Kancléřčin soumrak
Jaroslav ŠonkaAngela Merkelová oznámila, že již nebude kandidovat do funkce předsedkyně CDU a ve volbách ani do spolkového sněmu. Kdo ji nahradí a jak bude dál vypadat politika německých křesťanských demokratů?
Kancléřka Angela Merkelová uspořádala 29. října tiskovou konferenci, na které oznámila veřejnosti své osobní rozhodnutí, odvozené mimo jiné od výsledků zemských voleb v Bavorsku a Hesensku. Zde její politické uskupení utrpělo bolestivou porážku. V prosinci již nebude kandidovat do předsednické funkce strany CDU a ve spolkových volbách za tři roky se nebude ucházet o křeslo ve Spolkovém sněmu. A prý se nebude ani ucházet o jiné funkce.
Tím předem odpověděla na domněnky některých komentátorů, že by mohla nahradit Jeana Clauda Junckera na špičce Evropské komise. Své sdělení uvedla humornou větou: Nikdo se jako kancléř či kancléřka nerodí. Tím implikovala snad i sdělení, že by jako kancléřka nechtěla ani umřít. Snad se můžeme těšit na nějakou její knihu o politice — jak to v podobných případech bývá.
↗
Kancléřkou se nikdo nerodí. Foto WMC
×
Svět → Komentář
2. listopadu 2018 v 7.45
Související
Diskuse
JP
Ano; všechno směřuje opravdu k tomu, že nejenom že končí éra Merkelové, nýbrž že spolu s tím se značně zásadně změní hodnotová orientace vládní CDU, jakož i styl příštího kancléře.
Komentátor Práva ten dosavadní styl vládnutí charakterizoval tak, že Merkelová celou dobu německé společnosti "podávala sedativa". To byl na jedné straně skutečně takový pohodový, konsenzuální styl, který ve svém celku vytvářel ten známý obraz "mamá Merkel", která všechno a všechny pojme pod svá ochranná křídla, a s nikým nemá žádný závažný spor.
Německý občánek (či maloměšťáček, podle toho) si tedy mohl užívat této oficiální pohodovosti, a v ochranném stínu této zdánlivé bezrozpornosti si dál bezstarostně užívat svého blahobytu, svého konzumu. Jenže - na straně druhé, i tato bezkonfliktní pohodovost se časem okouká, přejí. Život si nakonec žádá víc než jenom trvalé podávání sedativ.
V tom samém výtisku Práva zaznělo v komentářích jako vůdčí heslo, že prý Merkelovou "dostihla uprchlická krize". K manipulativnosti a neserióznosti tohoto tvrzení se vrátíme ještě později; tady budiž prozatím jenom konstatováno, že hlavní roli podle všeho tu opravdu daleko spíše hrála ta "okoukanost" Merkelové. Ta její pohodovost a nekonfliktnost byla bezpochyby její silnou zbraní; ale na straně druhé, v politice se přece jenom vyžaduje také schopnost zaujímat silné, jednoznačné, vyhraněné postoje. A v tomto smyslu se velice příhodným kandidátem může jevit právě konzervativní a pravicový Friedrich Merz. A to mnohem spíše nežli kandidátka preferovaná samotnou Merkelovou. Zdá se tedy jak řečeno že nejenže končí doba panování Merkelové osobně - ale že se jí ani nepodaří prosadit dědice (dědičku) svého vlastního politického stylu.
------------------------------------------------------------
Podívejme se teď blíže na tu migrační krizi, jako údajnou příčinu politického odchodu Merkelové. Tento ona vyhlásila po zemských volbách v Hesensku, kde její CDU utrpěla dramatickou (desetiprocentní) ztrátu.
Jenže: je možno bez dalšího tvrdit, že migrační krize byla tou hlavní příčinou? Proti tomu hovoří několik faktů:
Za prvé, podle výzkumů veřejného (voličského) mínění v Hesensku pro ně rozhodujícím tématem zdaleka nebyla migrace, nýbrž celkový stav berlínské vládní koalice, způsobu řešení jejích interních sporů. Migrace jako téma bylo v pořadí důležitosti až někde na čtvrtém či pátém místě.
