Při pohledu na německé politické strany se pozorovatel neubrání dojmu, že všechny bez výjimky nyní procházejí krizovými okamžiky. Strany středolevé vládní koalice sociální demokraté (SPD), Zelení a liberálové (FDP) začínají sklízet první nepřízeň veřejnosti za přijímaná a zase revidovaná regulatorní opatření uprostřed energetické krize, pádivé inflace a pokračující války na Ukrajině.

Konzervativní spojenectví křesťanských stran CDU a CSU se stále hledá po šestnácti letech u moci ve své opoziční roli na celostátní úrovni. Zcela bez problémů není ani pravicově-populistická AfD — Alternativa pro Německo kvůli dlouhodobě napjatým vztahům mezi různými zemskými organizacemi a střety „konzervativně-liberálního“ křídla s radikály. V nejhlubší krizi ze všech německých parlamentních stran se ovšem nachází Die Linke.

Krize německé Levice je nejvíce patrná na Západě

Německá vyhraněně levicová strana Die Linke nezískala již v loňských zářijových volbách do Bundestagu ani pět procent hlasů a do parlamentu se jako samostatná síla dostala jen kvůli zvláštnosti volebního zákona, kdy při zisku více než dvou poslanců v jednomandátových obvodech není brán zřetel na pětiprocentní hranici pro zvolení poslanců z pevných zemských kandidátek.

Strana Die Linke vyhrála právě ve dvou jednomandátových obvodech v Berlíně a v jednom obvodě v Lipsku, což umožnilo vstup do parlamentu celkem devětatřiceti jejím zástupcům. Neopakovala se tak situace z let 2002 až 2005, kdy její stranickou předchůdkyni Stranu demokratického socialismu (PDS) v Bundestagu zastupovaly pouze dvě poslankyně Gesine Lötzschová a Petra Pauová z východoberlínských obvodů. Loňská divoká karta od voličů přímo volených poslanců Gregora Gysiho, Sörena Pellmanna a opět Gesine Lötzschové je ale pro Die Linke přece jen slabou útěchou, která s postupujícím časem navíc dále bledne.

Od voleb na konci září 2021 totiž pokračuje marginalizace strany ve spolkových zemích bývalého západního Německa, což potvrdil i výsledek 2,7 % hlasů v zemských volbách v Dolním Sasku z 9. října 2022. Tento trend, s nímž si strana zatím neví rady, jde zcela proti jejím původním ambicím v zakladatelském období z let 2004 až 2007.

Tou bylo vytvořit novou levicovou stranu s celostátní působností, a to spojením převážně východoněmecké postkomunistické PDS se západoněmeckými odpadlíky z SPD kolem někdejší sociálnědemokratické veličiny Oskara Lafontaina. Nyní je Die Linke na Západě zastoupena už pouze v obou městských státech Hamburku a Brémách a v zemském parlamentu Hesenska. Tam se ale volí již na jaře 2023, přičemž tamní místní organizace se stále potýká s dozvuky skandálu sexuálního a mocenského zneužívání, který vedl dokonce k rezignaci jedné ze spolupředsedkyň — k hesenské aféře viz politický podcast veřejnoprávního rozhlasu Deutschlandfunk z 21. dubna 2022.

Die Linke navíc letos zcela propadla s 2,6 % hlasů v zemských volbách v Sársku. To je sice druhou nejmenší německou spolkovou zemí co do počtu obyvatel, kvůli politickému působení svého spoluzakladatele, sárského sociálnědemokratického expremiéra a bývalého předsedy SPD Oskara Lafontaina tam ale až dosud dosahovala dvouciferných výsledků.

Problém Lafontaine, problém Wagenknechtová