Česká republika se dlouhodobě potýká s problémem, že odpadové firmy neodvádějí obcím a státu poplatky za odpad ukládaný na skládky způsobem, který předepisuje zákon. Upozornilo na to několik šetření Nejvyššího kontrolního úřadu. Stát tak během porevolučních dekád mohl přijít o desítky miliard korun. Několik nedávných událostí naznačuje, že tento trend může konečně narazit.

Vůbec nejzávažnější z těchto případů, který se týká skládky odpadu v Čáslavi, rozplétal i Deník Referendum. Předminulý týden jsme upozornili, že Národní centrála proti organizovanému zločinu zřejmě brzy navrhne státnímu zástupci obžalovat firmu AVE CZ, již spoluvlastní i miliardář Daniel Křetínský.

Právě tato firma měla připravit stát a město Čáslav spolu s trojicí dalších obcí o takřka čtyři miliardy krácením poplatků za odpad uložený na svých skládkách. Až devadesát procent ukládaného odpadu firma evidovala jako takzvané „konstrukční prvky“, za které nevybírala poplatky od původců odpadu. Právě tímto způsobem obcházela odvádění povinných poplatků za skládkování obcím a státu, respektive Státnímu fondu životního prostředí.

V druhé polovině března pak Ústavní soud zrušil část zákona o odpadech, který vstoupil v platnost v roce 2021. Některým odpadářům tyto paragrafy zákona umožnily zpětně se vyhnout placení poplatků za ukládání odpadu. Díky rozhodnutí Ústavního soudu budou mít ale obce na poplatky nadále nárok. Ústavní soud naopak potvrdil platnost zpětného zrušení práva na poplatky v případě Státního fondu životního prostředí, který je druhým příjemcem poplatků.

O tom, co poslední vývoj v oblasti odpadového hospodářství znamená nejen pro Čáslav a její vztahy s Křetínského společností AVE, jsme hovořili s bývalým starostou města Vlastislavem Málkem, který stál u zrodu nejen trestního stíhání odpadové firmy ale i ústavní stížnosti vůči odpadovému zákonu.

Byl jste jedním z lidí, kteří takříkajíc rozhýbali kolečka ústavní žaloby proti novele odpadového zákona. Co vás k tomu přimělo?

Zpětné rušení práva na poplatky za odpady pro nás bylo zcela nepřijatelné. Když jsem byl v Čáslavi starostou, právě o toto jsme usilovali, neboť jsme věděli, že město přichází o spoustu peněz, na které má ze zákona nárok. Usilovali jsme tedy o to, aby byly firmě AVE poplatky za ukládání odpadu doměřeny. Všichni nám původně tvrdili, že to nelze. Později nás ale stanoviskem podpořilo Ministerstvo životního prostředí.

Díky tomu jsme mohli identifikovat jednotlivé návozy odpadu na skládku a zjistit, jaká složka odpadu byla označena jako odpady, které se takzvaně „odstraňují“, a dopadají na ně tudíž poplatky — a jaká část je naopak „využívána“ jako takzvané „technické zabezpečení skládky“, které zákon až do výše dvaceti procent uloženého odpadu osvobozoval od poplatku.

Zjistili jsme přitom, že až devadesát procent odpadů navezených na skládku firma AVE eviduje jako takzvané „konstrukční prvky“. Opřeli jsme se přitom o rozhodnutí Ministerstva životního prostředí z roku 2014, které říkalo, že takový pojem nemá oporu v zákoně, odpady jsou ve skutečnosti odstraňované, a tedy podléhají zpoplatnění.

Když jsme tehdy byli schopni identifikovat jednotlivé návozy původců odpadu, všem najednou došlo, že reálně hrozí, že budou muset platit. Jsem proto přesvědčený, že poslanecký návrh této novely odpadového zákona, kterou nyní zrušil Ústavní soud, pocházel z dílny odpadové lobby. Vnímali jsme to jako zjevnou snahu zmařit naše úsilí o doměření poplatků.

Byl to jen pocit, nebo vás k tomu vedly nějaké konkrétní indicie?

AVE se nám roky vysmívalo, že nebudeme schopní staré poplatky identifikovat. Doslova mi tehdejší jednatel Roman Mužík řekl: „Chcete se soudit, no tak hodně štěstí.“

Když nám pak Jaromír Manhart z Ministerstva životního prostředí poskytl písemné stanovisko, které svědčilo v náš prospěch a umožnilo nám tak poplatky dopočítat, pan jednatel Mužík se pana Manharta snažil dehonestovat.

