„EP Group se zavazuje provádět své obchodní činnosti ekologicky bezpečným a odpovědným způsobem,“ hlásají webové stránky holdingu českého oligarchy Daniela Křetínského. Ta samá skupina přitom byla dle zjištění Deníku Referendum v loňském roce vůbec největším producentem uhlí v Evropě.

Doly ve vlastnictví skupiny EP Group uhlobarona Daniela Křetínského a obchodních partnerů vytěžily přes padesát milionů tun uhlí. Vyplývá to z analýzy aktuálně dostupných dat, které publikovala německá organizace Urgewald, a jež Deník Referendum následně aktualizoval.

Dceřiné firmy EP Group v Německu působí ve dvou ze tří hnědouhelných regionů. Většinově vlastní povrchové doly firmy Leag v historické oblasti Lužice a zcela také ovládají dva doly menší společnosti Mibrag v oblasti středního Německa. V tamějších dolech těží hnědé uhlí (takzvaný lignit), které je jedním z emisně nejnáročnějších zdrojů energie.

Uhlí odtud následně končí především v útrobách elektráren, jež jsou rovněž ve vlastnictví firem Daniela Křetínského. Patří mezi největší producenty emisí skleníkových plynů v Evropě.

Křetínského firma tak dokonce předčila tradiční dvojici evropských energetických gigantů, německé RWE a polskou polostátní společnost PGE. První jmenovaná provozuje tři doly v rýnském regionu, jenž je po Lužici a středním Německu třetím velkým hnědouhelným revírem v Německu. PGE zas provozuje největší evropský lignitový důl Bełchatów a příhraniční důl Turów, který je neblaze proslulý dlouhodobým narušováním režimu podzemní vody důležité pro obyvatele na české i německé straně hranice.

Stojí rovněž za zmínku, že výrazný náskok si Křetínský drží i nad českou polostátní firmou ČEZ a společností Sev.en uhlobarona Pavla Tykače, o jejichž dolech se v českých médiích, jež Daniel Křetínský rovněž z velké části ovládá, dočteme častěji. Tykač jako dvojka mezi českými uhlobarony se příliš neposune, ani připočteme-li údaje o těžbě v dolech v Austrálii a Spojených státech, do jejichž skupování se pustil v posledních letech.

Křetínského cesta k první příčce mezi těžaři

Zrekapitulujme si, kudy vedla cesta Daniela Křetínského na sám vrchol evropských uhlobaronů. Ke svým prvním dolům přišel v roce 2009 ještě pod hlavičkou slovenské finanční skupiny J&T, ze které vyrostl a která se na jeho energetických firmách doposud menšinově podílí. J&T tehdy ve společném podniku se Severočeskými doly, dceřinou společností ČEZ, koupila firmu Mibrag za 412 milionů eur. Sama transakce byla financována především překlenovacím úvěrem, jež tehdy poskytl právě ČEZ.

O dva roky později v červenci 2011 Severočeské doly prodaly svůj poloviční podíl tehdy již vzniklému Energetickému a průmyslovému holdingu (EPH), který byl nástupcem energetické divize J&T a na kterém se kromě uvedené slovenské finanční skupiny podílelo Kellnerovo PPF a právě Daniel Křetínský. Hodnota této transakce, kterou ČEZ opíral o posudek Deloitte Advisory, však už činila jen 130 milionů eur, přičemž za sám obchodní podíl na firmě získal ČEZ pouze 24 milionů eur.

Manažeři ČEZ vysvětlovali rozhodnutí o prodeji především změnou energetické politiky Německa, která podle nich měla znevýhodnit uhelnou energii. A to přesto, že ještě v květnu označil finanční ředitel ČEZ Martin Novák Mibrag za „nejstabilnější akvizici“ firmy.

Podezřele nízká prodejní cena vzbudila tehdy pochybnosti, téma se tehdy řešilo i v českých médiích. Případem se následně od roku 2013 zabývala i protikorupční policie na základě trestního oznámení Nadačního fondu proti korupci, který vznesl podezření, že se s posudkem účelově manipulovalo, aby výsledná cena byla podhodnocená.

Policie si nechala vypracovat posudek, který měl pochybnosti rozptýlit. Na jeho základě se tehdy rozhodla vyšetřování odložit. Stojí za zmínku, že autorem policejního posudku byl odborník na oceňování majetku Vladimír Kulil.

Ten letos vstoupil ve známost, protože je rovněž autorem sporného posudku, na který letos upozornil server iRozhlas a Radiožurnál. Pochybný posudek, který si kvůli soudním sporům objednal pražský dopravní podnik, sestával do velké míry z prezentací a dokumentů dostupných na internetu.

Daniel Křetínský přišel za hubičku i k dolům lužické skupiny Leag, které ho vynesly mezi špičku evropských těžařů. V roce 2016 je koupil za symbolické euro od švédské státní společnosti Vattenfall ve společném konsorciu s PPF Investments Petra Kellnera. A loni od PPF odkoupil rovněž za jedno euro dalších dvacet procent, čímž se EP Group se svými obchodními partnery stala v lužických dolech majoritním vlastníkem.

