↗

Kauza kolem Net4Gas ukazuje něco, co říkáme už dlouho dobu. A sice, že nestačí pouze regulovat vlastnictví médií politiky, ale je nutné zabývat se také oligarchií se zájmy ve strategických oblastech ekonomiky. Foto FB Fotbal a vše kolem něj

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) má za sebou týden, za který by ve skatuském oddíle dostal bobříka odvahy. Hned několikrát se totiž postavil zájmům velkých hráčů v energetice. Stránky novin plní zejména jeho spor s Danielem Křetínským. Síkela totiž majiteli EPH vyfoukl lukrativní obchod s plynovými zásobníky a plynovody, za což od uhlobaronových médií schytal nezvykle silnou kritiku.

Na začátku týdne Síkela jistě nepotěšil majitele uhelných elektráren, když na strojním veletrhu v Brně oznámil, že v připravované státní energetické koncepci počítá s koncem uhlí v roce 2033 a taky s nahrazováním fosilních paliv obnovitelnými zdroji. Zároveň prolomil dlouholeté tabu o energetické soběstačnosti, když prohlásil, že pro stát ve střední Evropě je normální energii dovážet.

Slova, která jistě nepotěší struktury kolem ČEZu, ale i Sev.en Energy, které dlouhodobě usilují o prodloužení těžby a spalování uhlí za rok 2033. Největší spor však Síkela vyvolal se zmíněným Danielem Křetínským, jehož EPH v posledních měsících usilovalo o nákup plynových zásobníků i firmy Net4Gas, která spravuje plynovody dovážející plyn ze severu trasou přes Německo.

O výhodách a nevýhodách nákupu těchto akvizic státem bylo mnoho napsáno jinde. Co však bilo do očí, byl způsob, jakým k celé kauze přistoupila média sdružená ve vydavatelství CNC. Tato média vlastní Daniel Křetínský, který toužil koupit Net4Gas i plynové zásobníky. Na útoky na svou osobu od Křetínského médií si stěžoval přímo ministr Síkela, který celou kauzu dokonce dostal do Financial Times.

Křetínský ovlivnil mediální debatu

Jelikož v organizaci Re-set dlouhodobě sledujeme dopady byznysu Daniela Křetínského na klima i demokracii, rozhodli jsme se rukavici vhozenou do veřejného prostoru zvednout a zkusit analýzou prověřit, zda média Daniela Křetínského o kauze Net4Gas skutečně psala tendenčně ve prospěch svého majitele.

A naše analýza, již jsme provedli skrze server Monitora, prokázala, že média Daniela Křetínského výrazným způsobem ovlivnila debatu a na čas se stala nástrojem prosazování zájmů druhého nejbohatšího Čecha. Lze to vidět už z množství článků věnovaných danému tématu, kterých oproti podobně velkým vydavatelstvím zveřejnilo Křetínského CNC dvakrát a někdy i třikrát více.

Mnohem více do očí bijící je však způsob rámování, jež články vykazovaly. Ve většině textů média CNC vystupovala proti nákupu firmy Net4Gas. Obzvlášť v případě deníku Blesk však lze mluvit až o mediální hysterii, ve které přední strany nejčtenějšího deníku plnily hrozby o výrazném zdražení plynu právě v důsledku nákupu Net4Gas. Možnost zvýšení ceny plynu přitom noviny nijak nedokládají.

Blesk však nebyl jediný, kdo se mediální masáže proti nákupu Net4Gas státem účastnil. Výraznou měrou, byť s výrazně mírnějším tónem, se na kritice státu podílela taky E15 patřící rovněž pod CNC. Vtipným detailem je, že velká část článků z Blesku se objevila také na serveru supermamy.maminka.cz.

Výsledek analýzy vynikne v porovnání s ostatními vydavatelstvími, kdy všechna ostatní média psala o kauze víceméně zpravodajsky a neutrálně, přičemž dávala prostor i oponentním názorům. Z výše uvedeného tak vyplynul jediný možný závěr, a sice, že Daniel Křetínský skrze svá média výrazným způsobem zasáhl do veřejné debaty a pokoušel se ji ohnout ve svůj prospěch.

Média ve vlastnictví oligarchů je potřeba regulovat

Kauza kolem Net4Gas ukazuje něco, co říkáme už dlouho dobu. A sice, že nestačí pouze regulovat vlastnictví médií politiky, ale je nutné zabývat se také oligarchií se zájmy ve strategických oblastech ekonomiky. Pokud média takto okatým způsobem ovlivňují veřejnou debatu ve prospěch zájmů svého majitele, je potřeba začít se bavit o rozšíření regulace médií vůči velkým soukromým vlastníkům.

Dosáhnout toho lze mnoha způsoby. Například po vzoru již existujícího zákona zakázat vlastnictví médií firmám a osobám, které podnikají v oblastech strategicky významných pro stát. Uvažovat lze taky o rozšíření pravomocí antimonopolního úřadu v oblasti médií. Součástí těchto opatření je samozřejmě i systematická podpora menších, na velkých finančních strukturách nezávislých médií.

Nicméně takové pokusy v minulosti narazily právě na odpor velkých hráčů, kteří si svůj mediální vliv pečlivě střeží. Bude k tomu proto potřeba silné politické vůle a odvahy. Motivací pro stranické či koaliční kolegy, aby podobný typ politiky začali navrhovat, bude třeba i odvaha ministra Síkely. Zájmy občanů České republiky, jak řekl Síkela pro Financial Times, totiž nemusí být stejné jako zájmy miliardářů.