Německý klimatický zákon nestačí, rozhodl Spolkový ústavní soud
Lucie ČejkováNěmecký zákon o ochraně klimatu může ohrozit svobodu příštích generací, protože neobsahuje dostatečně konkrétní plán na dekarbonizaci. Ve čtvrtek o tom rozhodl německý ústavní soud. Zákonodárci mají rok a půl na to, aby opatření upravili.
Spolkový ústavní soud v Německu ve čtvrtek rozhodl, že tamní federální vláda musí vylepšit zákon o ochraně klimatu. Reagoval na stížnost několika jednotlivců a ekologických organizací, podle kterých zákon neodpovídá rozsahu klimatické krize.
Ústavní soud v Karlsruhe se žalobců zastal v tom, že zákon neobsahuje dostatečně jasný plán na snižování emisí po roce 2030. Pokud německá vláda nezajistí „opatření pro svobodný a vstřícný přechod ke klimatické neutralitě“, jak se píše v nálezu, nespravedlivě tím podle soudců omezí mladší generace na jejich právech.
V příštích desetiletích by se totiž lidé museli ve srovnání se současností zásadně omezovat, aby Německo dosáhlo svých klimatických cílů a mezinárodních závazků. A to by se mohlo dotknout i základních práv a svobod německých občanů.
„Budoucí povinnosti ohledně snižování emisí potenciálně zasahují do jakýchkoli svobod, protože s vypouštěním skleníkových plynů jsou spojeny téměř všechny oblasti lidského života,“ vysvětlují soudci v nálezu. „Po roce 2030 přitom hrozí jejich drastická omezení,“ dodávají.
Ústavní soud německým zákonodárcům závazně nařídil, aby do konce příštího roku klimatický zákon upravili. Nově musí obsahovat jasnější plány na regulaci emisí skleníkových plynů po roce 2030 a jejich snižování spravedlivěji rozložit v čase.
Zákon o ochraně klimatu schválil německý parlament na konci roku 2019. Jeho přijetí předcházely protesty občanských organizací i dlouhá vyjednávání o jeho výsledné podobě. Text nakonec obsahuje mimo jiné závazek k uhlíkové neutralitě do roku 2050, snížení objemu vypouštěných skleníkových plynů o pětapadesát procent do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990 nebo rozpis nejvyšších možných emisí, které v příštím desetiletí mohou vytvářet jednotlivé sektory jako energetika, doprava nebo zemědělství.
Verdikt soudu oslavují mladí lidé, ekologové i politici
Požadavků na přezkoumání klimatického zákona dostali soudci několik. První dorazily už v roce 2018, tedy ještě před vlastním schválením zákona. Další přicházely až do roku 2020 a soud se jimi nakonec zabýval společně.
Proti zákonu se kvůli jeho nedostatečnosti původně vymezila skupina devíti jednotlivců, převážně mladých lidí. Byli mezi nimi i sourozenci Backsenovi, všichni ve věku mezi šestnácti a dvaadvaceti lety, kteří žijí s rodiči na farmě na ostrově v severním Německu. Obávají se, že kvůli rostoucí hladině moře v důsledku oteplování planety přijdou v budoucnu o živobytí.
Příkaz soudu ke zpřísnění zákona proto přivítali. „Z rozhodnutí soudu jsme nadšení,“ řekla novinářům dvaadvacetiletá Sophie Backsenová. „Účinná opatření na ochranu klimatu potřebujeme už teď, ne až za deset let, kdy už může být pozdě,“ doplnila.
Případ u ústavního soudu podpořilo i několik občanských a ekologických organizací. Na straně žalobců se objevily například Greenpeace, Fridays for Future, Germanwatch nebo BUND, německá pobočka Přátel Země.
„Je to vítězství pro mladou generaci,“ reagovali zástupci Greenpeace na Twitteru. „Lidé mají základní právo na budoucnost. Verdikt znamená, že federální vláda musí přijít s přesvědčivým plánem, jak snížit emise v Německu mnohem rychleji,“ dodali.
