Vodní hladina je až podivuhodně klidná. Malé vlnky se po ní proběhnou jen poté, co tu přistane divoká kachna. Je horký dubnový den. Voda je průzračná, otevírá skoro dokonalý pohled na dno. Na březích šumí vítr ve větvích bříz a olší. Zpoza hráze k nám doléhá intenzivní žabí kvákání a nad našimi hlavami se nese hlučný a rozmanitý mnohohlas ptactva. Nacházíme se v ptačí oblasti Českobudějovické rybníky.

U této vodní plochy se ale žádný žabí koncert nekoná. Vzduch je nepříjemně prosycený štiplavým chemickým zápachem. Z hladiny vyčuhují zrezivělé pilíře, k nimž vede stará a pokroucená plechová lávka: připomínka již neexistující budovy. U břehů se na hladině mezi sotva živými olšemi, jež vyrůstají přímo z vody, hromadí gumové pantofle.

Tisíce gumových pantoflí v bílé, šedé, černé, modré a růžové barvě. Nesou loga světoznámých značek: Prada, Alexander McQueen, Balenciaga, Gucci, Diesel, Hogan, Tamaris či Louis Vuitton. Na mnohých z nich si lze přečíst nápis „Made in Italy“. Vypadají ale spíš, jako by pocházely z asijských velkovýroben plagiátů. Gumové špagáty stejných barev naznačují, že jde o zboží přímo z továrny, které se nikdy nedostalo k zákazníkům.

Protější břeh vodní plochy lemují černé haldy a vysoké hradby pneumatik všech možných velikostí. Pneumatiky se ostatně mísí na hladině i s botami. Nejen proto je zdejší voda, ač nezvykle průzračná, až na pár bezobratlých mrtvá.

Výhradní zákazník: Sovětský svaz

Ač vodní masa vypadá na první pohled jako rybník s mohutnou černou skládkou, ve skutečnosti se nacházíme u odkaliště s technickým označením KIV/C1Z. Je součástí soustavy odkališť po bývalé nejvýznamnější československé úpravně uranových rud MAPE Mydlovary.

Zpracování uranu bylo za minulého režimu strategickou činností, která podléhala přísnému dohledu a utajení. Místní pamětníci popisují, že o podniku v době jeho fungování moc informací neměli, areál „hlídali kulometníci“.

Prakticky veškerý československý uran na základě tajné dohody, uzavřené v roce 1945 se Sovětským svazem, zásoboval sovětský jaderný program. Československo jej navíc ze svého rozpočtu dotovalo miliardami korun. Na úpravnu dohlížela Státní bezpečnost i okupační vojska sovětské armády.

Zpracování uranové rudy v podniku MAPE započalo v říjnu 1962 a skončilo v listopadu 1991. Podle údajů Diama, státního podniku, který má na starost zahlazování následků uranového průmyslu, zde v uvedeném období zpracovali téměř sedmnáct milionů tun uranových rud, z nichž se vyrobilo přes osmadvacet tisíc tun uranu, respektive diuranátu amonného.

Produkce suroviny pro jednoho výhradního zákazníka na východě však za sebou zanechala značné škody. Jmenovitě 16,7 milionů tun radioaktivních kalů, uložených do jam po těžbě lignitu. Tedy jednu z největších ekologických zátěží na našem území.

Co s ním?

Útlum zpracování uranu po pádu komunistického režimu otevřel nové dilema: co s radioaktivními kalojemy o rozloze přesahující 280 hektarů — tedy odpovídající téměř čtyřem stovkám fotbalových hřišť anebo šestašedesáti Václavským náměstím.

Josef Tomášek, autor několika posudků vlivu zahlazování následků hornické uranové činnosti na životní prostředí, a to i těch, které se týkají mydlovarského závodu MAPE, své zkušenosti shrnuje takto: „Sanace odkališť je jedním z nejobtížnějších problémů v hornictví, je časově velmi náročná, a navíc je i značně náročná na objemy dopravovaných materiálů. Z toho vyplývá i značná náročnost finanční.“

Nejlépe o tom vypovídá fakt, že první rekultivační práce začaly na odkalištích už v roce 1987. A v rozporu s opakovanými sliby Diama neskončily dodnes.

Z dokumentací k sanaci vyplývá, že strategickou prioritou rekultivace MAPE je zakonzervovat odkaliště, a zamezit tak přístupu srážkové a povrchové vody ke zbytkům zpracované rudy neboli rmutu. Má se tak zamezit kontaminaci srážek a jejich následnému prosakování do vod podzemních.

Pokud jde o utěsnění odkališť zespodu, spoléhá se na to, že se o něj postará jílovité podloží. Někteří odborníci o tom však pochybují. „V jílu se nacházejí zbytky vrstev hnědého uhlí a mezi nimi to pomalu postupuje. Kyselina sírová, která se používala k loužení uranu, postupuje ve směru toku podzemní vody. Už někdy v roce 2001 zdokumentoval autor posudku EIA pro Mydlovary, pan Tomášek, že kyselina postupuje směrem k mydlovarskému rybníku rychlostí čtyřicet metrů za rok,“ upozorňuje analytický chemik a nezávislý odborník, který rekultivaci MAPE sleduje od počátku devadesátých let, Jaroslav Švehla.

Ohromné objemy toxických kalů a vod v kalojemech napovídají, že k překrytí kalojemů shora je zapotřebí enormní množství materiálů. Diamo na dotaz Deníku Referendum upřesnilo, že dosud bylo pro sanaci a rekultivaci odkališť využito celkem 21,7 miliónů tun materiálů.

Celkem je podle státního podniku ale potřeba vyplnit zhruba 5,5 miliónů metrů krychlových. Pro představu: jedná se o objem zhruba srovnatelný s vypuštěným Máchovým jezerem. Pro zajištění takového množství sanačního a rekultivačního materiálu je hrubým odhadem zapotřebí několik set tisíc kamionů.

To ale není jediný problém. Radioaktivní kaly jsou takzvaně tixotropní, což znamená, že v klidovém stadiu jsou husté a drží tvar, zatímco při pohybu jsou tekuté. Proto je tak složité zavážet kalojemy nákladními auty. Navíc těžké materiály s vysokou hustotou by se v nich utopily, aniž by je překryly.

Firmy, které pro Diamo zpracovávají projekt sanace a rekultivace řadou experimentů, dospěly k závěru, že kalojemy lze překrýt vrstvou materiálu, jehož základem jsou teplárenské popílky. K nim později přibyly také drcené i celé pneumatiky. V průběhu let se pak přidala také ocelářská struska, jakožto náhrada údajně nedostatkových materiálů z demolic. A postupně i množství dalších materiálů.

Například těžební odpady nebo také bloky z vyzdívky likvidovaných nádrží Babišovy chemičky Precheza. Nahoru má nakonec — tedy ve fázi rekultivace — přijít biologická vrstva, jež zaroste trávou, aby kalojemy vizuálně splynuly s krajinou.