Spolkoví Zelení zažívají obrovský boom. V Německu a napříč Evropou se dokonce začalo pracovat s pojmem tzv. zelené vlny. Současné výzkumy veřejného mínění jim v Německu v evropských volbách předurčují výsledky i přes dvacet procent a řadí je na druhé místo za CDU/CSU a před SPD. Anna Cavazzini je jejich kandidátkou na sedmém místě, hlavní kandidátkou za spolkové země Sasko, Durynsko a Sasko-Anhaltsko.

Jak vlastně probíhá výběr a sestavení kandidátek a kandidátů u Spolkových Zelených? Pro celou SRN má sice každá strana jednu kandidátní listinu, ale ty jsi de facto kandidátkou za Sasko, Durynsko a Sasko-Anhaltsko.

V Německu máme jednu národní kandidátní listinu, o které rozhoduje stranický sjezd. Ten řeší nejen personální složení, ale i způsob proporčního rozdělení kandidátky. Součástí kandidatury každého je pak i nabídka, který region nebo spolkovou zemi chce v Německu reprezentovat. A já jsem chtěla být kandidátkou za Sasko, Durynsko a Sasko-Anhaltsko. Chtěla jsem být kandidátkou východu a věnovat se tak výhradně problémům východu. V tomto ohledu jsem byla jediná.

Nyní můžeme v Evropě, ale hlavně v Německu, sledovat „zelenou vlnu“. V některých regionech vám předurčují vyšší preference než tradičně nejsilnější CDU/CSU. Co se stalo, že zeleným tak najednou raketově stoupá popularita?

Myslím, že jde o různé důvody, které ale jsou velmi propojené. V posledních letech naše strana změnila vedení a také formu cílené komunikace směrem k lidem. Vedení je zas o něco mladší, nechci říkat radikálnější, ale prošlo silnou obměnou. S tím se změnil i postoj strany vůči veřejnosti. Na západě jsme často negativně vnímaní jako morální elity, to se podařilo změnou postoje a komunikace nabourat.

Druhým důležitým důvodem je pak nárůst krajní pravice. To se netýká jen AfD, ale právě i konzervativců, kteří se s krajní pravicí přetahují o elektorát, čímž se často dostávají až na kraj pravého spektra. Jako příklad můžu uvést spolkového ministra vnitra z bavorské CSU (Horsta Seehofera — pozn. aut.), který nastolil absolutní anti-imigrační agendu, a to i za cenu konfliktu s Angelou Merkelovou.

Jenže pak jsou tady voliči konzervativců, kteří mají skutečné zkušenosti s uprchlíky. Zaměstnávají je ve svých firmách, pomáhají jim. To byl zlomový moment, kdy si mnoho z nich řeklo: „Sakra práce, co to zase ti politici vyvádějí?“ A tak se stalo, že jsme v bavorských volbách získali i mnoho hlasů nespokojeného konzervativního elektorátu.

Co se týká rozdílu mezi námi a SPD, tam to bylo vždycky jasné. Zatímco socialisti začali své postoje změkčovat a koneckonců krajní pravici sekundovat, my jsme se vždy jednoznačně stavěli do pozice proti krajní pravici.

Já jsem dokonce nabyl dojmu, že se vám vůči krajní pravici povedlo dostat se z obranné pozice do ofenzivy. V mnoha ostatních zemích je situace jiná. Zelení jen reagují na to, jak konzervativci spolu s krajní pravicí nastolují agendu, kdežto vám se povedlo si role prohodit. Souvisí to se změnou komunikace?

Ano, je to tak. Ale nesmíme zapomínat i na to, co se tady doopravdy děje. Vloni jsme měli vůbec nejsušší léto, je extrémní sucho, letos to nebude jiné, klimatické změny už na vlastní kůži může vnímat každý občan. Povedlo se nám právě část z té proti-imigrační veřejné diskuse stočit ke klimatu a donutit krajní pravici, aby méně času věnovala vyvolávání strachu z uprchlíků a více se věnovala klimatu.

A to je samozřejmě naše téma, u něj se krajní pravice, ale i konzervativci dostávají do defenzivy. A i díky studentským stávkám #Fridays4Future se téma ochrany klimatu stalo hlavním tématem voleb do Evropského parlamentu. Během kampaně je to znát opravdu hodně. Všude, kam přijedu, kde se zúčastním veřejných diskusí, se všude hovoří hlavně o klimatu. Nikdo už nemluví o uprchlících.

