Zisky EPH z ruského plynu končí v neprůhledné struktuře a Křetínského nákupech
Lukáš Diko, Gaby KhazalováZatímco Daniel Křetínský spekuloval díky ziskům z energetiky v dalších odvětvích, jeho firmy se zadlužovaly. Tento byznys model stál na stabilním příjmu z přepravy ruského plynu. Zanalyzovali jsme, jak k němu přišel a kde zisky končí.
Na jedné z nejdražších ulic v regionu, pražské Pařížské, jsou nenápadné tmavohnědé dveře. Za nimi sídlí Energetický a průmyslový holding — největší česká firma, která vloni vyplatila svým akcionářům téměř 850 milionů eur, a patří podnikateli, jehož osobní majetek činí takřka 120 miliard korun. Daniel Křetínský nyní plánuje přesunout jednu ze svých dceřiných společností do zahraničí, aby se vyhnul takzvané windfall tax, dani z neočekávaných zisků. V zahraničí ovšem končí struktura celé skupiny již od jejího vzniku.
Vystudovaný právník Daniel Křetínský započal svou dráhu ve finanční skupině J&T. Investuje do energetiky po celé Evropě, ve Francii spoluvlastní média včetně deníku Le Monde, a v posledních letech také nakupuje akcie prostřednictvím investiční skupiny Vesa, kterou vlastní s Patrikem Tkáčem z J&T. Dostal se tak například k podílu britské Královské pošty, holandské pošty, či akciím gigantu Foot Locker, který prodává designové oblečení a tenisky. Vlastní pražskou Spartu a také část londýnského klubu West Ham United. Čtvrtý nejbohatší Čech si také letos v září za desítky milionů eur koupil luxusní zámeček poblíž Paříže, v němž chce vybudovat hotel.
Téměř 1,3 miliardy eur — takový zisk vykázala energetická společnost EPH za první pololetí letošního roku. Suma dokonce o něco převyšuje zisk za celý předchozí rok. Důvod je zjevný: EPH — ještě výrazněji, než vloni — profituje z rostoucích cen elektřiny a plynu.
Právě aktuální energetická krize, na niž doplácejí spotřebitelé napříč celou Evropou — a v České republice podle aktuálních dat Eurostatu více než kdekoliv jinde — paradoxně Křetínského byznys zachraňuje. Jen díky ziskům z rostoucích cen holding EPH v minulém roce vykázal růst. Druhá noha, na níž EPH dosud stálo, tedy přeprava ruského plynu do Evropy, je totiž vratká. Jak sám přiznává, změny v dlouhodobých kontraktech či regulovaných tarifech by měly „závažný nepříznivý účinek na podnikání skupiny“.
Slovenská společnost Eustream až do letošního roku zajišťovala stabilní přísun zisků, na nichž EPH postavilo celou svou expanzi a díky nimž se Daniel Křetínský mohl pustit do obchodů zdaleka přesahující energetiku. Zanalyzovali jsme, jak nákup zafinancoval, na co zisky používal a kde dnes končí.
Půjčku nechceme, odcházíme
V polovině října zveřejněné výsledky holdingu ukazují, že EPH za první půlrok letoška vykázal tržby ve výši 15 miliard eur a zisk po zdanění ve výši 1,25 miliard eur — to je dokonce o dvě procenta více, než za celý předchozí rok. Oproti prvnímu pololetí loňského roku — tedy před výrazným růstem cen plynu a elektřiny — se zvýšil více než dvojnásobně.
Výnosy generuje firma zejména v důsledku výroby elektřiny v několika evropských zemích, které sdružuje její dceřinná firma EP Power Europe. Právě pod ni spadá firma EP Commodities, kterou EPH nyní plánuje přesunout do zahraničí, jak oznámila na začátku listopadu na svém twitteru. Učiní tak prý kvůli Sněmovnou schváleném balíčku, který navrhuje zavedení takzvané windfall tax, tedy zdanění neočekávaných zisků korporací.
EP Commodities se zabývá obchodováním s energetickými komoditami a emisními povolenkami. Její tržby podle EPH letos překročí 500 miliard korun, vloni to bylo 350 miliard. V loňském roce státu odvedla dle výroční zprávy daň ve výši zhruba 400 milionů korun — dle standardní sazby daně z příjmů ve výši 19 procent.
