Německo: vedení obměnila i AfD, cílí na vládu s konzervativci

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Podobně jako německá sociální demokracie (SPD), obměnila své vedení na aktuálním sjezdu také Alternativa pro Německo (AfD), německá krajní pravice. Stalo se tak minulý víkend v dolnosaském Brunšviku. Velkou většinou obhájil svůj dosavadní mandát první spolupředseda Jörg Meuthen — vysokoškolský učitel ekonomie a lídr strany z posledních eurovoleb původem z porúrského Essenu.

Druhé spolupředsednictví získal pak nově Tino Chrupalla — původně malíř pokojů, od voleb 2017 však poslanec z hornolužického Zhořelce.

Jak Meuthen, tak Chrupalla mají pověst politiků, kteří jsou přijatelní pro oba hlavní proudy v AfD: pro pragmatický, který chce z AfD udělat standardní nacionálně konzervativní stranu, i pro agresivně-národovecký, který AfD pojímá jako prostředek k „záchraně“ Německa a němectví, respektive k systémové změně.

Blíže mají však oba spolupředsedové k pragmatické části strany a z jejich sjezdových vystoupení to šlo znát. Klasicky se varovalo zejména před ohrožením evropské civilizace a Německa migrací a islámem i před posilováním strany zelených (B'90/Grüne). Dalším z nejčastěji zmiňovaných motivů však bylo, jak se vymanit z dosavadní izolace a získat podíl na exekutivě:

„„Nepotřebujeme nějaké okázale tvrdé výrazy (...) stačí nám rozum (...) Pokud chceme být ještě úspěšnější, zaměřme se na střed. CDU se posouvá stále doleva, a tak je tam místo. Bude to fungovat,“ řekl na sjezdu Chrupalla.

„Zažíváme dnes období imploze druhdy dominantních sil a posilování sil nových (...) Postavit vládu bez nás bude složitější a složitější, až to nepůjde vůbec,“ uvedl Meuthen.

Výsledky extremistů

Brunšvický sjezd byl hojně sledován i světovými médii, neboť v AfD posílala po nedávných saských, braniborských a durynských volbách skupina radikálů vystupující pod názvem Křídlo (Flügel). Spolupředsednického mandátu se navíc vzdával Alexander Gauland, jeden ze spoluzakladatelů strany, který má blíže tvrdě-národovecké části stany. Čekalo se tak, zda nepokusí Gaulandovo místo získat úspěšní východoněmečtí představitelé Křídla, například Andreas Kalbitz nebo Björn Höcke.

Žádný významnější střet se ale nakonec neodehrál. Cíl získat podíl na exekutivě a umožnit vznik pravicově-konzervativních koalic je podle zpravodajů ze sjezdu nyní v AfD sdílený.

↗

Vůdčí představitelé stále vlivnějšího tvrdě-nacionalistického křídla strany z východu Německa. Zleva Jörg Urban ze Saska, Andreas Kalbitz z Braniborska a Björn Höcke z Durynska. Foto archiv TS

Předsednickou protikandidaturu tak o víkendu ohlásili pouze méně významní radikálové jako Gottfried Curio či Nicole Hoechstová, známí spíše provokativními výstupy než reálným vlivem. A Gauland sám nakonec doporučil volbu Chrupally.

„Říkají o nás, že jsme nacisté, že jsme fašisté, že jsme pravicoví teroristé (...) Nenechme se však vyprovokovat (...) Teď je potřeba chytrost a houževnatost. Přijde den, kdy bude mít oslabená CDU jedinou možnost (koho přizvat do koalice): nás,“ řekl delegátům Gauland ve svém posledním projevu.

Další cíl: vláda

AfD opustili v minulých těch letech poslední příslušníci zakladatelské generace strany, kteří se neztotožnili s jejím posunem do proti-přistěhovalecké a krajně nacionalistické polohy. Původně totiž AfD nevznikla jako krajně pravicová, ale liberálně-euroskeptická, kritizující především negativní důsledky tehdejšího fungování eurozóny (šlo o období řecké krize) a příliš malé rozdíly v pohledu na zásadní otázky mezi ostatními německými stranami.

Dnes je tak AfD lépe čitelná, jednotnější po poslední uprchlické krizi i silnější, ale zároveň extrémnější.

↗

AfD je dnes zastoupena ve všech zemských parlamentech v jednotlivých spolkových zemích a v Bundestagu má největší opoziční klub. Ve východoněmeckých zemích dosahuje její podpora 15 až 25 procent, v západoněmeckých 6 až 15 procent. Kvůli demagogickému vystupování a krajně pravicovému populismu s ní ovšem nechce žádná z ostatních německých stran spolupracovat.

I to se však může dle pozorovatelů v budoucnu změnit:

„Do několika let tu může koalice CDU-AfD skutečně vzniknout, zřejmě nejprve v některé z východoněmeckých zemí (...) Ve východoněmeckých buňkách CDU to řada členů už dnes otevřeně podporuje,“ uvedl pro agenturu Reuters Matthias Quent, ředitel Institutu pro demokracii a občanskou společnost zabývajícího se bojem s extremismem.

Stigma trvá

Rozdíly mezi hlavními proudy ve straně jsou dnes nejvýraznější v pohledu na žádoucí taktiku a přístup ke krajně pravicovým gestům, případně provokacím. Pragmatické křídlo se snaží tlumit projevy nesnášenlivosti členů a prosazuje boj skrze realizaci programu. Tvrdě národovecké křídlo naopak radikální až agresivní způsoby projevu obhajuje.

Tvrdí nacionalisté v AfD argumentují, že Německo i evropská civilizace čelí příliš velké hrozbě na to, aby se ustupovalo zažitým politickým mravům. Odvolávají se také na zásadu, že o věcech se má mluvit tak, jak je řadoví Němci cítí — i když jde třeba o výroky, které více či méně relativizují poměry v Německu za Třetí říše.

Pro většinovou společnost zejména na západě, ale z části i ve zbytku Německa je přitom představa AfD u vlády stále nepřijatelné. Během každého sjezdu strany se konají mohutné protesty. Letos se toho největšího z nich zúčastnilo až 20 tisíc lidí.

Ruce pryč od AfD dávají i podnikatelé. Firma Volkswagen si například vymínila, aby bylo její logo na budově, kde AfD letos schůzovala, v průběhu sjezdu zakryto.

↗