Nedaleko východoněmeckého dolu Nochten, v němž Daniel Křetínský těží hnědé uhlí, stojí osamocený ostrov borovic. Cesta k němu trvá pěšky od železniční zastávky v nedaleké obci Schleife asi čtvrt hodiny. Obec leží v historické Horní Lužici a část místních jí neřekne jinak než „Slepo“, což je název v lužické srbštině — západoslovanském jazyce, jímž v regionu stále ještě hovoří nižší desítky tisíc obyvatel.

Cesta k borovému ostrůvku vede kolem úhledných cihlových domků s opečovávanými zahrádkami. Ještě před dvěma lety sahal les až k samému okraji vsi. Dnes už z něj nezbylo téměř nic. Namísto stromů je široko daleko vidět rozsáhlá holoseč, jež nápadně připomíná důsledky kůrovcové kalamity v České republice. Vymýcená oblast, obklopující zbylý lesík, je rozoraná koly těžké techniky a posetá pilinami a dřevní štěpkou.

Krajinou se však neprokousal brouk, ale stroje najaté Křetínského těžební společností LEAG. Firma krajinu intenzivně připravuje na rozšíření těžby. Přitom ve zdejším povrchovém dole Nochten Křetínský už dnes vytěží čtvrtinu své roční produkce hnědého uhlí, která z něj dělá největšího evropského těžaře vůbec.

Osamělý borovicový ostrov, který zbyl po vykácení okolního lesa, zabírá pouze půl hektaru půdy, tedy o něco méně než jedno fotbalové hřiště. Působí jako trpká vzpomínka na to, jak to zde vypadalo dřív.

Ční zde ale také jako živý obraz vzdoru. Právě tento kousek přírody je totiž v současnosti to poslední, co zabraňuje Křetínského rypadlům, aby mohla důl rozšířit. Firma by chtěla dolovat až do vzdálenosti pouhých sto padesáti metrů od domů sousedních vesnic Rohne a Mulkwitz — v lužické srbštině Rowno a Mułkecy. Aby svůj plán mohla uskutečnit, snaží se v soudním řízení dosáhnout vyvlastnění tohoto borového ostrůvku.

Na lesním pozemku však působí od roku 2019 ekologický spolek Umweltgruppe Cottbus (Ekologická skupina Chotěbuz). Spolu s dalšími organizacemi tu pořádá akce, jimiž se snaží upozorňovat na dopady těžby na místní životní prostředí. Část členů se přitom snaží zachovat pro příští pokolení nejen místní krajinu, ale i zdejší dolnolužickou srbštinu.

Ochráncům přírody pronajímají lesní parcelu za symbolickou cenu místní vlastníci půdy. Jejich jména jsou nicméně v právních dokumentech, které Deník Referendum prostudoval, vždy začerněna. Majitelé ekologické akce podporují a vyvlastnění se spolu s aktivisty právně brání, sami si ale nepřejí vystupovat veřejně.

Hra o kilometr

Podle původních plánů z roku 2017 měl důl vesnice Rohne a Mulkwitz, v nichž žije kolem pěti set obyvatel, zcela pohltit. Plán se mezitím změnil a okraj dolu se v tuto chvíli nachází stále ještě asi tři kilometry východně od obcí. Ani v jedné z nich tak zatím není na první pohled znát, že se důl má podle současných plánů zastavit jen sto padesát metrů od jejich okrajů. Jen pro představu: samotné důlní rypadlo dosahuje výšky pětašedesáti metrů.

Podaří-li se les zachránit, prospěje to podle Rebekky Schwarzbachové, jedné z členek občanských organizací, které zde působí, právě místním lidem. Mladá žena, jež vystudovala ochranu přírody, se před časem přestěhovala z Berlína do nedaleké stotisícové Chotěbuzi a pomáhá v lese organizovat kulturní, ekologické a protestní akce.

„Když ubráníme les, lidé ve vesnicích budou méně trpět hlukem, špínou i nepořádkem, který důl vytváří,“ vysvětluje. Uhájení lesa zajistí, že hranice dolu se zastaví nikoliv sto padesát metrů, ale kilometr od nejbližších domů. To by také pro místní znamenalo nižší riziko erozních událostí, které mohou nastat, až se po ukončení těžby důl zaplaví.

Nedaleká vesnice Mühlrose, v lužické srbštině Miłoraz, nicméně tolik štěstí mít nebude. Z obce, jež leží nedaleko na jih od připravované těžební plochy, již byla větší část obyvatel vystěhována. Od roku 2030 tu Křetínského firma LEAG chystá vystavět nové „speciální“ těžební pole. Pod zdejším územím totiž údajně leží sto padesát milionů tun uhlí. To činí trojnásobek objemu, který Daniel Křetínský loni vytěžil ve všech svých dolech dohromady. A je to rovněž více než objem uhlí, které ročně spotřebuje celé Německo.

Podle firmy LEAG si tím společnost zajistí nepřetržité dodávky uhlí, aby nasytila provoz své elektrárny Boxberg. Druhou nejšpinavější elektrárnu v Evropě, jejíž chladicí věže lze od lesa pozorovat v desetikilometrové dálce, plánuje provozovat až do roku 2038.

Zvířata jako uprchlíci