V neděli 23. dubna byly zveřejněny poměrně těsné výsledky vnitrostranického referenda berlínské organizace sociální demokracie (SPD) ohledně koaliční smlouvy s konzervativní CDU. Při dvoutřetinové účasti berlínských členů SPD se 54,6 % hlasujících vyjádřilo pro spolupráci.

Tradiční rival sociálních demokratů, Křesťansko-demokratická unie (CDU), přesvědčivě zvítězila v únorových opakovaných zemských volbách s 28,2 % hlasů. Po dvaadvaceti letech tak vystřídala na pozici nejsilnější berlínské strany SPD, která naopak s 18,4 % zaznamenala svůj historicky nejhorší výsledek. Třetí Zelení za ní zaostali o pouhých 53 hlasů.

SPD se následně rozhodla pro navázání koaliční spolupráce právě se svým tradičním rivalem CDU, a to i přes existenci matematické většiny pro dosavadní trojkoalici SPD, Zelených a Die Linke, která by dosavadní berlínské starostce Franzisce Giffeyové (ministryni pro rodinu ve vládě Angely Merkelové) umožnila udržet se v čele Rudé radnice na Alexanderplatz.

Zemské vedení SPD se však rozhodlo pro ukončení stávající koaliční spolupráce a vstup do koalice s CDU v pozici slabšího koaličního partnera bez nároku na místo starosty, jež by mělo připadnout dosud spíše nevýraznému křesťansko-demokratickému poslanci Bundestagu Kai Wegnerovi.

Neshody se Zelenými a Die Linke

Podívejme se podrobněji na důvody, které za tímto na první — a možná i druhý — pohled nelogickým krokem berlínské SPD stojí. V prvé řadě je za jejím rozhodnutím vypovědět stávající koaliční spolupráci se Zelenými a Die Linke třeba hledat špatné osobní vztahy mezi dosavadní starostkou Franziskou Giffeyovou a její zelenou zástupkyní Bettinou Jaraschovou, která neskrývá ambice učinit ze Zelených nejsilnější berlínskou levicovou stranu.

Jaraschová tím navazuje na ambice druhdy celostátně významné političky za Zelené Renate Künastové, která ve volbách v roce 2011 vystupovala za stranu vůbec poprvé jako „zelená kandidátka na starostku“, a předvolební průzkumy tehdy po jistou dobu Zelené v jejich sebevědomém kurzu utvrzovaly. Nakonec ale strana skončila stejně jako letos až na třetím místě, ovšem se zřetelným přírůstkem ve voličské podpoře.

Tehdejší starosta za SPD Klaus Wowereit nabídl raději koaliční spolupráci druhé a relativně krotké CDU, která v pozici juniorního partnera v tandemu se sociálními demokraty spoluvládla až do konce volebního období v roce 2016. Letos se tato situace, byť s některými rozdíly, opakovala.

Právě až mikroskopický rozdíl v počtu hlasů mezi druhou SPD a třetími Zelenými vedl v Domě Kurta Schumachera, sídle berlínských sociálních demokratů, k úvaze, že než se nechat „vydírat“ sebevědomými Zelenými a k tomu stále nestabilnější Die Linke je lepší stát se „drahou nevěstou“ CDU, která se po dvaadvaceti letech na návrat do čela Berlína neskrývaně těší a bude ochotna za tento comeback v lecčem slevit.

Důvody zdánlivě nelogické koalice

Franziska Giffeyová a její spojenci se v tomto směru nemýlili. Navzdory tomu, že CDU a SPD dělí ve volebním výsledku rozdíl téměř deset procentních bodů, zakotvuje dojednaná koaliční smlouva v berlínském vládním kabinetu (tzv. Senátu) paritu míst. SPD přitom získá profilové resorty hospodářství, výstavby, práce a sociálních věcí, zdravotnictví a vnitra.

