Energetický koncern EPH, který majoritně patří českému oligarchovi Danielu Křetínskému, na svých stránkách tvrdí, že je „předním hráčem v transformaci Evropy směrem k uhlíkové neutralitě.“ Toto tvrzení firma podpírá příslibem ukončit provoz svých uhelných elektráren do roku 2025 a kompletně skončit s uhlím do roku 2030. Jak ukazuje nově vydaný report, který organizace Re-set vydala společně s evropskou koalicí Beyond Fossil Fuels, nelze tato prohlášení brát vážně.

Namísto toho, aby EPH své německé uhelné elektrárny a doly zavírala, je totiž postupně přesouvá do sesterské společnosti EP Energy Transition (EPETr). Mateřská společnost EP Group obě tyto firmy prezentuje jako na sobě nezávislé, ačkoliv mají stejného vlastníka. Tento krok má na papíře vypadat jako odklon od uhlí, ale ve skutečnosti jde spíš o účetnické triky.

EPH totiž pod sesterskou firmu přesouvá pouze své firmy LEAG a MIBRAG, které těží a spalují uhlí v německé Lužici a v uhelném regionu v okolí Lipska. Když dnes Křetínského firma mluví o konci uhlí do roku 2030, vynechává ve svém výčtu své elektrárny a doly v Německu.

Ty by podle aktuálních vládních plánů měly fungovat do roku 2038, tedy celých osm let po termínu, kdy by podle Mezinárodní agentury pro energii mělo přestat spalování uhlí v zemích OECD, máme-li se vyhnout nejhorším dopadům klimatické krize.

Personální propojení

Dnes vydaný report vychází z šetření organizace Find.org, která na zakázku občanských iniciativ Beyond Fossil Fuels a Re-set zjišťovala možná propojení právě mezi EPH a EPETr. Investigace prokázala, že EPH si i nadále udržuje kontrolní funkci nad německými uhelnými aktivy, a to skrze personální, operační a finanční propojení. Například klíčoví manažeři EPETr zároveň působí v EPH, což naznačuje, že rozhodování o uhelných aktivech stále zůstává v rukou druhé jmenované společnosti.

Příkladem může být ředitel EPETr Branislav Miškovič, který zároveň působí jako Senior Associate M&A a také ředitel investic v EPH. Jedním z nejvýraznějších příkladů personálního propojení bychom však našli u německé uhelné společnosti LEAG, kterou EPH loni formálně převedla pod EPETr.

I zde vidíme jasná personální propojení, a to skrze osoby Jana Špringla a Milana Jalového, kteří jsou řediteli EPH, zároveň ale působí v představenstvu LEAGu. Podobných personálních překryvů zmiňujeme ve zprávě více.

Stejně tak EPH zřejmě ovládá komunikační infrastrukturu EPETr. Telefonní číslo uvedené na webových stránkách EPETr je stejné jako číslo, které používala EPH pro svou dceřinou společnost EP Commodities. Doména webových stránek EPETr je navíc stále pod kontrolou EPH, což jen potvrzuje, že tato údajně nezávislá společnost je spíš fasádou než skutečným hráčem v energetické transformaci.

Finanční propojení

Finanční vazby mezi EPH a EPETr jsou dalším důkazem, že obě společnosti jsou stále úzce propojené. V únoru 2023 podepsaly EPH a EPETr profesionální servisní smlouvu, která stanoví, že EPH bude poskytovat EPETr nespecifikované profesionální služby. Přesný obsah této smlouvy není veřejně známý, ale její existence naznačuje, že EPETr je stále závislá na EPH v oblasti strategického a provozního řízení.

Kromě toho EPH prostřednictvím své dceřiné společnosti EP Commodities nadále spravuje obchodování s uhlím a emisními povolenkami pro LEAG. Podle finančních záznamů LEAGu z roku 2023 EP Commodities zajišťuje „krátkodobou optimalizaci“ energetického portfolia LEAGu a spravuje transakce na energetických trzích.

Tato spolupráce zahrnuje dohodu, která umožňuje LEAGu využívat finanční zdroje EP Commodities v hodnotě až tří set milionů eur. Tyto finanční toky jasně ukazují, že EPH stále těží z uhelných operací, i když formálně převedla své uhelné aktivity pod EPETr.

Podobných sdílených aktivit ve zprávě předkládáme vícero. Všechny dohromady ukazují, že restrukturalizace, kterou EPH provádí, vypadá spíš jako trik jak zakrýt svou přetrvávající závislost na uhlí než jako skutečný krok k udržitelné energetice. K tomu připočtěme fakt, že EPH patří k hlavním evropským motorům přechodu od uhlí na plyn, tedy k neméně špinavému fosilnímu palivu, a vyjde nám obrázek firmy, která rozhodně nepatří k předním hráčům v přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiku.

Přistoupí banky na hru EPH?

Klíčovou roli teď budou hrát finanční instituce. EPH je závislá na bankovních úvěrech a upisování dluhopisů, aby mohla financovat své operace. Letošní rok je přitom pro EPH v mnohém klíčový — v květnu a červnu dosáhnou splatnosti dvě velké půjčky a během roku také několik dluhopisů. Banky a investoři tak budou muset rozhodnout, zda chtějí nadále podporovat společnost, která sice slibuje zelenou transformaci, ale ve skutečnosti dál profituje z oddalování konce uhlí a masivní výstavby nové plynové infrastruktury.

Finanční instituce mají zásadní moc ovlivnit, zda EPH budou jeho triky dál procházet. Pokud banky přestanou EPH financovat, donutí ji k tomu, aby skutečně opustila uhlí nebo přehodnotila své plány na rozšiřování plynové infrastruktury. Naopak, pokud budou dál poskytovat EPH finanční podporu, stanou se spoluviníky na další devastaci planety a prohlubování klimatické krize.

K největším podporovatelům EPH patří banky ING, UniCredit, Intesa Sanpaolo či Société Générale (u nás Komerční banka). Právě po těchto finančních institucích bychom měli chtít, aby nepřistupovaly na klamavou hru EPH o konci uhlí, a požadovat, aby tento fosilní moloch nepomáhaly udržovat v chodu.

Skutečný odklon od uhlí totiž neznamená přehazování aktiv z jedné společnosti do druhé, ale jejich sociálně spravedlivé uzavření a investice do čisté energie. Finanční instituce by přitom měly podporovat pouze ty společnosti, které mají jasný a věrohodný plán dekarbonizace. Jen tak můžeme dosáhnout skutečné energetické transformace, která bude prospěšná pro všechny.