Dopis, který symptomaticky celý jako dokument převzaly vlajkové weby Křetínského (Blesk.cz), Babiše (iDnes.cz) i Dospivy (Deník.cz), byl zveřejněn 15. února těsně před tím, než vláda Klímu odvolala a zrušila post pověřence pro média a dezinformace.

Státní inzerce, to je, oč běží!

Ponechme stranou, že připravovaný akční plán byl pouze soupisem úkolů, jistou „deklarací“, která měla vyjádřit vůli vlády, jak míní (ne)pokračovat v boji proti dezinformacím a v podpoře médií. Teprve pokud by vláda souhlasila, až poté by na řadu přišly návrhy, podle jakých kritérií rozdělit zmiňovaných 100 milionů. O celém plánu jsem ostatně už podrobněji psal.

Daleko zajímavější pro naše zkoumání, proč Fialův kabinet radikálně otočil, co se podpory nezávislých médií týče, je to, co v Machově dopisu chybí. Na celou českou vydavatelskou scénu by daleko citelnější dopad (než zmiňovaných 100 milionů korun) měl nový systém zadávání státní inzerce, včetně inzerce státem vlastněných či ovládaných podniků a organizací. Zde už se bavíme o vyšších stovkách milionů každý rok. Až dosud drtivá většina těchto financí končila u největších mediálních hráčů.

To chtěl Klíma změnit. Ostatně v úvodu zmiňovaný statut zmocněnce pro média a dezinformace mu to i přímo ukládal: „Zmocněnec spolupracuje na koordinaci mediálních nákladů komunikace státu a vydává doporučení k volbě médií, skrze něž by měla být komunikace realizována“.

Ve zpracované verzi akčního plánu, který Klíma předložil koaličním špičkám, se píše, že nový systém rozdělování peněz z inzerce státu a podniků s významným majetkovým podílem státu má být nastaven tak, aby „bylo zajištěno transparentní a efektivní plánování inzertních prostředků státu, které podpoří pluralitu médií“. A že na starosti by to měl mít nově vytvořený Odbor strategické komunikace a čelení dezinformacím při Úřadu vlády.

Jako klíčovou bylo nutné vnímat formulaci „podpořit pluralitu médií“. Dosavadní státní inzerce totiž díky nastavenému systému směřovala téměř výhradně jen do velkých mediálních domů ovládaných vesměs oligarchy (Babiš, Křetínský, Dospiva, PPF…), pro které je vlastnictví médií především podpůrným prostředkem pro hlavní byznys, který je ve vysoké míře závislý na dobrých vztazích se státem a municipalitami.

„To chce Klíma změnit s tím, že do budoucna by systém měl umožnit inzerci státu a (polo)státních firem ve vyšším rozsahu i v menších mediálních domech a projektech. Což samozřejmě souvisí s navrženým grantovým programem ve výši 100 milionů ročně. Zkrátka — jde o první vlaštovku vládou slibované podpory mediální diverzity, která je klíčová pro demokratický charakter státu,“ konstatoval jsem ve zmiňovaném článku.

Nic z toho se nemohlo Křetínskému, Babišovi či Dospivovi ani v nejmenším hodit. A právě z tohoto úhlu pohledu je třeba dívat se na otevřený dopis podepsaný Václavem Machem.

Špatné rozhodnutí špatné vlády

Novináři, kteří se nenechali zkorumpovat Andrejem Babišem, oligarchy či ruskými a čínskými tajnými službami, výrazně přispěli k úspěchu demokratických stran v posledních sněmovních volbách. Na soukromé nezávislé žurnalistické projekty přitom po covidu tvrdě dolehla válka na Ukrajině. Vláda krátce po jejím vypuknutí zřídila pozici vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací „s cílem zlepšit podmínky pro profesionální a nezávislé fungování médií“.

Od té doby připravila vydavatele o příjmy od Googlu a ve středu 15. února odpískala i plán na — v Evropské unii zcela běžnou — státní podporu mediální plurality. To vše jde na ruku oligarchům, kteří ovládají velké mediální domy, z nichž někteří (především Andrej Babiš) se v posledních letech podíleli na zmrzačení mediálního prostředí v České republice. Tito oligarchové se teď ústy Unie vydavatelů zaštiťují ochranou svobody slova a novinářské nezávislosti.

Bylo by naivní věřit v náhlou čistotu úmyslu těchto miliardářů. Premiér Fiala ani další předáci vládní koalice naivní nejsou. Zjevně se rozhodli, že nebudou rušit staré zaběhané pořádky známé z již dob klausovské ODS. A že to s tuzemskými miliardáři zas nějak uhrají ve stylu „něco za něco“.

Je to další špatné rozhodnutí špatné vlády. Bohužel na něj doplatí nezávislá média a velmi brzy poté i čeští občané.

Text vyšel původně na serveru HlidaciPes.org. V Deníku Referendum vychází v rámci spolupráce obou redakcí.