Že se éra Angely Merkelové jako kancléřky a předsedkyně CDU pomalu chýlí ke konci, bylo jasné už v letošním létě. Nedůstojné hašteření s ministrem vnitra a předsedou bavorské CSU Horstem Seehoferem o uprchlické kvóty, skutečnost, že se jí nepodařilo prosadit jí preferovaného kandidáta na předsedu CDU/CSU frakce v parlamentě a klesající sympatie voličů byly toho jasnými známkami.

Rozhodujícími, a i to bylo jasné, se pro její postavení měly stát teprve podzimní zemské volby v Bavorsku a Hesensku. A ty skončily, jak se také očekávalo, historickým debaklem jak pro CSU v Bavorsku, tak pro CDU v Hesensku. V Bavorsku ztratila CSU jedenáct procent voličů a přišla tak s 37,2 procenta o dosavadní absolutní většinu a v Hesensku tak tak obhájila s 27,5 procenta pokračování koalice se zelenými o jeden hlas. Katastrofou ovšem byly volby i pro sociální demokracii, která v Bavorsku nezískala ani deset procent, a v Hesensku, kde byla léta nejsilnější stranou, nedosáhla ani dvacetiprocentní hranice.

Největší volební úspěch ve své historii ale slavila v obou zemích strana zelených. V Bavorsku stanula se 17,5 procenta na druhém místě za CSU a v Hesensku s 19,6 procenta na třetím místě za SPD, když dosáhla jen o 0,3 procenta méně hlasů. Neočekáváný vzestup zelených je dán rozšířením jejich politického záběru o sociální politiku, novým stranickým vedením, které dovede oslovit, ale jistě i tím, že otázky udržitelného rozvoje se stávají vzhledem ke zřetelným úkazům proměny klimatu palčivě aktuálními a vědomí ohrožení roste.

Výsledky bavorských a hesenských voleb otevírají hned dvě otázky: Znamená posun ve voličských preferencích, že čas velkých lidových stran, jakými byly jak CSU/CDU, tak SPD, je u konce, a identifikace občanů s nimi klesá? Nebo, a to je otázka druhá, je to jen důsledek jejich politiky a toho, že je dnes především vykonavatelem vůle a potřeb velkých ekonomických hráčů a finančního kapitálu a nebyla dosud schopna udělat něco podstatného proti stále více se rozvírajícími nůžkami mezi chudými a bohatými?

A tak občanů, kteří považují současnou politiku za sociálně nespravedlivou, preferující bohaté a odírající obyčejné daňové poplatníky, přibývá každým dnem. Lépe se mimochodem nechovala ani kdysi dělnická strana, sociální demokracie. Právě za sociálně demokratického kancléře Gerharda Schrödera byl uzákoněn asociální Harz IV., který tvrdě postihl miliony nezaměstnaných, zatímco tatáž vláda zrušila daň z majetku (Vermögenssteuer).