Přestože by se odvedená suma v případě, že windfall tax projde Senátem a podepíše ji prezident, zvýšila, ohlášený plán EPH působí spíše jako výstražné symbolické gesto. Spolu s ním totiž oznámila, že už nemá zájem ucházet se o státní půjčku na takzvané zálohy na energetické burze. A to navzdory tvrzení Ministerstva financí, že jednání o půjčce stále probíhají, které Deníku Referendum opakovaně poskytl jeho mluvčí.
Přestože EPH aktuálně vykazuje vysoké zisky, ze zkrácené verze ukazatelů za první pololetí vyplývá, že mu také výrazně stoupají náklady a závazky. Ratingové agentury jej navíc již na jaře v kontextu války na Ukrajině zařadily do kategorie „negativní výhled ratingu “. A to právě kvůli ohrožení jeho dosavadního hlavního zdroje stabilních příjmů — přepravě ruského plynu. Proč byly příjmy z přepravy plynu pro Daniela Křetínského dosud tak důležité?
Jak Křetínský přišel ke slepici snášející zlatá vejce?
„Rok 2013 byl pro EPH rokem skokového růstu.“ Tak začíná úvodní slovo Daniela Křetínského ve výroční zprávě Energetického a průmyslového holdingu v daném roce. A skutečně: objem aktiv vzrostl z 81 miliard na 340 miliard, tržby se meziročně zvýšily na více než dvojnásobek a EPH se díky své EBITDA zařadilo mezi tři největší české firmy.
To vše se stalo zejména díky jedné konkrétní akvizici: nákupu podílu ve Slovenském plynárenském průmyslu na začátku roku 2013. Právě tahle akvizice roztočila kolotoč finančních transakcí, které EPH umožnily nejen rychle růst, ale i vyplatit PPF, které do EPH v době jeho vzniku investovalo.
Koupit slovenské plynárny by nešlo bez souhlasu tehdejší slovenské vlády Roberta Fica. Bylo to poprvé, ale ne naposled, co Ficova vláda přispěla ke vstupu EPH do slovenských energetických podniků.
Devětačtyřicetiprocentní podíl podniku EPH koupilo od tehdejších francouzských a německých vlastníků Gaz de France a E.ON s posvěcením slovenské vlády. Hodnota transakce údajně byla 2,6 miliardy eur. Transakci předcházela dohoda s Ficovou vládou, že EPH státu přenechá ztrátovou divizi dodávající plyn domácnostem výměnou za to, že si stát uchová vliv na „slepici snášející zlatá vejce“ v Slovenském plynárenském průmyslu — tranzit ruského plynu přes Slovensko, vyčleněný do společnosti Eustream.
Součástí dohody bylo i to, že si akcionáři budou každoročně vyplácet dividendu ve výši nejméně 600 milionů eur. Už v prvních dvou letech si akcionáři Slovenského plynárenského průmyslu přišli celkově na dvě miliardy eur ve formě půjček, což pro EPH znamenalo téměř miliardu eur.
Na nákup akcií získalo EPH úvěr ve výši 1,5 miliardy od mezinárodního konsorcia bank. Prostředky na splátky úvěru získalo EPH z dopředu dohodnutých dividend a snížením základního jmění ve výši přesahující 1,2 miliardy. I plynárny si musely na půjčky akcionářům půjčit — prostřednictvím holandské struktury zadlužily do té doby bezdlužný Eustream, který vydal dluhopisy v celkové hodnotě téměř 1,25 miliardy eur. Nákup tak EPH z velké části de facto zafinancovalo prostředky, které z kupované firmy vytáhlo.
Vyplatit Kellnerovi za jeho čtyřicetiprocentní podíl v EPH více než miliardu eur Křetínskému pomohly nejen příjmy ze slovenských plynáren, ale i refinancovaní už částečně splaceného prvního úvěru ve výši 1,5 miliardy eur. Po roce a půl už díky penězům z plynáren EPH splatil více než půl miliardy eur, nový úvěr navýšil na 1,78 miliard eur a jako ručení použil akcie v slovenských plynárnách.
V roce 2015 získalo EPH skrze své dceřiné společnosti ze slovenských plynáren dalších více než 750 milionů eur v úvěrech. A opět je nemuselo splácet „z vlastního“— započetly se k pozdějším dividendám. Za tři roky si tak EPH přišlo ze slovenských plynáren na více než 1,75 miliardy eur, které použilo na další akvizice a na vyplacení podílu dalšího akcionáře EPH — firmy PPF.
