Vedle voleb do dolní komory německého parlamentu se v neděli u sousedů odehrálo ještě jedno další důležité rozhodování — o vyvlastnění největších společností podnikajících v Berlíně s nájemním bydlením, konkrétně těch, které pronajímají víc než tři tisíce bytů. Rozhodovalo se referendem mezi obyvateli hlavního města. Vyhrála přitom celkem jasně varianta „Ano“.

Opatření se má týkat zejména koncernu Deutsche Wohnen, který si referendum iniciující občanská iniciativa Deutsche Wohnen und co. enteignen („Vyvlastnit Deutsche Wohnen a spol.“) vzala na mušku ve svém názvu jmenovitě. Tento gigant se zhruba 114 tisíci byty v hlavním městě aktuálně fúzuje s jiným obrem, Vonovia, o něhož jde také — má v Berlíně v současnosti totiž zhruba 43 tisíc bytů. Majetek Vonovie se fúzí bezmála ztrojnásobí.

Právě v neděli, kdy Berlíňané a Berlíňanky rozhodli většinou 56,4 procent hlasů oproti 39 procentům hlasů proti, že má celkem 240 tisíc berlínských bytů patřících velkým, výdělečným společnostem přejít do veřejného vlastnictví, ohlásil ale větší akvizici například také švédský koncern Heimstaden, který ke svým stávajícím přibližně 5500 bytům přikupuje v metropoli dalších čtrnáct tisíc.

Připomeňme, že nebývale úspěšná iniciativa zdola, které se podařilo vybudovat široce rozkročené sociální hnutí, musela pro dosažení referenda nasbírat ve dvou kolech dostatečný počet podporujících podpisů. Potřebný počet 171 tisíc signatářů a signatářek přitom s 359 tisíci podpisy překonala více než dvakrát, a stala se tak nejúspěšnější občanskou iniciativou v Berlíně vůbec.

Celé referendum i iniciativa sama jsou reakcí na fakt, že v německém hlavním městě v posledních letech raketově rostly nájmy. Je přitom pozoruhodné, že Berlíňanům stačí k tak ostrému protestu a politické akci, když ceny za metr čtvereční přesáhnou v průměru bez poplatků deset eur, což je cena, o které si kupříkladu Pražané s daleko nižší kupní silou mohou jen nechat zdát.

Podstata problému

Iniciátoři hnutí za vyvlastňování sdílí názor, že k tak prudkému zdražování bydlení vede mimo jiné to, jak velký podíl nájemního bydlení — ve kterém žije až 85 procent všech obyvatel Berlína — je v rukou společností, jimž jde hlavně o zisk jejich akcionářů v době, kdy lze při nízkých úrocích peníze zhodnotit málo alternativními cestami.

Dokládají bezpočet příkladů, kdy budovy ve správě realitních gigantů chátrají, zatímco nájmy bez ohledu na sociální situaci nájemníků rostou a rostou. Mají za to, že pokud by se narovnala historická chyba z počátku tisíciletí, kdy se i v Berlíně masivně privatizovalo, a ve veřejných rukou se opět ocitlo tolik bytů, že by tím regulované, neziskové ceny nájmů měly vliv na celkovou hladinu cen nájmů, situace by se rychle zlepšila.

Patří se dodat, že ačkoli iniciativa mluví o vyvlastňování, je ve skutečnosti myšlen odkup bytů, není ale zatím zcela jasné, zda za vyšponované tržní či nižší ceny. Tak jako tak by byly náklady pro město obrovské, propagátoři opatření nicméně tvrdí, že by se dluh časem právě z vybraných nájmů jednak umořil — a že jednak jde o dlouhodobě smysluplnou investici, které může fundamentálně proměnit politiku bydlení města k lepšímu. A to například po vídeňském vzoru, kde má město velký podíl na trhu s bydlením odjakživa, globálnímu trendu zvyšování cen bydlení tak úspěšně vzdoruje, a slouží tím celosvětově jako dobrý příklad.

Otázka závaznosti

Jak se bude situace vyvíjet dál, zatím není jasné. Referendum samo o sobě totiž není právně závazné. Na jednu stranu je jasným signálem politické vůle Berlíňanů a Berlíňanek, kterou si politická reprezentace nebude moci dovolit ignorovat. A to zvláště poté, co začátkem tohoto roku Spolkový ústavní soud rozhodl o neústavnosti jiného opatření, které mělo krizi s bydlením v německé metropoli řešit, totiž dočasného zmražení nájmů.