A za druhé: podle výzkumů voličských přesunů CDU Merkelové sice skutečně ztratila téměř sto tisíc hlasů ve prospěch xenofobní AfD - jenže na straně druhé ještě více, celý 104 tisíc (!) ztratila ve prospěch Zelených, tedy strany zásadně pro-imigrantské!
Už z toho se naprosto jednoznačně jeví, jak velice pochybný (ne-li přímo klamný a lživý) byl ten způsob, kdy nejen komentátoři Práva, ale zřejmě české sdělovací prostředky vůbec s jistým pocitem zadostiučinění či přímo škodolibosti vyhlašovali, že Merkelovou potopila "migrační krize".
Navíc: prakticky stejně jako Merkelové CDU ztratila i sociální demokracie. Takže opravdu daleko spíše se zdá, že pravým důvodem toho dramatického poklesu voličských preferencí je celková únava německé společnosti z éry Merkelové. Stejně tak jako svého času se zcela náhle a nečekaně politicky propadl její předchůdce z CDU, taktéž dlouholetý kancléř Helmut Kohl.
Komentátor Práva ten dosavadní styl vládnutí charakterizoval tak, že Merkelová celou dobu německé společnosti "podávala sedativa". To byl na jedné straně skutečně takový pohodový, konsenzuální styl, který ve svém celku vytvářel ten známý obraz "mamá Merkel", která všechno a všechny pojme pod svá ochranná křídla, a s nikým nemá žádný závažný spor.
Německý občánek (či maloměšťáček, podle toho) si tedy mohl užívat této oficiální pohodovosti, a v ochranném stínu této zdánlivé bezrozpornosti si dál bezstarostně užívat svého blahobytu, svého konzumu. Jenže - na straně druhé, i tato bezkonfliktní pohodovost se časem okouká, přejí. Život si nakonec žádá víc než jenom trvalé podávání sedativ.
V tom samém výtisku Práva zaznělo v komentářích jako vůdčí heslo, že prý Merkelovou "dostihla uprchlická krize". K manipulativnosti a neserióznosti tohoto tvrzení se vrátíme ještě později; tady budiž prozatím jenom konstatováno, že hlavní roli podle všeho tu opravdu daleko spíše hrála ta "okoukanost" Merkelové. Ta její pohodovost a nekonfliktnost byla bezpochyby její silnou zbraní; ale na straně druhé, v politice se přece jenom vyžaduje také schopnost zaujímat silné, jednoznačné, vyhraněné postoje. A v tomto smyslu se velice příhodným kandidátem může jevit právě konzervativní a pravicový Friedrich Merz. A to mnohem spíše nežli kandidátka preferovaná samotnou Merkelovou. Zdá se tedy jak řečeno že nejenže končí doba panování Merkelové osobně - ale že se jí ani nepodaří prosadit dědice (dědičku) svého vlastního politického stylu.
------------------------------------------------------------
Podívejme se teď blíže na tu migrační krizi, jako údajnou příčinu politického odchodu Merkelové. Tento ona vyhlásila po zemských volbách v Hesensku, kde její CDU utrpěla dramatickou (desetiprocentní) ztrátu.
Jenže: je možno bez dalšího tvrdit, že migrační krize byla tou hlavní příčinou? Proti tomu hovoří několik faktů:
Za prvé, podle výzkumů veřejného (voličského) mínění v Hesensku pro ně rozhodujícím tématem zdaleka nebyla migrace, nýbrž celkový stav berlínské vládní koalice, způsobu řešení jejích interních sporů. Migrace jako téma bylo v pořadí důležitosti až někde na čtvrtém či pátém místě.
A za druhé: podle výzkumů voličských přesunů CDU Merkelové sice skutečně ztratila téměř sto tisíc hlasů ve prospěch xenofobní AfD - jenže na straně druhé ještě více, celý 104 tisíc (!) ztratila ve prospěch Zelených, tedy strany zásadně pro-imigrantské!
Už z toho se naprosto jednoznačně jeví, jak velice pochybný (ne-li přímo klamný a lživý) byl ten způsob, kdy nejen komentátoři Práva, ale zřejmě české sdělovací prostředky vůbec s jistým pocitem zadostiučinění či přímo škodolibosti vyhlašovali, že Merkelovou potopila "migrační krize".
