Nejbohatší Čech Daniel Křetínský se v článku pro německý deník Die Welt rozhodl podělit o své názory na upadající vliv a konkurenceschopnost zemí Evropské unie. Podle Křetínského by Evropa měla opustit doktrínu „lead by example“, jejímž cílem je globální prvenství v dekarbonizaci ekonomiky při současném udržení ekonomické prosperity, a obnovit pragmatismus v prosazování politických opatření. Máme se prý zbavit dosavadního ideologického přístupu zejména v boji proti změně klimatu.

Ideologickým přístupem Křetínský myslí snahu Evropské unie prostřednictvím takzvaného Green Dealu snížit emise skleníkových plynů, které způsobují katastrofickou změnu klimatu. Není náhoda, že se Křetínský snaží úsilí o zmírnění destrukce životního prostředí vykreslit jako čistě ideologickou záležitost, když energetický koncern EPH, jejž majoritně vlastní, je třetím největším producentem skleníkových plynů v Evropě a největším evropským těžařem uhlí.

Sám koncern EPH se snaží tvářit, že je ekologicky odpovědný. Na svých internetových stránkách uvádí, že podporuje cíl Evropské unie dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 a má ambiciózní plány dekarbonizace. Podobně i Křetínský v citovaném článku tvrdí, že není žádným klimaskeptikem: „Ani tímto článkem, ani svým přesvědčením nezpochybňuji, že je potřebu otázky změny klimatu řešit.“ Jak si tedy Křetínský řešení změny klimatu představuje?

Křetínského řešení

Podle něj bychom měli zmírnit ambice na snížení emisí v Evropě a tento „deficit“ kompenzovat investicemi mimo Evropu. Například tím, že evropské společnosti budou investovat do modernizace zahraničních elektráren. Takovýto postup by nepochybně znamenal, že by velká část energetického sektoru v zemích globálního Jihu přešla do rukou evropských společností, jako je právě Křetínského EPH. Vzhledem ke strategické roli energetiky by kapitáni evropského průmyslu získali výrazný vliv na budoucí vývoj dotčených zemí.

Tuto neokoloniální představu Křetínský nazývá globálním klimatickým Marshallovým plánem, který nám prý má pomoci zachovat konkurenceschopnost, zlepšit životní úroveň a zvýšit vliv Evropy. Takové rámování je pro Křetínského i Evropu velice výhodné, protože odvrací pozornost od naší kolektivní — a zejména jeho osobní — odpovědnosti za historické emise a soustředí se pouze na to, jak na dnešním nespravedlivém globálním uspořádání vydělat.

I přes všechna Křetínského slova o tom, jak moc mu záleží na snižování emisí, však víme, jak k dekarbonizaci přistupuje jeho koncern EPH. Zástupci organizací Re-Set a Beyond Fossil Fuels publikovali zprávu, která odkrývá údajný přechod EPH od uhlí jako pouhý účetní trik: své německé uhelné elektrárny totiž formálně přesouvá pod sesterskou společnost EP Energy Transition. EPH se tak ve svých výročních zprávách může honosit vyřazováním uhlí, zatímco jeho těžba i spalování nadále pokračuje.

Křetínského uhelné elektrárny by podle vládních plánů měly provozovat svou činnost až do roku 2038, tedy celých osm let po deklarovaném konci uhlí ze strany EPH. Kreativní uhlíkové účetnictví zároveň umožňuje koncernu EPH deklarovat pouze polovinu svých skutečných emisí. Jedná se o ukázkový příklad greenwashingu.

EPH ani Daniel Křetínský otázku změny klimatu ve skutečnosti neřeší. Naopak patří k jejím strůjcům, kteří z devastace životního prostředí mají ohromný finanční zisk. Křetínský v posledních pár letech zbohatl o pár set miliard korun, zatímco většina českých domácností na následky energetické krize výrazně zchudla.

Křetínský se chtěl české společnosti odvděčit přesídlením dceřiné firmy do zahraničí, aby z ní nemusel odvádět daň z neočekávaných zisků. Ostatně přesouvání zisků do daňových rájů mu rozhodně není cizí, ač je třeba současně říci, že na rozdíl od některých jiných českých podnikatelů Křetínského firmy odvádějí daně z příjmů v České republice. Zde ovšem na druhou stranu také inkasují miliardové dotace z evropských fondů.

V důsledku nám tak nejvlivnější osoba českého byznysu vzkazuje: nechme naše hodnoty stranou, starejme se jen o peníze. Samozřejmě, že z tohoto přístupu bude těžit zase Křetínský. Ve svém článku využívá jeden z nejrozšířenějších pravicových bludů: zaměňuje růst hrubého domácího produktu za zvýšení blahobytu průměrného člověka.

Hrubý domácí produkt (HDP) měří objem peněžních transakcí v ekonomice. Nejedná se o indikátor lidského štěstí, lidského blahobytu ani vyspělosti, na což poukazoval už téměř před sto lety Simon Kuznets, který indikátor HDP vyvinul. V některých případech může být růst HDP vyloženě v rozporu s lidským štěstím a ve většině případů je růst HDP spjatý s ekologickou destrukcí.