Z výčtu je zjevné, že v případě pokračování dosavadní rudo-zelené trojkoalice by SPD sice mohla pro sebe získat místo starosty, ale sotva tak silné portfolio resortů jako ve svazku s CDU. To ostatně naznačil i do médií uniklý interní hodnotící dokument SPD k průběhu povolebních jednání.

Dalším důvodem postupu berlínské SPD jsou kromě mocenského kalkulu věcné spory, které zatěžovaly předchozí koaliční spolupráci mezi sociálními demokraty, Zelenými a Die Linke. Především v posledních měsících vládly mezi dosavadními koaličními partnery rozpory, například ohledně vyzbrojení městských policejních složek paralyzujícími elektrickými pistolemi (tasery), které Zelení a Die Linke odmítají, zatímco SPD se profiluje jako „strana práva a pořádku“.

Nesoulad vládl v koalici rovněž v otázce prodloužení dálnice A100. Realizace tohoto projektu sice spadá do gesce spolkového ministerstva dopravy, postoj Berlína, na jehož katastru bude výstavba probíhat, je ale klíčový. Střet mezi političkami Giffeyovou a Jaraschovou nastal již před dvěma lety, kdy se týkal nyní již dokončovaného 16. a zvažovaného a ještě kontroverznějšího 17. úseku.

Zatímco SPD se k prodloužení staví kladně, případně je ochotná zorganizovat dotazování mezi občany, Zelení pokládají celý projekt za anachronismus, jenž může navíc zhoršit kvalitu života v „trendy“ čtvrti Friedrichshain, kam má právě 17. úsek A100 zasahovat. V návrhu smlouvy vznikající koalice CDU a SPD sice o podpoře 17. úseku není ani slovo. Ovšem vzhledem k tomu, že resort dopravy převezme v plánované koalici CDU a také budoucí starosta Wegner toto prodloužení podporuje, není nějaký vnitrokoaliční rozpor v této otázce příliš pravděpodobný.

V neposlední řadě je třetí třecí plochou v končící rudo-zelené trojkoalici přijetí vyvlastňovacího zákona. Zákon měl být jedním z výstupů právně nezávazného referenda z roku 2021, jež vzbudilo i mezinárodní pozornost, k převzetí bytového fondu největších soukromých developerů jako Deutsche Wohnen (Vonovia).

Na vyvlastňovací zákon v koalici tlačila především Die Linke, která tento požadavek prostřednictvím podnětu jedenácti okrskových stranických předsedů tematizovala i během povolebních rozhovorů koncem února. SPD ústy svého berlínského vedení dlouhodobě vyjadřuje rezervovaný postoj k vyvlastňování developerů, poukazuje na nákladnost celé operace a sází spíše na evoluční přístup k řešení relativně napjaté situace s nájemním bydlením. Pro Berlíňany jde o situaci, na niž nebyli celá desetiletí zvyklí — až v těchto letech se počet obyvatel německého hlavního města přibližuje předválečnému stavu.

Koaliční smlouva je pro SPD úspěchem

Uvedené důvody pro vstup berlínské SPD do obecně spíše nepopulární velké koalice s CDU nevyznívají pro sociální demokraty příliš lichotivě. Na pozorovatele může SPD působit vcelku oprávněně jako hyperpragmatická strana „mírného pokroku v mezích zákona“, která má neustálou potřebu přesvědčovat konzervativní voliče o svých dobrých úmyslech.

Jako by v Berlíně nadále převládal duch západoněmecké SPD, která v roce 1966, místo aby usilovala o spojení s liberální FDP, s níž by měla většinu, vstoupila raději do velkokoaliční Kiesingerovy vlády. Anebo jako by berlínská SPD ve své většině sdílela přístup svých stranických kolegů na celostátní úrovni z let 2005 a 2013, kteří i přes existenci levicové většiny SPD, Zelených a Die Linke šli raději cestou „menšího rizika velké koalice s CDU/CSU“ (což ale bylo do značné míry pochopitelné vzhledem k pro SPD problematickým postojům Die Linke vůči NATO).

