Markýz Gero z Pařížské na trůnu. Křetínský je nejbohatším Čechem za naše peníze

Radek Kubala

Po dlouhých letech nepatří první místo žebříčku nejbohatších Čechů někomu z rodiny Kellnerových. Na Křetínského prvenství jsme se složili my všichni skrze vysoké účty za energie. Přesun bohatství odspodu nahoru je třeba zvrátit.

Za vzestupem Daniela Křetínského je celá řada politických selhání. Jen podvod odpadové firmy Křetínského a jeho partnerů způsobil podle Národní centrály proti organizovanému zločinu státu a čtyřem obcím škodu takřka čtyři miliardy. Foto FB Re-set: platforma pro sociálně-ekologickou transformaci

„K trůnu směřují všichni. Je to jejich šílenství — jako by na trůnu sedělo štěstí! Často sedí na trůně bahno — a často též trůn na bahně.“ Slova Friedricha Nietzscheho z knihy Tak pravil Zarathustra jsou velmi příhodná v souvislosti se žebříčkem nejbohatších lidí. V polovině týdne vyšlo v týdeníku Euro nové hodnocení majetku nejbohatších Čechů, podle kterého první místo vůbec poprvé zaujal fosilní magnát Daniel Křetínský.

Majiteli jedné z největších fosilních korporací EPH stoupla hodnota majetku z 217 na 390 miliard korun, tudíž vystřídal v čele žebříčku Renátu Kellnerovou z PPF, vdovu po dlouholetém nejbohatším Čechovi Petru Kellnerovi. Na pomyslný trůn usedá majitel holdingu EPH, jenž své gigantické zisky vysál z nás všech během energetické krize, roky vydělává na ničení podmínek potřebných pro život člověka i na transportu plynu z Ruska.

Americká poslankyně za Demokratickou stranu Alexandria Ocasio-Cortezová kdysi prohlásila, že za každým miliardářem stojí jedno politické selhání. Za vzestupem Daniela Křetínského jich vidíme hned celou řadu, z nichž většinu jsme popsali s organizací Re-set v našich dvou reportech o Křetínského impériu a v mnoha textech je zmapoval investigativní tým Deníku Referendum.

Za nárůstem bohatství nejbohatšího Čecha v posledních letech však stojí ohromné selhání celé politické třídy, která připustila, aby tíha energetické krize celou vahou dopadla na střední a nižší třídu, zatímco oligarchům umožnila nadále bohatnout. Právě z drahých energií, které statisíce lidí uvrhly do energetické chudoby a ostatním snížily životní standard, dnes lidé jako Křetínský množí své majetky.

I kvůli neschopnosti politiků adekvátně zdanit tyto nadměrné a neočekávané zisky sledujeme redistribuci bohatství zespodu nahoru, z kapes obyčejných lidí na již tak tučná konta energetických oligarchů. Tyto rostoucí nerovnosti jsou pak živnou půdou pro autoritáře a populisty všeho druhu, kteří obracejí hněv lidí tu k migrantům z Afriky, tu k Ukrajincům nebo celé Evropské unii.

Trpké plody politické neschopnosti budou ale sklízet také lidé zasažení Křetínského byznysem. Například lidé v Čáslavi, kde na konci týdne ministerstvo životního prostředí schválilo Posouzení vlivu na životní prostředí pro rozšíření skládky AVE CZ, ale i lidé žijící kolem uhelných a plynových projektů EPH v Itálii, Francii, Nizozemsku, Velké Británii nebo Německu.

Náboženství podle Dana

U velké části lidí, kteří určují podobu veřejné debaty, však Křetínského prvenství sklízí i za těchto okolností spíše obdiv. Lze to vysledovat jak z prvotních nekritických reakcí médií, tak z debat na sociálních sítích. Na platformě X aby se člověk bál kritizovat nespravedlivý původ Křetínského majetku, protože mu tuzemští patolízalové hned vyčtou, že bez Křetínského by prakticky nikomu doma nesvítila žárovka.

Z některých obdivných reakcí má člověk skoro až pocit, že když bůh prohlásil „Budiž světlo“, uzavřel pro jeho dodávku smlouvu s EPH. Tento nekritický obdiv vzniká většinou u těch částí střední třídy, která si nadále odmítá připustit, že je oligarchy den za dnem okrádaná, a chce se alespoň statusově vnímat jako vyšší třída.

Jedním z předpokladů nápravy tuzemských poměrů je prolomení tohoto stockholmského syndromu, protože — jak v Deníku Referendum nedávno psal Josef Patočka — bude to právě střední třída, kdo rozhodne o podobě budoucnosti.

Křetínský v mnohém připomíná postavu někdejšího slezského uhlobarona Bedřicha Rakousko-Těšínského, který se ve své době těšil — a mnohdy dodnes těší — v podobných kruzích velké oblibě. I proto, aby zlomil obdiv k mocným, si jej Petr Bezruč zvolil za jednu z hlavních záporných postav své sbírky Slezské písně, kde jej výsměšně nazýval přízviskem Markýz Gero.

Nebojme se proto dnes stejně jako slezský bard vysmívat bohatým a otevřeně kritizovat jejich nespravedlivou cestu vzhůru, patolízalství mnohých navzdory. Od současných politiků se nápravy poměrů mezi oligarchy a lidmi zřejmě nedočkáme a obrat k lepšímu je v nedohlednu. Nezbývá proto než slovy Petra Bezruče prohlásit: „V požáru, v dýmu, až zdvihnem se vzhůru, dá Bůh, že tě jedenkrát strhneme z koně, markýzi Gero!“