Petr Jedlička už podal víceméně vyčerpávající a kompetentní přehled jak výsledků německých voleb, tak i základních příčin toho, že byl výsledek právě takový jaký byl. Nicméně - právě tyto příčiny stojí ještě za bližší pohled.

Především je nutno zohlednit jednu zcela zásadní skutečnost: právě proběhlé volby byly až v extrémní míře především otázkou osobností. Daleko méně se tedy jednalo o samotné programy; k čemuž přispívalo i to, že programy velkých stran se k sobě stále více přibližují. (Nedávno jsme na stránkách DR měli diskusi o tom, že "vše směřuje do středu".) Především Zelení zřejmě dost trpí tím, že jejich ekologickou agendu jim "uzmuly" prakticky všechny ostatní strany. Ale například v zásadě pravicová CDU/CSU se prezentovala velmi prosociálními postoji, takže se už jen relativně málo lišila od své tradiční sokyně, sociální demokracie.

O schopnostech (a především neschopnostech) kandidátů hlavních stran už bylo řečeno a napsáno mnoho. V této souvislosti je ale nutno vyzdvihnout jeden zcela zásadní moment, týkající se strany sociální demokracie.

Na základě aktuálního volebního výsledku by se totiž mohlo zdát, že je možno hovořit o renesanci sociální demokracie. Ovšem - výzkumy prováděné mezi jejími voliči ukázaly, že 48 (!!) procent by sociální demokracii NEDALO svůj hlas, kdyby jejím volebním lídrem nebyl Olaf Scholz!

Čtyřicet osm procent - to je obrovské číslo; na jednu stranu velmi pozitivní pro samotného Scholze, ale na straně druhé fakticky zcela zničující pro SPD. Pokud bychom totiž od jejího volebního výsledku odečetli těchto 48 procent - pak by SPD nezískala více nežli nějakých 13 procent voličských hlasů! A že je toto číslo docela realistické, o tom svědčí ta skutečnost, že víceméně zcela přesně odpovídá té míře voličské podpory, kterou SPD měla ještě před zahájením volební kampaně.

Přitom k tomuto osobnímu úspěchu Olafa Scholze přispěla i ta skutečnost, že obě hlavní konkurenční strany poslaly do boje evidentně zcela nevhodné kandidáty. Volební lídryně Zelených Baerbocková teď sice upřímně doznává chyby ve své kampani; ale podle mého názoru její hlavní slabinou nebylo například "vylepšování" jejího životopisu, ale to, že ve všech volebních diskusích bylo jasně znát, že ona má příliš úzký záběr. Že je plně kompetentní jenom v oblasti ekologie, do jisté míry i v oblasti sociální; ale za prvé asi sotva kdo by jí přiznával kompetenci k tomu úspěšně manažovat německou ekonomiku, a za druhé - ona prostě nebudí dojem, že by na to aby řídila celý stát byla dostatečně "zralá". Kdyby Zelení místo ní poslali do klání ministerského předsedu v Badensku-Würtenbersku Kretschmanna - věkem zmoudřelého, v celé zemi respektovaného politika, který sice zastává zelené pozice, ale zároveň dokázal navázat vstřícný vztah k ekonomické sféře, pak si troufám tvrdit, že výsledek německých voleb by dopadl zcela jinak. Z těch 48 procent "osobnostních" hlasů by Kretschmann Scholzovi přebral velkou část; a podle mého názoru více než polovinu. I kdyby to byla jenom polovina, i pak by to znamenalo, že SPD by měla o nějakých 6 procentních bodů méně, zatímco Zelení v odpovídající míře více. Pak by SPD měla necelých 20 procent, zatímco Zelení 21 procent, a měli by reálné vyhlídky na post německého kancléře!

O slabosti kandidáta unie Lascheta už bylo napsáno dost; on se sice snažil svým vystupováním napodobovat veleúspěšnou Merkelovou, ale zatímco její působení by bylo možno právem charakterizovat známým souslovím "klidná síla", pak u Lascheta by bylo nutno použít varianty "klidná slabost". Anebo spíše: ospalá slabost. Laschet působí dojmem jakéhosi ministeriálního úředníčka, který sice snaživě plní své úkoly, ale na nějakou vůdčí pozici prostě nemá formát.

A právě tento aspekt byl ve volbách zřejmě rozhodující: totiž to, do jaké míry kandidáti mohli svým vystupováním veřejnost přesvědčit o své schopnosti řídit velký německý stát. Tuto schopnost kompetentně vykonávat funkci spolkového kancléře přisoudili voliči jednotlivým kandidátům takto:

- Scholz 67 procent

- Laschet 29 procent

- Baerbocková 23 procent.

Scholz byl tedy ze všech tří kandidátů ten jediný, který vůbec dosáhl nadpolovičních hodnot ohledně své věcné a řídící kompetence; a právě to byl zřejmě rozhodující faktor.

Závěrem je tedy ještě jednou možno zopakovat, že z výsledků právě proběhlých voleb je sotva možno odvozovat nějaké předpovědi vývoje budoucího. Především co se týče dalších perspektiv sociální demokracie. Pravicová unie do příštích voleb pošle kandidáta zcela jiného kalibru, pravděpodobně bavorského premiéra Markuse Södera. A volebním lídrem Zelených docela určitě nebude Baerbocková; dost možná jím bude Haebeck.

SPD to tedy v příštích volbách bude mít daleko těžší; nicméně se nedá vyloučit, že by přesto i v nich mohla uspět. Mohla by jí totiž výrazně napomoci covidová krize. Která - jak se zdá - v ekonomické sféře už pomíjí; a pro příští roky se očekává výrazný hospodářský boom. A pokud by tento boom vydržel ještě několik dalších let, pak je samozřejmě pro každou vládu ta nejsnadnější věc na světě si to připsat za svou vlastní zásluhu.