Chiméra energetické soběstačnosti
Matěj MoravanskýIluze energetické soběstačnosti znemožňuje racionální debatu o budoucnosti české energetiky. Nacionalistickou chiméru bychom měli vyměnit za vizi evropské spolupráce.
České debatě o energetice vévodí sousloví energetická soběstačnost. Objevuje se ve všech významných státních koncepcích energetiky, stala se nedílnou součástí debat ve veřejném prostoru, zmiňuje se o ní programové prohlášení vlády Petra Fialy a podle všeho se stane hlavním strategickým cílem připravované Státní energetické koncepce. Jde přitom o cíl jako vystřižený z politického slovníku 20. století, ve kterém právě sledování ideálu soběstačnosti bylo jedním z důvodů rozpoutání dvou ničivých světových válek.
Nejde přitom o nic jiného než o chiméru, která zbytečně blokuje racionální debatu o budoucnosti energetiky nejen v České republice, ale i v Evropské unii. Požadované energetické bezpečnosti navíc nedosáhneme, pokud budeme sledovat soběstačnost čistě na národní úrovni — mnohem smysluplnější je uvažovat o evropské spolupráci.
Podle Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu má tuzemská energetika „zajistit soběstačnost v dodávkách elektřiny trvale na úrovni nejméně devadesáti procent“. Plán stanovuje, že k tomuto cíli má česká energetika dojít navýšením konvenčních zdrojů, především těch jaderných a z části i diverzifikací energetického mixu, tedy stavbou zdrojů obnovitelné energie. Energetická soběstačnost tak v překladu znamená v podstatě jediné: masivní výstavbu jaderných bloků.
Nesoběstačnost jaderného skanzenu
Pro pokrytí stávající hladiny spotřeby bychom však potřebovali vybudovat až třikrát tolik reaktorů, kolik je nyní v provozu. Šlo by o rozsáhlou výstavbu, která je náročná na čas i na finance; každý rok by několik stavenišť pohltilo stovky miliard korun z veřejných rozpočtů.
Problematičnost výstavby mnoha jaderných bloků je větší i kvůli zdražování stavebního materiálu a komponentů nutných pro konstrukci elektrárny, nepomáhá ani fakt, že se stále nepodařilo vyřešit otázku ukládání jaderného odpadu a v důsledku stále stupňujícího se sucha nemusí být v okolí elektráren dostatek vody na chlazení reaktorů. Nevyřešeným a neřešitelným problém je otázka bezpečnosti — jaderné elektrárny jsou nepojistitelné. To vše dělá z jaderné energetiky vysoce rizikovou investici.
" Jako vnitrozemskému státu s velkými limity v povětrnostních podmínkách a intenzitě slunečního svitu se České republice přímo nabízí příležitost v oblasti skladování elektřiny a role stabilizačního prvku evropské sítě."
Takže z významného producenta elektrické energie se máme stát laskavým schranitelem přebytků ostatních? S pomocí technologií, které přes velké úsilí pořád nejsou životaschopné?? Jako fakt???
K čemu ovšem vede absolutní nedostatek elektrické energie, jsme mohli vidět v létě a na podzim. Ceny elektřiny se utrhnou z řetězu. Energetická nesoběstačnost riziko opakování tohoto vývoje násobí.