Časem jsme se dostali k tomu, že kraj poplatky začal firmě doměřovat. Firmě pak začalo být úzko. A když pak pozměňovací návrh odpadového zákona naprosto shodného znění podali zároveň poslanec ODS Jan Zahradník i exministr kultury z ČSSD Antonín Staněk, jeden do výboru pro životní prostředí a jeden do hospodářského výboru, nemohla to být náhoda.

Staněk, který nemá k odpadům žádný vztah, podal sofistikovaný návrh, kde specifikuje například, které poplatky za konkrétních typy odpadů se nemají zpětně vymáhat. Proč by to dělal? Proto jsme soudili, že jde o návrh odpadové lobby.

Zažili jste ještě něco podobně zarážejícího?

Že má odpadová lobby dlouhé prsty, lze říci dlouhodobě. Už úplně původní verzi odpadového zákona pomáhali tvořit představitelé odpadových firem, kteří jako „odborníci z praxe“ zasedali v poradních orgánech ministerstva. Ten zákon uzpůsobili tak, aby byl v podstatě bezzubý, nepřehledný a vágní. Během jeho novelizace v roce 2020 pak řekli „musíme to upřesnit“. A upřesňovali to tak, aby to vyhovovalo jim.

Postavili odpadový zákon takovým způsobem, že Státní fond životního prostředí jako příjemce poplatků za nebezpečný odpad byl dlouhodobě naprosto bezmocný, neměl kontrolní pravomoc, ani nemohl iniciovat návrh na doměření. Z kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu provedené v roce 2012 bylo přitom během novelizace známo, že až 98,5 procent nebezpečného odpadu skončilo na kontrolovaných skládkách bez zpoplatnění.

To byly peníze, které utíkaly státu a stát neudělal vůbec nic proto, aby to změnil. Proto jsem přesvědčený, že novela odpadového zákona byla tvorba z vůle odpadové lobby, která si zajistila to, že ji poslanci tak zpracovali.

Co znamená rozhodnutí Ústavního soudu pro Čáslav?

Domnívám se, že pro Čáslav to nic převratného nepřinese. I tak je ale z hlediska čistoty práva dobře, že to bylo napraveno. Vlastně se konečně svým způsobem potvrdilo, že šlo o — nebojím se říci — zvěrstvo, které spáchali poslanci.

Proč soudíte, že pro Čáslav rozhodnutí nepřinese nic převratného?

Je to poněkud technická záležitost. Jedno z ustanovení, které novela odpadového zákona měnila, bylo, že obcím nepřísluší nárok na zaplacení poplatku za odpad, který je uváděný jako odpad „využívaný“. To jinými slovy znamená, že podle novely původci odpadu nemuseli zpětně platit za část odpadu, který byl provozovatelem skládky evidován jako odpad na skládce využívaný, pro terénní úpravy či na výrobu výrobků. Právě toto nyní ruší rozhodnutí Ústavního soudu.

Nicméně na Čáslav to nemá přímý dopad. Správní orgány nám některé návrhy na doměření poplatků a tím způsobenou škodu neuznaly. Důvody ale nesouvisely s tím, že by šlo o „využívaný“ odpad. Zamítaly například doměřovat poplatky v případech, kde původcem odpadu, který na skládku odpad dovezl, nebylo samotné AVE, protože v takovém případě podle správních orgánů byl takový původce odpadu v dobré víře, že mu provozovatel — AVE — vyměřuje poplatky správně. Také nám doměření zamítali třeba proto, že už uplynula tříletá lhůta, po níž náš nárok zanikl.

Naopak, jak jsem již řekl, jiné návrhy na doměření poplatků a tím způsobenou škodu nám správní orgány uznaly, protože podle úřadů mělo skutečně jít o klasický „odstraňovaný“ odpad a původcem odpadu bylo samotné AVE. V tomto případě ušlé poplatky správní orgány doměřovaly, protože AVE jako původce odpadu i provozovatel skládky v dobré víře konat nemohlo. V každém případě ale úřady nestavěly svou argumentaci na tom, že by šlo o ten takzvaně „využívaný“ odpad, který od poplatků osvobozovala novela.

Nemohu ale vyloučit, že rozsudek bude mít význam pro jiné skládky, kde třeba rozhodnutí mohla být odlišná.

Firmu AVE stíhá Národní centrála proti organizovanému zločinu. Víte, jak se případ vyvíjí?

Momentálně Národní centrála vyzvala poškozené a účastníky řízení, aby se seznámily se spisem. Z toho lze dovodit, že policie směřuje k cíli. Po dvou a půl letech stíhání by tak konečně mohla padnout obžaloba.

