V neděli 23. dubna byly zveřejněny poměrně těsné výsledky vnitrostranického referenda berlínské organizace sociální demokracie (SPD) ohledně koaliční smlouvy s konzervativní CDU. Při dvoutřetinové účasti berlínských členů SPD se 54,6 % hlasujících vyjádřilo pro spolupráci.

Tradiční rival sociálních demokratů, Křesťansko-demokratická unie (CDU), přesvědčivě zvítězila v únorových opakovaných zemských volbách s 28,2 % hlasů. Po dvaadvaceti letech tak vystřídala na pozici nejsilnější berlínské strany SPD, která naopak s 18,4 % zaznamenala svůj historicky nejhorší výsledek. Třetí Zelení za ní zaostali o pouhých 53 hlasů.

SPD se následně rozhodla pro navázání koaliční spolupráce právě se svým tradičním rivalem CDU, a to i přes existenci matematické většiny pro dosavadní trojkoalici SPD, Zelených a Die Linke, která by dosavadní berlínské starostce Franzisce Giffeyové (ministryni pro rodinu ve vládě Angely Merkelové) umožnila udržet se v čele Rudé radnice na Alexanderplatz.

Zemské vedení SPD se však rozhodlo pro ukončení stávající koaliční spolupráce a vstup do koalice s CDU v pozici slabšího koaličního partnera bez nároku na místo starosty, jež by mělo připadnout dosud spíše nevýraznému křesťansko-demokratickému poslanci Bundestagu Kai Wegnerovi.

Neshody se Zelenými a Die Linke

Podívejme se podrobněji na důvody, které za tímto na první — a možná i druhý — pohled nelogickým krokem berlínské SPD stojí. V prvé řadě je za jejím rozhodnutím vypovědět stávající koaliční spolupráci se Zelenými a Die Linke třeba hledat špatné osobní vztahy mezi dosavadní starostkou Franziskou Giffeyovou a její zelenou zástupkyní Bettinou Jaraschovou, která neskrývá ambice učinit ze Zelených nejsilnější berlínskou levicovou stranu.

Jaraschová tím navazuje na ambice druhdy celostátně významné političky za Zelené Renate Künastové, která ve volbách v roce 2011 vystupovala za stranu vůbec poprvé jako „zelená kandidátka na starostku“, a předvolební průzkumy tehdy po jistou dobu Zelené v jejich sebevědomém kurzu utvrzovaly. Nakonec ale strana skončila stejně jako letos až na třetím místě, ovšem se zřetelným přírůstkem ve voličské podpoře.

Tehdejší starosta za SPD Klaus Wowereit nabídl raději koaliční spolupráci druhé a relativně krotké CDU, která v pozici juniorního partnera v tandemu se sociálními demokraty spoluvládla až do konce volebního období v roce 2016. Letos se tato situace, byť s některými rozdíly, opakovala.

Právě až mikroskopický rozdíl v počtu hlasů mezi druhou SPD a třetími Zelenými vedl v Domě Kurta Schumachera, sídle berlínských sociálních demokratů, k úvaze, že než se nechat „vydírat“ sebevědomými Zelenými a k tomu stále nestabilnější Die Linke je lepší stát se „drahou nevěstou“ CDU, která se po dvaadvaceti letech na návrat do čela Berlína neskrývaně těší a bude ochotna za tento comeback v lecčem slevit.

Důvody zdánlivě nelogické koalice

Franziska Giffeyová a její spojenci se v tomto směru nemýlili. Navzdory tomu, že CDU a SPD dělí ve volebním výsledku rozdíl téměř deset procentních bodů, zakotvuje dojednaná koaliční smlouva v berlínském vládním kabinetu (tzv. Senátu) paritu míst. SPD přitom získá profilové resorty hospodářství, výstavby, práce a sociálních věcí, zdravotnictví a vnitra.

Z výčtu je zjevné, že v případě pokračování dosavadní rudo-zelené trojkoalice by SPD sice mohla pro sebe získat místo starosty, ale sotva tak silné portfolio resortů jako ve svazku s CDU. To ostatně naznačil i do médií uniklý interní hodnotící dokument SPD k průběhu povolebních jednání.

Dalším důvodem postupu berlínské SPD jsou kromě mocenského kalkulu věcné spory, které zatěžovaly předchozí koaliční spolupráci mezi sociálními demokraty, Zelenými a Die Linke. Především v posledních měsících vládly mezi dosavadními koaličními partnery rozpory, například ohledně vyzbrojení městských policejních složek paralyzujícími elektrickými pistolemi (tasery), které Zelení a Die Linke odmítají, zatímco SPD se profiluje jako „strana práva a pořádku“.

Nesoulad vládl v koalici rovněž v otázce prodloužení dálnice A100. Realizace tohoto projektu sice spadá do gesce spolkového ministerstva dopravy, postoj Berlína, na jehož katastru bude výstavba probíhat, je ale klíčový. Střet mezi političkami Giffeyovou a Jaraschovou nastal již před dvěma lety, kdy se týkal nyní již dokončovaného 16. a zvažovaného a ještě kontroverznějšího 17. úseku.

Zatímco SPD se k prodloužení staví kladně, případně je ochotná zorganizovat dotazování mezi občany, Zelení pokládají celý projekt za anachronismus, jenž může navíc zhoršit kvalitu života v „trendy“ čtvrti Friedrichshain, kam má právě 17. úsek A100 zasahovat. V návrhu smlouvy vznikající koalice CDU a SPD sice o podpoře 17. úseku není ani slovo. Ovšem vzhledem k tomu, že resort dopravy převezme v plánované koalici CDU a také budoucí starosta Wegner toto prodloužení podporuje, není nějaký vnitrokoaliční rozpor v této otázce příliš pravděpodobný.

V neposlední řadě je třetí třecí plochou v končící rudo-zelené trojkoalici přijetí vyvlastňovacího zákona. Zákon měl být jedním z výstupů právně nezávazného referenda z roku 2021, jež vzbudilo i mezinárodní pozornost, k převzetí bytového fondu největších soukromých developerů jako Deutsche Wohnen (Vonovia).

Na vyvlastňovací zákon v koalici tlačila především Die Linke, která tento požadavek prostřednictvím podnětu jedenácti okrskových stranických předsedů tematizovala i během povolebních rozhovorů koncem února. SPD ústy svého berlínského vedení dlouhodobě vyjadřuje rezervovaný postoj k vyvlastňování developerů, poukazuje na nákladnost celé operace a sází spíše na evoluční přístup k řešení relativně napjaté situace s nájemním bydlením. Pro Berlíňany jde o situaci, na niž nebyli celá desetiletí zvyklí — až v těchto letech se počet obyvatel německého hlavního města přibližuje předválečnému stavu.

Koaliční smlouva je pro SPD úspěchem