Křetínský následně založil novou firmu EP Energy Transition, do níž postupně přesouvá své nejšpinavější elektrárny a doly. Jeho EPH se díky tomu pokouší tvářit, že do roku 2030 již nebude vyrábět elektřinu z uhlí, ačkoli se tak děje jen díky zjevně účelovému a ryze formálnímu rozdělení podniku na dva.

Jak Deník Referendum popisoval již v listopadu, nízká tržní hodnota loňského jednoeurového obchodu byla podle německé pobočky ekologické organizace Greenpeace dána neperspektivní budoucností podnikání s uhlím. Podle výzkumníka Karstena Smida je to jeden z důvodů, proč se obává, že firma nebude do budoucna disponovat dostatečnými prostředky na nápravu škod způsobených těžbou uhlí.

Hrozí tak, že se náklady za rekultivace přesunou na veřejnost. Karsten Smid proto označuje lužické doly za „tikající ekologickou časovanou bombou“.

Že část nákladů za Křetínského podniky ponesou daňoví poplatníci, je zřejmé již dnes. Letos v létě Evropská komise posvětila dotaci německého státu, který Leag odškodní za odchod od uhlí celkem 1,75 miliardami eur. Asi dvě třetiny částky mají být účelně vynaloženy na společenské náklady přechodu regionů od uhlí a na nové využití dolů, zbytek by měl firmě kompenzovat ušlý zisk.

Na překvapivě vysokou míru dotace upozornil již v roce 2021 nezávislý energetický think tank Ember, který získal vzoreček výpočtu, na jehož základě se oficiálně měla německá vláda částky 1,75 miliard dobrat. Podle Emberu byla částka značně přemrštěná v důsledku chybných předpokladů ve výpočtu.

Německá vláda následně přiznala, že částka byla ve skutečnosti „výsledkem intenzivního vyjednávání, které zahrnovalo různé aspekty“. Podle publikace německého ekologického sdružení PowerShift byla kromobyčejně vysoká míra podpory ovlivněna tím, že ji společnosti RWE a Leag vyměnily za příslib, že se zřeknou možnosti využití Energetické charty.

Tato široce kritizovaná a dnes již po sérii denunciací, tedy jednostranných odstoupení, které letos završila Evropská unie, prakticky mrtvá Energatická charta fosilním korporacím umožňovala chránit předpokládané zisky před důsledky politických rozhodnutí. Dávala korporacím právo vyvolávat mezinárodní arbitráže a spouštět sankční mechanismy, jimiž mohou napadat rozhodnutí států omezit provozy vypouštějící vysoké množství emisí a plnit tím své klimatické cíle.

Energetická charta obsahuje klauzuli, podle níž jsou státy úmluvou vázány ještě i dvacet let po denunciaci. Křetínského EPH tedy podle všeho dostalo přemrštěné kompenzace právě výměnou za příslib, že nástrojů Energetické charty, dnes obecně pokládaných za nelegitimní, nevyužije.

Křetínského plány na těžbu uhlí zásadně snižují šanci, že zvládneme ekologickou krizi

Doly s sebou ovšem nenesou jen budoucí náklady v souvislosti s jejich rekultivací. Objem uhlí, jež Křetínského firmy Mibrag a Leag plánují vytěžit ve svých dolech a spálit ve svých elektrárnách, výrazně překračuje množství, jež je ještě možné v Německu spálit, aniž bychom překročili hranici alespoň relativně bezpečného globálního oteplení o 1,5 stupně Celsia. Podle renomované Mezinárodní agentury pro energii (IEA) je cesta k tomuto cíli „stále užší, ale stále ještě schůdná“.

Křetínský nadále plánuje provozovat některé ze svých dolů a využívat uhlí z nich ve svých elektrárnách i po roce 2030. Konkrétně ve středním Německu plánuje dolovat uhlí v dolech Profen a Vereinigtes Schleenhain do roku 2035. Dokonce až do roku 2038 se má těžit v lužických dolech Nochten a Reichwalde, jež dodávají hnědé uhlí do Křetínského elektráren Schwarze Pumpe, Jänschwalde a Boxberg. Poslední dvě jmenované byly loni podle dat z evropského systému obchodování s emisními povolenkami třetím a pátým největším zdrojem emisí oxidu uhličitého v Evropské unii vůbec.

Odlišuje se tak od druhého německého těžařského giganta RWE, která ve svých dolech plánuje těžbu ukončit nejpozději v roce 2030. Křetínského plány jsou ale především v příkrém rozporu s modely Mezivládního panelu pro změnu klimatu či již zmiňované Mezinárodní agentury pro energii. Podle nich rozvinuté země musí opustit spalování uhlí nejpozději právě do roku 2030, nemá-li být překročena zmíněná hranice pro poměrně stabilní klima.

