Půvabné středočeské město Čáslav znají studenti historie ve spojitosti s Čáslavským sněmem z roku 1421, milovníci kultury jako rodiště filmového režiséra Miloše Formana a fanoušci sportu jako místo, kde trénovala běžkyně a držitelka světového rekordu Jarmila Kratochvílová. Dnes má ale Čáslav jinou dominantu. Při příjezdu do města směrem od Kutné Hory návštěvníky vítá nepřehlédnutelný kopec, který svým tvarem může připomenout horu Říp.

Silueta ale klame. Jedná se o skládku komunálního a nebezpečného odpadu. Dobře viditelná je i z historického centra. „Oficiálně má sahat nejvýše do nadmořské výšky tři sta metrů, ale už nyní jsme vlastním geodetickým měřením zjistili, že tuto výšku nejspíše přesahuje,“ říká Veronika Jandová z místní organizace Českého svazu ochránců přírody. Rozlohou skládka odpovídá ploše třiceti fotbalových hřišť.

Skládku, kterou v roce 1994 začalo budovat samo město, dnes vlastní firma AVE CZ odpadové hospodářství. A právě na ní se Čáslav spolu s několika dalšími obcemi snaží vymoct stamiliony, které jim dluží na neodvedených poplatcích za ukládání odpadů.

Po firmě ovšem nejdou jen poškozené obce, ale také Národní centrála proti organizovanému zločinu, která proti ní zahájila v srpnu 2022 trestní stíhání za zločin krácení daně a poplatku ve výši téměř čtyř miliard korun. Deník Referendum získal k případu nové dokumenty. Z jednoho z nich například vyplývá, že státní zástupce již firmě v rámci vyšetřování zajistil majetek.

Skládka za městem rostla, ale městu chodilo stále méně peněz

Případem čáslavské skládky se zabýváme nejen proto, že na něm lze popsat, jakým způsobem mohou firmy získat převahu nad komunální politikou a efektivně blokovat demokratické rozhodování na místní úrovni. Dalším důvodem je, že firmu AVE CZ odpadové hospodářství se svými partnery vlastní Daniel Křetínský, druhý nejbohatší Čech, uhlobaron a mediální magnát s rozsáhlým obchodním portfoliem v celé Evropě.

V Deníku Referendum se dopady podnikání a politickým vlivem Daniela Křetínského zabýváme dlouhodobě. Doposud jsme se zaměřovali především na jeho mezinárodní souvislosti. Rozkrývali jsme například, kam putovaly zisky z přepravy ruského plynu. Rozplétali jsme „kreativní“ uhlíkové účetnictví, v jehož rámci Křetínského firma EPH deklaruje méně než polovinu emisí skleníkových plynů, které reálně vypouští.

Nyní se začínáme věnovat i tomu, jak podnikatelská kultura Křetínského firem dopadá na konkrétní desetitisícové město a jeho obyvatele.

Než se případ neodváděných poplatků dostal na stůl kriminalistům z Národní centrály proti organizovanému zločinu, potýkalo se s ním už několik let samo město. Od roku 2010 mu kontinuálně klesaly příjmy z poplatků za ukládaný odpad, na něž mají města, v jejichž katastru se skládka nachází, ze zákona nárok. A minimálně od roku 2013 pak nejenže klesal výnos z poplatků, ale dokonce se zvyšoval i roční objem uloženého odpadu.

Toho si všimla Česká inspekce životního prostředí, k jejímž odpovědnostem dohled nad skládkami patří. V roce 2013 inspekce uložila firmě AVE na základě kontroly první milionovou pokutu za nesprávnou evidenci odpadů. To se pak opakovalo i v následujících letech. Inspekce zjistila, že firma odpady eviduje nesprávně, a na základě toho z nich pak neodvádí poplatky. AVE si de facto vymyslelo, že bude ukládané odpady vykazovat pod kategorií „konstrukční prvek“ — ta ale nemá oporu v zákoně. AVE však dlouhodobě tvrdí, že ve skutečnosti tím myslí využívání odpadu. A využívání odpadu už odpadový zákon zná. Spadá však pod něj například recyklace či energetické zpracování, jinými slovy spalování.

Dále zákon zná kategorii „technické zabezpečení skládky“, které od poplatků skutečně osvobozené je. Jako technické zabezpečení skládky šlo dle tehdejší legislativy ročně vykázat až dvacet procent odpadu na skládce. Podstata této úpravy spočívá v tom, že skládku je nutné zabezpečit, aby se nesesouvala, aby z ní odpad nepoletoval do okolí a podobně.

AVE svou smyšlenou kategorií „konstrukčních prvků“, na něž se podle firmy, nikoliv však podle zákona, nevztahovaly poplatky, dvacetiprocentní hranici navíc výrazně překračovalo. Jejich způsob evidování tedy nikterak neodpovídal pravidlům, která předepisuje zákon.

Firmu na to úřady opakovaně upozorňovaly. V případě čáslavské skládky mohla vědět nejpozději od roku 2014, že odpady, které si eviduje jako konstrukční prvky, nemohou být osvobozeny od poplatků. „Jakákoliv depozice odpadů na skládce mimo schválené množství TZS (technické zabezpečení skládky — pozn. red) je odstraňování odpadů,“ píše se v rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, které AVE obdrželo v červenci 2014.

Podobně byla firma o rozporech ve své evidenci informována ve vztahu ke svým jiným skládkám v předešlých letech. V případě skládky v Nasavrkách dokonce už v roce 2007. Z toho podle policie vyplývá, že používala nepravdivou evidenci úmyslně.

Argumentace firmy tak není podložena právně, ale ani věcně. Ve své prezentaci u kulatého stolu, který k tématu poplatků za skládkování svolala v únoru 2020 předsedkyně sněmovního Výboru pro životní prostředí Dana Balcarová (Piráti), rozporoval logiku společnosti tehdejší čáslavský starosta Vlastislav Málek. Upozorňoval, že kdybychom postup firmy AVE akceptovali, znamenalo by to, že zajištění jednoho metru krychlového uloženého odpadu je potřeba devět metrů krychlových dalšího odpadu. „Zejména toho nebezpečného,“ upřesnil. Málek se jako starosta v zájmu Čáslavi snažil ušlé poplatky od firmy vymoci.