Idiomy užívané v německém jazyce mají také literární původ. Jedním takovým je výraz „námahy roviny“ (die Mühen der Ebene), který pochází z Brechtovy básně Vnímání z verše „Námahy hor máme za sebou, před námi leží námahy rovin“. Dalo by se říci, že v takové fázi se nacházejí němečtí Zelení, necelé dva měsíce před parlamentními volbami, které našeho západního souseda čekají na konci září.

Po jarních průzkumech, které jim opakovaně přisoudily první místo s šestadvaceti procenty před CDU/CSU, tehdy sužované aférami jejích poslanců s provizemi za státní nákupy roušek a respirátorů, se Zelení již od počátku léta potýkají s veřejnou kritikou a stagnující přízní veřejnosti. Zdá se, že se Zelení podobně jako česká koalice Pirátů a Starostů dostali do pozice, kdy se od nich vyžaduje drobná a náročná práce s veřejností a už jim nestačí jen poukazování na chyby druhých nebo i jen mlčenlivá stylizace do role Mirků Dušínů. Lámat nad Zelenými a jejich volebními lídry hůl ovšem není na místě.

Především nejsou Zelení v pozici „černých koní“ volebního klání poprvé. Vědí, jaké to je, když jim u občanů a novinářů vyprší doba hájení, a mohou se proto z lecčeho z minulosti poučit.

Minulé nezdary přinesly zkušenost

V souvislosti s dlouhodobými trendy v německé společnosti, jako je rozpad tradičních voličských subkultur křesťanských a sociálních demokratů, a s odklonem druhé vlády Angely Merkelové od jaderné energetiky po katastrofě v japonské Fukušimě, mohli totiž Zelení pomýšlet na proniknutí mezi velké strany již v roce 2011. Tehdy nejenom, že po půlstoletí vlády CDU ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko získali pozici tamního premiéra pro svého straníka Winfrieda Kretschmanna, také v celostátních průzkumech veřejného mínění atakovali hodnoty okolo dvaceti procent.

Drželi se jen těsně třetí za konzervativní CDU/CSU a sociálnědemokratickou SPD. Povzbuzeni Kretschmannovým úspěchem ve Stuttgartu a růstem preferencí si tehdy dělali zálusk i na ovládnutí berlínské radnice, která byla od počátku milénia pod kontrolou sociálních demokratů.

Zelená kandidátka na starostku a exministryně zemědělství ze Schröderovy rudozelené vlády Renate Künastová ale nakonec nebyla schopna účinně čelit negativní kampani SPD a CDU. Zvláště sociální demokraté tehdejšího úřadujícího starosty Klause Wowereita varovali voliče před Zelenými a dopady jejich možného vládnutí na městské infrastrukturní projekty — skandál SPD s neodbornou realizací veřejné zakázky na výstavbu nového letiště ještě tehdy nevyplaval na povrch.

Také Wowereitovi marketéři zručně pracovali s obavami z možného povolebního spojení Zelených s CDU coby údajně asociální koalice „práva a pořádku“. Zelení tak v zemských volbách zůstali v převážně levicově liberálním Berlíně hluboko za očekáváními s „pouhými“ sedmnácti procenty za SPD a CDU a ani se nestali součástí vládní koalice na radnici na Alexanderplatz.

Tu nakonec utvořila SPD se svým rivalem CDU. Obdobného pochybení se Zelení dopustili i v celostátních parlamentních volbách v září 2013, kdy negativní kampaně proti nim využily jejich návrhy na mírné zvýšení daní u ročních zdanitelných příjmů nad šedesát tisíc eur a poněkud komické myšlenky zavést povinné vegetariánské dny ve školních a podnikových jídelnách.

Vznikla situace, která značně ztížila Zeleným možnost účinně komunikovat jakékoli jiné programové body a vize. A po většinu času museli čelit kritice, že jsou stranou zvyšování daní a podivné „buzerace“.