Na druhou stranu, viděno z české kotliny, působí 135-stránková koaliční smlouva, kterou SPD s CDU vyjednaly, velmi sociálnědemokraticky. V otázce bydlení se koaliční strany zavazují k výstavbě dvaceti tisíc nových bytů ročně, z toho pěti tisíc sociálních bytů a 6 500 bytů ve vlastnictví města.

Dále by mělo dojít do konce volebního období v roce 2026 k výstavbě pěti tisíc startovacích bytových jednotek pro studenty a učně a k další podpoře projektů Housing First. Rovněž má být posílena ochrana nájemníků, ať už stanovením horní hranice výdajů na nájem u nízkopříjmových domácností nebo zřízením pozice nezávislého ombudsmana pro řešení sporů mezi pronajímateli a nájemníky či kontrolního orgánu pro dodržování takzvané brzdy nájemného, která v Německu platí od roku 2015.

V oblasti dopravy chce koalice takzvaný 29-Euro-Ticket na veřejnou dopravu nabízet i v následujících letech a snížit rychlostní limit z padesáti na třicet kilometrů v hodině na všech vedlejších silnicích a všude tam, kde jsou překračovány limity pro hluk a emise výfukových plynů, a dále v blízkosti škol a sociálních zařízení. Veřejná doprava pro všechny žáky škol zůstane nadále zdarma a koalice také nebude obnovovat školné ve veřejných mateřských školkách a poplatky za oběd na základních školách, které byly zrušeny rudo-zelenou koalicí v letech 2018 a 2019.

Dokonce má v rámci klimatické strategie dojít k rozšíření peněžní podpory pro rodiny na nákup takzvaných cargo bikes, což bylo jedním z terčů kritiky a posměchu ze strany CDU během volební kampaně. Koalice také slibuje dosažení klimatické neutrality města „zřetelně před rokem 2045“, k čemuž by mělo mimo řadu podpůrných programů (například i na výstavbu malých větrných elektráren na vhodných výškových budovách) posloužit i zakotvení konkrétních hodnot redukce emisí do berlínského klimatického zákona.

Hlavním projektem koalice CDU a SPD v tomto volebním období se ovšem stane správní reforma, která má vyjasnit a zefektivnit kompetence a rozhodování mezi ústřední Rudou radnicí a radnicemi jednotlivých městských okrsků, což má také přispět k lepší dostupnosti a kvalitě veřejných služeb i ke zrychlení v plánování bytové výstavby a infrastrukturních projektů.

Vedení SPD hraje o vše

Pokud se tuto poměrně ambiciózní a sociálně laděnou koaliční smlouvu podaří v následujících třech a půl letech, tedy do řádného termínu zemských voleb, alespoň zčásti naplnit, může mít berlínská SPD a její předsedkyně Franziska Giffeyová nemalou šanci na reparát u voličů. A to bez toho, aby musela absolvovat pobyt na opozičních lavicích, kam by jinak strana měla s historicky nejhorším volebním výsledkem logicky směřovat.

K udržení jejího profilu a veřejného povědomí o její přítomnosti ve vládě nad Berlínem by sociálním demokratům mohla napomoci i nevýraznost nastupujícího starosty Wegnera a jeho nezkušenost s výkonnou politickou mocí. Ovšem v případě, že velkokoaliční mise SPD úspěšná nebude, budou na koni všichni vnitrostraničtí kritici Franzisky Giffeyové v čele s místní odbočkou sociálnědemokratické mládežnické organizace Jusos.

Budou se pak snažit urychleně najít cestu k obnovení politické spolupráce se Zelenými a Die Linke — bude-li tato strana ještě existovat. Franziska Giffeyová, která je spolu s Angelou Merkelovou jednou z mála předních německých političek socializovaných v bývalé NDR, bude hrát následující tři roky v německé politice o vše.