Křetínského kritika Green Dealu ve skutečnosti není o nic méně ideologická než Green Deal samotný. Cesta k uhlíkové neutralitě nevede přes neustálý ekonomický růst, který jde na ruku velkým korporacím. Musíme snížit spotřebu nejbohatších. A začít bychom měli právě u Křetínského.

Miliardáři představují pro demokracii problém

Daniel Křetínský s majetkem okolo 390 miliard korun je podle časopisu Euro nejbohatším Čechem. To je 144 tisíckrát více než majetek mediánové české domácnosti. Křetínského impérium zahrnuje elektrárny, nemovitosti, média, rozvoz potravin, sportovní kluby a dokonce i britskou poštu. To mu dává obrovský vliv.

Podle zprávy konzultační společnosti Boston Consulting Group (BSG) okolo 150 Čechů vlastní přibližně 28 procent celého českého bohatství, což je výrazně více než průměr západní Evropy. Dalších sto tisíc Čechů vlastní 30 procent českého bohatství a zbylých 8,5 milionů dospělých Čechů se dělí o zbývajících 42 procent českého bohatství. BSG odhaduje, že podíl majetku v rukou nejbohatších bude v budoucnu ještě stoupat, zatímco podíl majetku v rukou běžných lidí klesne.

Tato koncentrace majetku dává nejmajetnějším osobám velký politický vliv. Elon Musk přetavil své bohatství do politické moci tím, že pomohl Donaldu Trumpovi vyhrát prezidentské volby. Usnadnila mu to akvizice sociální sítě Twitter, kterou koupil za 44 miliard amerických dolarů, a na ní navázaná kontrola algoritmů zobrazování obsahu uživatelům, která mu umožnila amplifikovat hlas podporovatelů Trumpa. Nemluvě o tom, že Republikánské straně v prezidentských volbách daroval v přepočtu přes 6,5 miliardy korun.

Nemusíme však hledět tak daleko: nesmírné bohatství pomohlo Andreji Babišovi stát se předsedou vlády České republiky a několika jiným podnikatelům umožnilo působit v Poslanecké sněmovně, zatímco občanské iniciativy a malé politické strany založené na členském základě — spíše než na firemním sponzoringu a bohatství svých zakladatelů — počítají každý haléř.

Křetínskému jeho ohromné bohatství umožnilo akvizici několika českých médií pod hlavičkou Czech News Center, které vydává nejčtenější deník Blesk, deník Sport, Aha!, Reflex a mnoho dalších, včetně deníku E15, který publikoval české znění Křetínského článku pro Die Welt.

Právě média patřící do Czech News Center Křetínský před rokem využil v rámci politického zápasu s Ministerstvem průmyslu a obchodu v čele s Josefem Síkelou o nákup plynárenské firmy NET4GAS, na kterou si Křetínský brousil zuby. Není náhoda, že si nejbohatší muži České republiky v posledních letech našli zálibu v nákupu masových médií — představují pro ně účinný nástroj pro ovlivňování veřejného mínění, který ve správnou chvíli mohou přeměnit v politickou zbraň.

Křetínský se ale nevyžívá pouze ve vlastnictví médií, která mu umožňují ovlivňovat veřejné mínění, ale má řadu dalších zájmů: například si koupil francouzský zámeček za více než 700 milionů korun a ve fotbalové Spartě utopil dvě miliardy korun. Když přijde řeč na Spartu, miliardář překypuje solidaritou: „My musíme pro Spartu dělat to, co je potřeba, a pokud to vyžadovalo v zásadě kvůli našim chybám významnou finanční injekci, kterou jsme si ale mohli dovolit, tak jsme ji byli povinni udělat.“

Podle vlastních slov Křetínský cítí obrovský závazek vůči fanouškům Sparty, pro které klidně obětuje i miliardy korun. Ponechme stranou spekulace, že fotbalovou Spartu — podobně jako arabští šejkové vlastní největší evropské fotbalové kluby — koupil zejména proto, aby vylepšil svoji pověst uhlobarona.

Křetínský naopak zřejmě necítí žádný závazek vůči více než milionu Čechů, které současná tržní struktura poslala do energetické chudoby, z níž sám Křetínský ve velké míře těží. Necítí ani žádný závazek vůči lidem na globálním Jihu, pro které změna klimatu představuje utrpení a smrt, ačkoliv jeho podnikatelská činnost změnu klimatu zrychluje.

Díky svému majetku a moci, která s ním přichází, může Křetínský svět utvářet. Taková moc však nemá být v soukromých rukou, které nepodléhají téměř žádné veřejné kontrole. Alokace prostředků je věc veřejná, neboť se na produkci těchto prostředků podílí celá společnost, a měla by se řídit principy veřejného zájmu pod dohledem demokratických institucí, nikoliv despotickou svévolí toho kterého miliardáře.

Zdaněním, zestátněním či vyjmutím různých sektorů z tržní ekonomiky a jejich včleněním do ekonomiky solidární musíme přerozdělit majetek a s ním spojenou moc pár vyvolených. Tyto prostředky následně můžeme využít na pokrytí věcí, které mají smysl, včetně poskytnutí dostatku jídla, přístřeší, vzdělání a zdravotní péče všem. Zároveň tím snížíme spotřebu nejbohatších, která produkuje nejvíce emisí skleníkových plynů. Pomůžeme tím nejenom planetě a všem jejím bytostem, ale i naší demokracii.