Cynici by mohli říct, že Horst Seehofer, kverulantský ministr vnitra a předseda bavorské CSU, dosáhl svého. Jeho kariéra sice bude brzy u konce, ale aspoň s sebou ke dnu stáhl i kancléřku. Po měsících neustálého konfliktu uvnitř velké koalice jsou zbytky trpělivosti se stranami, které se na ní podílejí, vypotřebované. Oběma unijním stranám, CDU a CSU, a sociálním demokratům to při dvojích volbách do zemských parlamentů voliči spočítali. Jako první z toho vyvodila důsledky Angela Merkelová, která odstupuje z pozice předsedkyně CDU. Tím se samozřejmě ocitla na konci svého vládnutí i jako kancléřka.

Pokud se jí nezdaří zázračné zmrtvýchvstání, které by se však skoro rovnalo vzkříšení Lazara, pak je odteď už jen „nemohoucí kachna“. V současnosti není ani jasné, zda má ještě tolik autority a drží věci natolik ve svých rukou, že se jí podaří ošetřit své následovnictví. Že by ještě kdy nastoupila v nějakých volbách, je každopádně vyloučeno. Její éra se blíží ke svému závěru.

Je s podivem, jak rychle velké strany rozkládají samy sebe

Je opravdu s podivem, s jakou rychlostí se ústřední síly tradičního politického systému Německa dostaly do sestupné spirály. Nyní se to má doslova tak, že při střízlivém pohledu na jejich situaci neexistuje žádné dobré řešení. Velká koalice je ve stavu mrtvolné křeče, ale zároveň si žádná ze stran nemůže přát její brzké rozpuštění a s ním spojené předčasné volby.

Pro sociální demokraty je současná situace pravděpodobně ještě nebezpečnější než pro unijní strany. Utrpěli dvě prohry, které ukazují, že se strana nachází ve stavu volného pádu. Méně než deset procent v Bavorsku, méně než dvacet v Hesensku. Stranická členská základna je paralyzována, nervy jsou napjaté k prasknutí, vedoucí kádry oscilují mezi panikou a schováváním hlavy do písku. To proto, že je jasné, že již v zásadě neexistuje žádné jednoduché východisko.