Je namístě ocenit práci kriminalistů. Pro nás poškozené je totiž trestní řízení oproti řízením správních orgánů příznivější. Výše škody nezahrnuje jen škodu týkající se odpadů, jejichž původcem je AVE. Téměř čtyřmiliardová částka, kterou kvantifikují kriminalisté, obsahuje i škodu, která vznikla tím, že AVE nevyměřovalo a nevybíralo poplatky od dalších původců, kteří samotní konali v dobré víře. A odpovědnou za tuto škodu je AVE.

Jak se vyvíjí vztah mezi městem a firmou AVE dnes?

Pokud jde o poplatky a trestní řízení, všechny nároky byly uplatněny a zpracovány před naším odchodem z radnice po volbách v roce 2022. Zmocnili jsme právníka, který podal všechny návrhy a žaloby. A ten i nadále zastupuje město. Současné vedení Čáslavi se po jistém váhání připojilo i s nárokem na uplatnění náhrady téměř miliardové škody v trestním řízení, které vede Národní centrála proti organizovanému zločinu.

Potud město jedná v souladu s naším dřívějším postupem. Jiná věc je ale záměr na rozšíření skládky, který nyní město naopak toleruje a dosud ho navíc podporovalo. Firma AVE získala od ministerstva životního prostředí kladné posouzení vlivů na životní prostředí k rozšíření skládky na dvojnásobek. Středočeský kraj se ale minulý týden ve středu proti rozhodnutí ministerstva odvolal.

Momentálně je v běhu rozhodnutí o změně integrovaného povolení. Firma totiž chce skládku rozšiřovat v jednotlivých fázích po půlmilionech kubíků. Pro první fázi AVE nyní požádalo o integrované povolení, které krajský úřad vydal. Není ale pravomocné, místní spolek Zelená Čáslav proti němu podal odvolání. Vedení města naopak odvolání nepodalo.

Nepodaří-li se zvrátit rozhodnutí o integrovaném povolení, zastavit rozšiřování skládky může ještě místní referendum. Nedávno jste úspěšně ukončili podpisovou akci za jeho svolání. Co si od referenda slibujete?

Osobně nejsem členem přípravného výboru, ten je koncipován jako široká občanská iniciativa. Je nicméně důležité, jak budou znít otázky pro referendum, a proto jsem kontaktoval organizaci Transparency International. Ta komunikuje přímo s výborem a otázky posvětila.

Aby něčeho dosáhlo, referendum musí mířit na rozhodovací působnosti samosprávy. Ta má vůči skládce jedinou silnou kompetenci, a tou je územní plán. Bude-li tedy úspěšné, referendum může zavázat zastupitelstvo k tomu, aby změnilo územní plán tak, že skládkování odpadů nebude možné na rozvojové ploše vedle stávající skládky směrem k obci Močovice — tedy tam, kde chce AVE skládku rozšířit.

Myslíte si sám, že bude referendum úspěšné? Jaká je v Čáslavi atmosféra?

Momentálně už je jasné, že přípravný výbor získal více než nutných 1600 podpisů. Zastupitelstvo by mělo na červnovém zasedání rozhodnout, zda návrhu vyhoví a referendum vyhlásí. S tím, že by se referendum konalo v souběhu s volbami do Sněmovny. Lidé nejspíš k volbám půjdou, takže se dá předpokládat, že by se mohli účastnit i referenda. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že účast v referendu bude splňovat zákonné minimum, aby bylo platné, a dokonce závazné.

Do té doby ale uplyne ještě několik měsíců. AVE zatím mlčí, ale samozřejmě je to jejich zájem a dá se předpokládat, že budou vyvíjet aktivitu k tomu, aby veřejné mínění přesvědčili o tom, že ta skládka je výhodná pro město a nic nehrozí.

Současné vedení města dlouho mlčelo. V minulém týdnu ale radní, která je tiskovou mluvčí rady poskytla vyjádření kutnohorskému Deníku a starosta Strnad natočil video. Oba zdůrazňovali zejména negativa, která by se pojila s tím, kdyby referendum úspěšně zarazilo rozšíření skládky.

Video zatím vyvolalo na sociálních sítích spíše negativní reakce, ale ne všichni lidé je sledují a rozhodují se podle toho, co tam vidí a čtou. Straší lidi, že bude ohrožena místní nemocnice a další rozvoj města. To už jsme tady ostatně zažili. Řada lidí by tomu mohla uvěřit. Předvídat s jistotou, že bude referendum úspěšné, si dnes asi nikdo nedovolí.

DANIEL KOTECKÝ