Berlíňané se vyslovili pro vyvlastnění bytů realitním gigantům
Kateřina SmejkalováV německé metropoli proběhlo společně s volbami referendum o řešení tamní bytové krize. S 56,4 procenta v něm přitom zvítězilo radikální stanovisko. Vládu výsledek přímo nezavazuje. I tak jej však musí ve své politice zohlednit.
Vedle voleb do dolní komory německého parlamentu se v neděli u sousedů odehrálo ještě jedno další důležité rozhodování — o vyvlastnění největších společností podnikajících v Berlíně s nájemním bydlením, konkrétně těch, které pronajímají víc než tři tisíce bytů. Rozhodovalo se referendem mezi obyvateli hlavního města. Vyhrála přitom celkem jasně varianta „Ano“.
Opatření se má týkat zejména koncernu Deutsche Wohnen, který si referendum iniciující občanská iniciativa Deutsche Wohnen und co. enteignen („Vyvlastnit Deutsche Wohnen a spol.“) vzala na mušku ve svém názvu jmenovitě. Tento gigant se zhruba 114 tisíci byty v hlavním městě aktuálně fúzuje s jiným obrem, Vonovia, o něhož jde také — má v Berlíně v současnosti totiž zhruba 43 tisíc bytů. Majetek Vonovie se fúzí bezmála ztrojnásobí.
Právě v neděli, kdy Berlíňané a Berlíňanky rozhodli většinou 56,4 procent hlasů oproti 39 procentům hlasů proti, že má celkem 240 tisíc berlínských bytů patřících velkým, výdělečným společnostem přejít do veřejného vlastnictví, ohlásil ale větší akvizici například také švédský koncern Heimstaden, který ke svým stávajícím přibližně 5500 bytům přikupuje v metropoli dalších čtrnáct tisíc.
Připomeňme, že nebývale úspěšná iniciativa zdola, které se podařilo vybudovat široce rozkročené sociální hnutí, musela pro dosažení referenda nasbírat ve dvou kolech dostatečný počet podporujících podpisů. Potřebný počet 171 tisíc signatářů a signatářek přitom s 359 tisíci podpisy překonala více než dvakrát, a stala se tak nejúspěšnější občanskou iniciativou v Berlíně vůbec.
Jakkoli Němcům fandím, ať svoji krizi bydlení vyřeší, a pokud možno prošlápnou cestu i ČR, tohle mi přijde zbrklé a neuvážené - je zde riziko jak žalob za nucené odkupy pod tržní cenou, tak vyhnání cen dále nahoru.
Dát městům pravomoc zjišťovat a zdaňovat prázdné nemovitosti (nebo od X-té vlastněné) by podle mě úplně stačila. A úspěšné ústavní žaloby na zvyšování daní prakticky neexistují (česká záležitost se zdaněním církevních restitucí je čestnou výjimkou, ale to byl jasný nesmysl od začátku).
A k tomu je nutno ještě připojit, že pokud by skutečně měly být velkým bytovým koncernům vyvlastněny jejich majetky, pak by to ve svém důsledku mohlo mít naprosto devastující vliv na bytovou výstavbu v celém Německu!
Protože bytová výstavba je stále věcí především soukromých investorů; a kdo by pak ještě vůbec stavěl byty, kdyby musel počítat s tím, že mu je vzápětí někdo sebere?! Takže nakonec by toto opatření mohlo naopak vést k dramatickému nárůstu výše nájmů, v důsledku nedostatku nových bytů!
Tady je vidět, jak velice problematické je za podmínek tržní ekonomiky provádět - byť i s nejlepšími úmysly - radikální prosociální opatření. Ne že by to nebylo možné vůbec (jak v oblasti bytové politiky ukazuje příklad Vídně); ale je vždy nutno postupovat velice uváženě, nic není možno lámat prostě přes koleno.