Jak napovídá jeho evropské prvenství, Daniela Křetínského v tomto ohledu nelze považovat jen za jednoho z provinilců, ale za vůdčí postavu evropského fosilního byznysu, který se zásadní měrou podílí na rozvratu klimatu. Podle studie výzkumníků Evropské univerzity ve Flensburgu a Německého institutu pro hospodářský výzkum z loňského dubna nemůže od roku 2022 Německo spálit více než 205 milionů tun hnědého uhlí, má-li země přispět svým dílem k udržení globálního oteplení o méně než 1,5 stupně Celsia a dostát tím mezinárodních závazků, o něž by podle Pařížské dohody mělo usilovat.

Jak upozorňují autoři, jen sama Křetínského skupina Leag však plánuje do roku 2038 vydolovat a spálit 700 milionů tun hnědého uhlí, tedy třiapůlkrát víc, než je akceptovatelná kvóta pro celé Německo. Současná obchodní strategie EP Group je v přímém rozporu s vědeckými poznatky o tom, co je potřeba pro odvrácení hrozící klimatické katastrofy.

Ani ukončení těžby v dolech však ještě neznamená konec jejich ničivého vlivu na klima. I po uzavření uhelného dolu z něj totiž nadále může unikat metan, který coby zvláště účinný skleníkový plyn k celkovému skleníkovému efektu také v nezanedbatelné míře přispívá.

Výzkumnice Sabina Assanová z nezávislého think tanku Ember v letos vydané studii poukázala, že Německo zřejmě úniky metanu z dolů neměří vůbec přesně a zásadně je podhodnocuje — osmadvacetkrát až dvěstědvacetkrát. Úniky z Křetínského dolů tak mohou být mnohem zásadnější problém pro klima, než jak se k nim dosud přistupuje. A k rozvratu klimatu mohou přispívat ještě léta po uzavření dolů.

Deník Referendum konfrontoval s rozpory mezi rozsahem dolování uhlí a plány na pokračující těžbu Křetínského holdingu a deklarovaným závazkem „provádět své obchodní činnosti ekologicky bezpečným a odpovědným způsobem“ mluvčího EPH Daniela Častvaje. Ten v odpovědi napsal: „Dekarbonizační cíle firem naší skupiny byly veřejně deklarovány, jsou tedy známy. V zásadě platí, že uhlí bude používáno pouze tam, kde nebudou k dispozici jiné zdroje pro udržení stability sítě, nebo tam, kde jsme smluvně zavázáni k jejich provozování.“

A dále: „EP Group intenzivně připravuje, staví a provozuje nízko- a bezemisní zdroje, zejména v Německu, ale i v dalších evropských zemích. České teplárny budou také odstaveny od uhlí nejpozději do roku 2030. Jsem tedy přesvědčen, že deklarace o ekologickém a odpovědném přístupu k obchodním činnostem naší skupiny je platná.“ K plánům na těžbu uhlí v Německu, která je s vědeckými poznatky v rozporu, se mluvčí Daniel Častvaj nijak nevyjádřil.

Je čas, aby Evropská unie změnila dotační pravidla

Právě proto stojí za pozornost, že Křetínského holding kromě uhlí masivně těží i evropské dotace. Jejich přehled před časem zpracovala Investigace.cz. Nejvýraznější podporou z veřejných rozpočtů je již zmiňovaná dotace až 1,75 miliard eur na odchod od uhlí v Německu.

EPH je dnes rovněž také jedním ze tří hlavních příjemců dotací z Modernizačního fondu v České republice. Ten má pomocí výnosů z prodeje emisních povolenek financovat modernizaci energetických systémů a zvýšit úspory energie ve třinácti chudších členských zemích.

Podle doposud zveřejněných dat si dceřiné firmy holdingu zatím rozdělily více než osm miliard korun. Dle informací zveřejněných v poslední výroční zprávě na webových stránkách Modernizačního fondu se pro Křetínského firmy počítá alespoň s dalšími devíti miliardami korun v dotacích. Celé téma si zasluhuje podrobnější analýzu — a tu v Deníku Referendum připravujeme.

Deník Referendum se ve věci podpory EP Group z veřejných zdrojů obrátil na výzkumníka Pascoe Sabida z renomované občanské organizace Corporate Europe Observatory, jež sleduje vliv lobbyingu velkých korporací na rozhodování evropských institucí. „EU poskytuje skupině EP Group veřejné dotace, aby mohla přejít od jednoho paliva, které ničí klima, k jinému se shodnou škodlivostí. Ani plyn, ani spalovny nejsou pro klima lepší než uhlí,“ říká Sabido.

„Co se stalo s principem, že za nápravu napáchané škody platí znečišťovatel,“ táže se dále. A dodává: „Naše daně by vůbec neměly putovat na účty fosilních společností. Ty by naopak měly zaplatit za přechod k nové ekonomice a měly by ho zaplatit z miliard eur, které si v průběhu let vydělaly, zejména během nedávné energetické krize a krize životních nákladů.“ Faktem je, že Křetínského EPH na energetické krizi zbohatla o desítky miliard korun.

Prvním krokem veřejné politiky v EU by tedy mělo být nastavení mnohem striktnějších pravidel pro to, kdo bude mít k dotacím přístup. Korporace jako EP Group, jejichž podnikání je v příkrém rozporu s vědeckými poznatky o klimatické krizi, by měly být z veřejné podpory vyloučeny automaticky.