Po volbách v roce 2017 se Spolkoví Zelení zúčastnili vládního vyjednávání, tzv. Jamajky, právě s konzervativci a liberální FDP. Nakonec tato varianta nevyšla, FDP z koaličních rozhovorů na poslední chvíli odešla. Vnímám to správně, pokud si myslím, že pokus zelených být ve vládě, ukázat veřejnosti svoji konstruktivní tvář, hodnotová východiska a odbornou a profesionální připravenost strany vládnout, byl přijat širokou veřejností pozitivně? A to i přesto, že pád koaličních vyjednávání lze z dnešního hlediska vnímat pro zelené i trochu jako vysvobození?

Je velmi zajímavé podívat se na průzkumy veřejného mínění. Zatímco zelení šli nahoru, popularita FDP ihned po ukončení vyjednávání o Jamajce prudce klesla. Pro FDP to byla cesta ke stagnaci, nás to nakoplo. V podstatě lze říct, že FDP v průběhu vyjednávání vyhořela, nedokázala si vytvořit silná témata a na koaličních jednáních je obstojně hájit.

Nám se tohle naopak povedlo a nadále v tom pokračujeme. Pokud by ale Jamajka nakonec existovala, asi by to pro nás bylo velmi těžké vládnutí.

Minulý rok na Ende Gelände mi Michael Bloss, kandidát Spolkových Zelených do EP, vyprávěl, jak starší část členské základny, zejména pak ti z bohatých spolkových zemí, má po uzavření jaderné energetiky v SRN v podstatě odpracováno a jakékoli další radikální společenské změny nevnímají příliš pozitivně. Stávají se z nich konzervativní zelení. Setkáváš se s tím i na východě Německa?

Ne, takhle to necítím. Ale souhlasila bych s Michou v tom, že uvnitř strany zatím neexistuje jednoznačný konsensus, nakolik drastické změny by měly ve společnosti nastat. Protože někteří z nás se například přiklání k post-growth, jiní k degrowth. Nicméně v tuhle chvíli panuje minimálně jednoznačná shoda na výstupu z uhlí, toho se účastní všichni, to je náš velký projekt.

Je to dané i určitou generační proměnou? Jakou roli v tom nyní hraje právě ona vysoká popularita?

Myslím si, že kvůli těm dvěma tématům, tedy ochraně klimatu a bojem s krajní pravicí, se k nám připojuje mnoho zajímavých a aktivních lidí. Nikoli lidé, kteří by usilovali o centristickou stranu. Samozřejmě strana zakládá nové organizace i v místech, kde doposud nebyly. To se týká zvláště Saska, kde rovněž posilujeme. Takže je samozřejmě otázkou, nakolik i tento vývoj bude mít v budoucnosti vliv na stranickou politiku.

Označila bys vaši současnou politiku za radikální?

To bychom si asi nejprve měli definovat, co se tím myslí. Nicméně pokud bychom dosáhli realizace všech našich politických cílů, samozřejmě by došlo k zásadní změně oproti tomu, jak dnes vyrábíme, jak konzumujeme. Chceme to ale dělat s lidmi. Nechceme, aby takové změny nastaly bez povědomí lidí nebo na jejich úkor.

Po mnoho let jsou u nás v České republice zelení často vnímáni jako elitáři, tedy ti, co si dovolí drahé bio výrobky nebo na kapitálu závislý zdravý životní styl — strana střední a vyšší městské třídy, přestože programově to takhle strana nastavené nemá a v mnoha ohledech a na české poměry radikální byla a je. Jak jde elitářství a radikalismus dohromady v Německu?

Poslední dva roky se snažíme klást důraz na sociální témata. Snažíme se zdůrazňovat, že klimatické změny mají a budou mít vždy nejhorší dopad na ty nejchudší, na ty, kteří nejsou v naší společnosti privilegovaní. To ale neznamená, že už nás určitá část společnosti nevnímá jako elitáře. Stále tu jsou lidé, a jde zejména o venkov, kteří se bojí, že jim zakážeme jezdit autem, bojí se, že na zelenou ekonomiku nebudou mít prostředky a říkají o nás, že jen my na to všechno máme dostatek peněz, abychom takovou změnu vůbec přežili.

A co takovým lidem říkáte?

Že nechceme žít ve společnosti, kde si bio potraviny mohou dovolit jen bohatí, ale ve společnost, která je schopna redistribuce zdrojů tak, aby si dobré jídlo mohl opatřit každý. A všechno dobré jídlo by mělo být v podstatě organické, bio. Máme mnoho návrhů, které se týkají daňové reformy, a to i na úrovni EU, chceme více peněz do společenské infrastruktury.