„Zásadní nález Spolkového ústavního soudu konečně vykládá ochranu základních práv způsobem, který zohledňuje příští generace. Zítřejší svoboda a základní lidská práva nesmějí být poškozovány emisemi, které vypouštíme dnes,“ okomentoval nález soudu ředitel Germanwatch Christoph Bals.
Na soudní rozhodnutí reagovali i němečtí politici. Paradoxně ho vítali často právě ti, kteří sedí v současné velké koalici a na tvorbě a schvalování zákona se přímo podíleli.
Třeba ministr energetiky a hospodářství Peter Altmaier (CDU) oslavoval nález jako „epochální“ a ministr financí Olaf Scholz s ministryní životního prostředí Svenjou Schulzovou, oba sociální demokraté, uvedli, že ihned začnou připravovat úpravy stanovené soudem. Altmaierovi zároveň Scholz vytkl jeho silná slova s tím, že to byla právě jeho strana, která ambicióznější znění zákona blokovala.
Podle Reuters by navíc nález ústavního soudu mohl mít i delší politický přesah. Německo čekají na podzim volby do spolkového sněmu, verdikt by tak mohl vést strany k posílení klimatických závazků v jejich volebních programech. V podobném duchu se ve čtvrtek vyjádřil například premiér Bavorska Markus Söder (CSU), který po rozhodnutí soudu vyzval svůj konzervativní blok, aby otázky klimatické změny řešil důsledněji.
Českou klimatickou žalobu dostal soud minulý týden
Na německý úspěch reagovali i zástupci českého spolku Klimatická žaloba. „Nález Spolkového ústavního soudu má obrovský právní význam a mezinárodní přesah. Potvrzuje, že naší společné mravní odpovědnosti vůči budoucím generacím odpovídá povinnost politiků neodsouvat tyto nepříjemné, ale neodkladné kroky do funkčních období svých nástupců. Nebojím se říci, že u německých sousedů dnes zvítězila spravedlnost,“ uvedl k nálezu mluvčí spolku Martin Madej.
Českou klimatickou žalobu připravoval spolek od loňského roku a pražskému městskému soudu ji předal minulý týden. Žaloba viní vládu a specificky ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy z toho, že ve vztahu ke klimatické změně nedělají dost.
Klimatická žaloba uspěla už dříve například v Nizozemsku. Nejvyšší soud tam předloni nařídil státu, aby přijal konkrétní a přísnější opatření na ochranu klimatu.
Letos v únoru slavila podobný úspěch i francouzská klimatická žaloba přezdívaná Případ století (L'affaire du siècle). Zda se k nim přidá i ta česká, by podle jejích zástupců mohlo být jasné v první polovině příštího roku, kdy rozhodnutí soudu očekávají.
Další informace
V českém mediálním prostředí byla tato událost - pokud jsem zaznamenal - prezentována tak, že německý ústavní soud zavázal v l á d u, aby provedla příslušná opatření. To není sice zcela chybně; ale není to celá pravda. A i v tomto článku věc není podána zcela jasně: jednou je řeč o "vládě", a podruhé o "zákonodárcích".
A přitom právě tento druhý aspekt je tak naprosto přelomový. Že německý ústavní soud k něčemu zavázal vládu, to není nic zásadně nového; vláda je konec konců jenom výkonný orgán.
V daném případě ale ústavní soud nařídil dokonce i samotnému p a r l a m e n t u - tedy samo o sobě nejvyššímu orgánu veškeré státní moci! - aby přijal odpovídající zákony na ochranu životního prostředí. Svým způsobem je tu tedy prolomen princip dělby moci; neboť ústavní soud se postavil nad parlament, a přímo mu nařídil, co musí udělat, jaký zákon je povinen přijmout.
Samozřejmě žádný princip dělby moci prolomen nebyl, to je úplná hloupost.