„EP Group se zavazuje provádět své obchodní činnosti ekologicky bezpečným a odpovědným způsobem,“ hlásají webové stránky holdingu českého oligarchy Daniela Křetínského. Ta samá skupina přitom byla dle zjištění Deníku Referendum v loňském roce vůbec největším producentem uhlí v Evropě.

Doly ve vlastnictví skupiny EP Group uhlobarona Daniela Křetínského a obchodních partnerů vytěžily přes padesát milionů tun uhlí. Vyplývá to z analýzy aktuálně dostupných dat, které publikovala německá organizace Urgewald, a jež Deník Referendum následně aktualizoval.

Dceřiné firmy EP Group v Německu působí ve dvou ze tří hnědouhelných regionů. Většinově vlastní povrchové doly firmy Leag v historické oblasti Lužice a zcela také ovládají dva doly menší společnosti Mibrag v oblasti středního Německa. V tamějších dolech těží hnědé uhlí (takzvaný lignit), které je jedním z emisně nejnáročnějších zdrojů energie.

Uhlí odtud následně končí především v útrobách elektráren, jež jsou rovněž ve vlastnictví firem Daniela Křetínského. Patří mezi největší producenty emisí skleníkových plynů v Evropě.

Křetínského firma tak dokonce předčila tradiční dvojici evropských energetických gigantů, německé RWE a polskou polostátní společnost PGE. První jmenovaná provozuje tři doly v rýnském regionu, jenž je po Lužici a středním Německu třetím velkým hnědouhelným revírem v Německu. PGE zas provozuje největší evropský lignitový důl Bełchatów a příhraniční důl Turów, který je neblaze proslulý dlouhodobým narušováním režimu podzemní vody důležité pro obyvatele na české i německé straně hranice.

Stojí rovněž za zmínku, že výrazný náskok si Křetínský drží i nad českou polostátní firmou ČEZ a společností Sev.en uhlobarona Pavla Tykače, o jejichž dolech se v českých médiích, jež Daniel Křetínský rovněž z velké části ovládá, dočteme častěji. Tykač jako dvojka mezi českými uhlobarony se příliš neposune, ani připočteme-li údaje o těžbě v dolech v Austrálii a Spojených státech, do jejichž skupování se pustil v posledních letech.

Křetínského cesta k první příčce mezi těžaři

Zrekapitulujme si, kudy vedla cesta Daniela Křetínského na sám vrchol evropských uhlobaronů. Ke svým prvním dolům přišel v roce 2009 ještě pod hlavičkou slovenské finanční skupiny J&T, ze které vyrostl a která se na jeho energetických firmách doposud menšinově podílí. J&T tehdy ve společném podniku se Severočeskými doly, dceřinou společností ČEZ, koupila firmu Mibrag za 412 milionů eur. Sama transakce byla financována především překlenovacím úvěrem, jež tehdy poskytl právě ČEZ.

O dva roky později v červenci 2011 Severočeské doly prodaly svůj poloviční podíl tehdy již vzniklému Energetickému a průmyslovému holdingu (EPH), který byl nástupcem energetické divize J&T a na kterém se kromě uvedené slovenské finanční skupiny podílelo Kellnerovo PPF a právě Daniel Křetínský. Hodnota této transakce, kterou ČEZ opíral o posudek Deloitte Advisory, však už činila jen 130 milionů eur, přičemž za sám obchodní podíl na firmě získal ČEZ pouze 24 milionů eur.

Manažeři ČEZ vysvětlovali rozhodnutí o prodeji především změnou energetické politiky Německa, která podle nich měla znevýhodnit uhelnou energii. A to přesto, že ještě v květnu označil finanční ředitel ČEZ Martin Novák Mibrag za „nejstabilnější akvizici“ firmy.

Podezřele nízká prodejní cena vzbudila tehdy pochybnosti, téma se tehdy řešilo i v českých médiích. Případem se následně od roku 2013 zabývala i protikorupční policie na základě trestního oznámení Nadačního fondu proti korupci, který vznesl podezření, že se s posudkem účelově manipulovalo, aby výsledná cena byla podhodnocená.