Když jsem před více než dvaceti lety přijel v sobotu dopoledne do Dessau a zeptal se na poloprázdné ulici, kde najdu Bauhaus, místní muž mě poslal do obchodu s nářadím a stavebním materiálem, který se tak i u nás jmenuje, a jako reklamu používá slogan: „Když se to má podařit.“ Dnes už by v Dessau naopak někoho, kdo potřebuje fanku a fartáč, poslali do krásně opravené budovy od Waltra Gropia.

Sté výročí umělecké školy Bauhaus, líhně modernismu, v roce 2019 se stihlo ještě před koronavirem. Do Dessau výročí přivedlo tisíce a tisíce lidí z celého světa. Televizní seriál Bauhaus — Nová doba, běžel i u nás. V Dessau, kromě hlavní budovy Bauhausu, jsou k vidění i skvostně opravené „funkcionalistické“ vily — Domy mistrů.

Sasko-Anhaltsko mi připadá podobně pomalé jako Čechy. Po sjednocení Německa se některé jeho regiony hodně vylidnily, jsou tam vesnice, které zčásti padají, a celé regiony, kde se slušný dům dá sehnat i pod milion, ne eur, ale korun.Lidé v Sasku-Anhaltsku nadávají na poměry podobně jako u nás. O volbách mluví, jako by už bylo po nich. Alternativa pro Německo, pravicová strana s nacistickými prvky, bude mít přes pětadvacet procent, otázka je jen o kolik víc, než pětadvacet. Počítá se s tím, že Křesťanští demokraté mírně oslabí, ale příští koalice bez nich postavit nepůjde. Linke oslabí hodně, sociální demokracie trochu, Zelení a liberálové posílí.¨

Zeptám se: „Čtvrtka hlasů pro fašisty, a nic se neděje?“ Dostanu zdejší odpověď, typicky zdejší, protože se před ní mávne rukou: „Nemají kam dál růst, nemají ani co nabídnout, když si počkáme, časem spadnou. Lidi nejsou hloupí napořád.“

Minulost a tvrdohlavci

Sasko-Anhaltsko jsem shodou příjemných náhod projezdil a dál pracovně projíždím křížem krážem. Místa spojená s Lutherem se postupně zas dostávají do celoněmeckého povědomí, a samozřejmě opravují.

Quedlinburg je krásný asi jako Český Krumlov, co do intenzity zážitku, ne co do stavebního stylu. Místní vám v hospodě povídají o tom, jak to celé málem spadlo, a teď to vypadá docela slušně. Až sérií otázek se dá dostat k tomu, že se k subvencím musí dodat hodně vlastní práce, aby někdejší nádhera ožila, a že ani pak není jednoduché přežít, protože o práci je pořád nouze, a platy se se západními nedají srovnat.

V Halle jsme s kamarádem přednášeli o komunismu ve stejném vězení, kde na něj východoněmecká státní bezpečnost dvanáct hodin v kuse řvala. Oni se samozřejmě střídali. Mladší lidé, kteří odešli do Lipska, protože už nezaplatili Berlín, teď prý táhnou do Halle. Staří lidé jim tu vyprávějí, že tak duhové jako jsou dnes vlajky při průvodech LGBT tu dřív byly bubliny na jinak fialové řece.