Politika podle Daniela Křetínského: hodnoty stranou a starat se jen o peníze
Tomáš BrabecPodle nejbohatšího Čecha Daniela Křetínského bychom se měli vrátit k racionální politice a nechat „ideologický přístup ke klimatu“ stranou. Nepřekvapivě jeho koncepce racionální politiky prospívá jeho podnikatelským zájmům.
Nejbohatší Čech Daniel Křetínský se v článku pro německý deník Die Welt rozhodl podělit o své názory na upadající vliv a konkurenceschopnost zemí Evropské unie. Podle Křetínského by Evropa měla opustit doktrínu „lead by example“, jejímž cílem je globální prvenství v dekarbonizaci ekonomiky při současném udržení ekonomické prosperity, a obnovit pragmatismus v prosazování politických opatření. Máme se prý zbavit dosavadního ideologického přístupu zejména v boji proti změně klimatu.
Ideologickým přístupem Křetínský myslí snahu Evropské unie prostřednictvím takzvaného Green Dealu snížit emise skleníkových plynů, které způsobují katastrofickou změnu klimatu. Není náhoda, že se Křetínský snaží úsilí o zmírnění destrukce životního prostředí vykreslit jako čistě ideologickou záležitost, když energetický koncern EPH, jejž majoritně vlastní, je třetím největším producentem skleníkových plynů v Evropě a největším evropským těžařem uhlí.
Sám koncern EPH se snaží tvářit, že je ekologicky odpovědný. Na svých internetových stránkách uvádí, že podporuje cíl Evropské unie dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 a má ambiciózní plány dekarbonizace. Podobně i Křetínský v citovaném článku tvrdí, že není žádným klimaskeptikem: „Ani tímto článkem, ani svým přesvědčením nezpochybňuji, že je potřebu otázky změny klimatu řešit.“ Jak si tedy Křetínský řešení změny klimatu představuje?
Křetínského řešení
Podle něj bychom měli zmírnit ambice na snížení emisí v Evropě a tento „deficit“ kompenzovat investicemi mimo Evropu. Například tím, že evropské společnosti budou investovat do modernizace zahraničních elektráren. Takovýto postup by nepochybně znamenal, že by velká část energetického sektoru v zemích globálního Jihu přešla do rukou evropských společností, jako je právě Křetínského EPH. Vzhledem ke strategické roli energetiky by kapitáni evropského průmyslu získali výrazný vliv na budoucí vývoj dotčených zemí.
Tuto neokoloniální představu Křetínský nazývá globálním klimatickým Marshallovým plánem, který nám prý má pomoci zachovat konkurenceschopnost, zlepšit životní úroveň a zvýšit vliv Evropy. Takové rámování je pro Křetínského i Evropu velice výhodné, protože odvrací pozornost od naší kolektivní — a zejména jeho osobní — odpovědnosti za historické emise a soustředí se pouze na to, jak na dnešním nespravedlivém globálním uspořádání vydělat.
I přes všechna Křetínského slova o tom, jak moc mu záleží na snižování emisí, však víme, jak k dekarbonizaci přistupuje jeho koncern EPH. Zástupci organizací Re-Set a Beyond Fossil Fuels publikovali zprávu, která odkrývá údajný přechod EPH od uhlí jako pouhý účetní trik: své německé uhelné elektrárny totiž formálně přesouvá pod sesterskou společnost EP Energy Transition. EPH se tak ve svých výročních zprávách může honosit vyřazováním uhlí, zatímco jeho těžba i spalování nadále pokračuje.