Navíc: prakticky stejně jako Merkelové CDU ztratila i sociální demokracie. Takže opravdu daleko spíše se zdá, že pravým důvodem toho dramatického poklesu voličských preferencí je celková únava německé společnosti z éry Merkelové. Stejně tak jako svého času se zcela náhle a nečekaně politicky propadl její předchůdce z CDU, taktéž dlouholetý kancléř Helmut Kohl.
JP
V souvislosti s daným tématem je možno projednat ještě jedno další téma.
V poslední době mnoho politických komentátorů přišlo s tvrzením, že prý doby politické polarity velkých stran už skončily, že nyní nastává éra čistě věcných (středových) řešení, a tedy i politických subjektů.
Bezpochyby, ten trend dosavadních velkých stran klasické pravice a levice směrem ke středu v posledních dekádách byl nepřehlédnutelný; ale na straně druhé bylo velice povrchní z toho vyvozovat závěry o principiálním vymizení klasického pravo-levého politického a ideového konfliktu.
V každém případě vývoj v Německu v poslední době ukazuje na to, že nastává protipohyb - od středu ven, opět k zaujímání jasnějších a vyhraněnějších pozic. Od "středové" CDU/CSU se odštěpila pravičácká a xenofobní AfD; a na straně druhé to co ztratila sociální demokracie, to získali Zelení, kteří v mnoha ohledech působí mnohem přesvědčivějším "levicovým" dojmem, nežli starousedlá SDP.
---------------------------------------
Mimochodem, není bez zajímavosti pohlédnout krátce na sociální a především věkovou strukturu německých voličů, právě v posledních volbách v Hesensku.
Především markantní je jeden faktor: oběma "velkým" stranám naprosto uniká mládež. A to především sociální demokracii, která působí mdle, unaveně, přestárle. Také mají obě tyto strany ještě relativně největší potenciál ve voličské skupině nad šedesát let; ale především sociální demokracie je - pokud se nic zásadního nezmění - dramaticky ohrožena naprostým zánikem, pokud by se mělo vycházet z její (ne)obliby u mladého voličstva.
---------------------------------
Mimochodem, z této volební analýzy nebude snad bez zajímavosti ani sociální profil typického voliče xenofobní AfD. Celkem podle očekávání, jejím typickým voličem je muž, středního věku, dělnického povolání, bez vyššího vzdělání.
V poslední době mnoho politických komentátorů přišlo s tvrzením, že prý doby politické polarity velkých stran už skončily, že nyní nastává éra čistě věcných (středových) řešení, a tedy i politických subjektů.
Bezpochyby, ten trend dosavadních velkých stran klasické pravice a levice směrem ke středu v posledních dekádách byl nepřehlédnutelný; ale na straně druhé bylo velice povrchní z toho vyvozovat závěry o principiálním vymizení klasického pravo-levého politického a ideového konfliktu.
V každém případě vývoj v Německu v poslední době ukazuje na to, že nastává protipohyb - od středu ven, opět k zaujímání jasnějších a vyhraněnějších pozic. Od "středové" CDU/CSU se odštěpila pravičácká a xenofobní AfD; a na straně druhé to co ztratila sociální demokracie, to získali Zelení, kteří v mnoha ohledech působí mnohem přesvědčivějším "levicovým" dojmem, nežli starousedlá SDP.
---------------------------------------
Mimochodem, není bez zajímavosti pohlédnout krátce na sociální a především věkovou strukturu německých voličů, právě v posledních volbách v Hesensku.
Především markantní je jeden faktor: oběma "velkým" stranám naprosto uniká mládež. A to především sociální demokracii, která působí mdle, unaveně, přestárle. Také mají obě tyto strany ještě relativně největší potenciál ve voličské skupině nad šedesát let; ale především sociální demokracie je - pokud se nic zásadního nezmění - dramaticky ohrožena naprostým zánikem, pokud by se mělo vycházet z její (ne)obliby u mladého voličstva.
---------------------------------
Mimochodem, z této volební analýzy nebude snad bez zajímavosti ani sociální profil typického voliče xenofobní AfD. Celkem podle očekávání, jejím typickým voličem je muž, středního věku, dělnického povolání, bez vyššího vzdělání.