Motor Křetínského nákupů
Dnes podíl na přepravní společnosti Eustream spadá pod skupinu EP Infrastructure, mezičlánkem jsou ovšem tři firmy sídlící v Holandsku. Z výroční zprávy té poslední v řetězci — EPH Gas Holding — vyplývá, že v roce 2017 firma vykázala své matce dividendu, která se v součtu započítala jako miliardový úvěr se splatností v létě letošního roku. Jde o prostředky plynoucí zejména z přepravy plynu, které proudí do skupiny.
Aktuální údaje již k dispozici nemáme, neboť od roku 2017 nejsou podrobnější účetní závěrky dostupné. Proto tedy není možné zjistit, kolik aktuálně nizozemskými firmami proudí peněz. Část z nich opět končí za hranicemi České republiky.
Česká skupina EPH totiž není posledním článkem v řetězci vlastnictví — ten končí až v lucemburské firmě EP Investment Sarl. Část z prostředků, které odtékají lucemburské matce, je využívána na financování Křetínského dalších akvizic mimo energetiku. Jedná se zejména o krátkodobé i dlouhodobé investice do retailu a logistiky, které v posledních letech realizuje s Patrikem Tkáčem prostřednictvím investičního fondu VESA Equity Investment. Přestože holding EPH tvrdil, že jeho podnikání v energetice je od těchto investic oddělené, finančně jsou provázané.
Za minulé tři roky EPH vyplatilo svým akcionářům více než tři miliardy eur na dividendách. Nejvíce — 1,25 miliardy — v roce 2020. Přímo do fondu VESA Equity Investment vložila prostředky lucemburská matka formou vkladů do základního kapitálu. V roce 2018 šlo o takřka 2 miliony eur, v roce 2019 o takřka 39 milionů eur, ale v roce 2020 již o 132 milionů eur. Celkem 250 milionů eur akcionáři vložili na účet společnosti jako takzvané emisní ážio.
Kromě toho EPH v roce 2020 poskytlo lucemburské matce, ale také přímo firmě VESA Equity Investment, úvěry. Jejich výši výroční zprávy neuvádějí. Právě v roce 2020, v souvislosti s pandemií covid, kdy klesly ceny akcií retailu, začal Křetínský nakupovat. VESA tehdy koupila akcie Britské královské pošty, obchodních řetězců Sainsbury´s, Macy´s či Foot Locker.
Své závazky, konkrétně půjčky a úvěry, sice EPH mezi lety 2016 a 2020 mírně snižovalo, to už poslední roky neplatí. Zadluženost skupiny z roku 2020 na rok 2021 stoupla takřka o miliardu eur. A aktuální výsledky za první pololetí roku 2022 ukazují, že objem dlouhodobých půjček a úvěrů roste nadále.
EPH tak v roce 2020 vyplatilo rekordní dividendy a současně v dalším roce vykázalo vyšší úvěrové zadlužení. Právě v roce 2020 začaly zisky z přepravovaného plynu klesat a nelze očekávat, že by se znovu zvýšily.
Zatímco na konci roku 2020 se provozní zisk z přepravy plynu podílel na tom celkovém skupiny EPH ze 38,8 procent, vloni už to bylo pouhých 23,3 procent. Podle výroční zprávy EPH totiž v roce 2021 klesly zisky z přepravy plynu o 53 procent. A to ještě nezačala válka.
Své investice mimo energetiku tak Křetínský provádí za pomocí prostředků proudících z EPH za cenu toho, že se firma zadlužuje. Křetínského osobní majetek mezitím rok od roku roste: z 8 miliard korun v roce 2013 jej Forbes aktuálně odhaduje na 119 miliard korun. Oproti loňskému roku narostl více než o třetinu.
A i letos nadále investuje — zdaleka nejen do francouzských nemovitostí. Od začátku války na Ukrajině ohlásil záměr navýšit akciový podíl v hned několika společnostech, do nichž investoval spolu s Patrikem Tkáčem: v maloobchodních řetězcích Casino Group a Fnac Darty. Britská vláda čerstvě ohlásila, že mu nebude bránit v navýšení podílu v Britské královské poště. Dále také rozšiřuje své portfolio na francouzském mediálním trhu. Zbavuje se ovšem akcií americké společnosti Foot Locker.
Jedna noha kulhá
Celá skupina EPH dnes de facto stojí na dvou nohách: EP Infrastructure, která přepravuje, ukládá a distribuuje plyn, a EP Power Europe, která se zaměřuje na výrobu elektrické energie. Obě části fungují do velké míry odděleně. Zatímco poměr čistého dluhu k zisku EBITDA — tedy ukazatel zdraví firmy — za minulý rok činil pro celou skupinu 1,92, u firmy EP Infrastructure hodnota v prvním pololetí letošního roku přesahovala 4 — obecně se přitom hodnota 5 považuje za vysoce rizikovou.
Analýza●Čejková, Khazalová a kol.
Ruský plyn je slepicí snášející Křetínskému zlatá vejce. Válka mu ji může vzít
Čistý dluh skupiny činí 4,5 miliardy eur, a EP Infrastructure 2,9 miliardy eur. To zjednodušeně řečeno znamená, že EP Infrastructure je vysoce zadlužená firma. Ukazují to také úvěry a dluhopisy, kterými EPH v minulosti financovalo své akvizice — většina z nich padala právě na břemeno EP Infrastructure. A právě tato větev celého holdingu — již tak vysoce riziková — je nyní ohrožena výpadkem dodávek ruského plynu. Ty by mohly znamenat neschopnost firmy splácet své závazky vůči bankám i investorům.
Ohrožení sama skupina přiznává ve svých prospektech dluhopisů, jež vypisuje. „Není vyloučené, že skupina EPH bude čelit nedostatku likvidity, který by mohl v konečném důsledku negativně ovlivnit schopnost splácet dluhy,“ uvádí se v dokumentu z letošního léta.
Na celkovou kondici skupiny navíc může mít vliv situace ve vysoce zadlužených Slovenských elektrárnách. Firmu, která na Slovensku vyrábí více než 60 procent energie EPH získalo — stejně jako Slovenský plynárenský průmysl a Středoslovenskou energetiku — za Ficovy vlády.
Od italského Enelu Křetínský nabyl v elektrárnách třetinový podíl a na dalších 33 procent má podle smluv opci po spuštění dvou bloků jaderné elektrárny Mochovce, které jsou ve výstavbě. Třetí blok je už ve zkušebním provozu, celá dostavba elektrárny se ale neúměrně prodražila a Slovenské elektrárny jsou na pokraji cross defaultu, tedy krachu, protože jejich úvěry přesahují 4 miliardy eur. Enel a EPH se v roce 2020 dohodli, že poskytnou zadluženým elektrárnám další půjčky ve výši 570 (Enel) a 200 (EPH) milionů eur.
Nabytím dalších 33 procent v Slovenských elektrárnách (někdy mezi lety 2026 a 2032) by EPH na sebe vzalo i povinnost splácet Enelu úvěry ve výši 1,3 miliardy eur. Jak by se po převzetí kontrolního podílu elektráren vypořádalo EPH s jejich dalšími miliardovými dluhy, zatím není jasné. Slovenské elektrárny EPH zatím nekonsoliduje, a tím pádem se dluh dosud nezapočítával do jejích celkových výsledků.
Zatímco tedy Křetínský díky výnosům z energetiky spekuloval v dalších odvětvích, jeho firmy se čím dál více zadlužovaly a zažívají nejisté časy: plynová infrastruktura je v ohrožení, uhelné elektrárny vyžadují přechod na jiné zdroje — a ten je do velké míry závislý na politických rozhodnutích na evropské úrovni.
Tento byznys model mu umožňoval zřejmě právě příjem z přepravy plynu, který byl až do letošního jara pokládán za bezrizikový a stabilní. Jedná se totiž o výrazně regulované odvětví založené na dlouhodobých kontraktech.
Zisky dnes navíc končí v neprůhledné a mimořádně komplikované struktuře lucemburských a kyperských firem. Ty v sobě skrývají akcionáře, jejichž jména nejsou z veřejných zdrojů zjistitelná, jak dokládá další část společné analýzy Investigativního centra Jána Kuciaka a Deníku Referendum.
Článek vznikl za podpory nadačního fondu Free Press for Eastern Europe. Je výsledkem týmové práce Deníku Referendum a Investigativního centra Jána Kuciaka. Jeho spoluautorem je Daniel Kotecký.
