Berlíňané se vyslovili pro vyvlastnění bytů realitním gigantům

Kateřina Smejkalová

V německé metropoli proběhlo společně s volbami referendum o řešení tamní bytové krize. S 56,4 procenta v něm přitom zvítězilo radikální stanovisko. Vládu výsledek přímo nezavazuje. I tak jej však musí ve své politice zohlednit.

Iniciativa vzniklá kvůli referendu zvolila fialovo-žlutou stylizaci. Foto Paul Zinken, AFP

Vedle voleb do dolní komory německého parlamentu se v neděli u sousedů odehrálo ještě jedno další důležité rozhodování — o vyvlastnění největších společností podnikajících v Berlíně s nájemním bydlením, konkrétně těch, které pronajímají víc než tři tisíce bytů. Rozhodovalo se referendem mezi obyvateli hlavního města. Vyhrála přitom celkem jasně varianta „Ano“.

Opatření se má týkat zejména koncernu Deutsche Wohnen, který si referendum iniciující občanská iniciativa Deutsche Wohnen und co. enteignen („Vyvlastnit Deutsche Wohnen a spol.“) vzala na mušku ve svém názvu jmenovitě. Tento gigant se zhruba 114 tisíci byty v hlavním městě aktuálně fúzuje s jiným obrem, Vonovia, o něhož jde také — má v Berlíně v současnosti totiž zhruba 43 tisíc bytů. Majetek Vonovie se fúzí bezmála ztrojnásobí.

Právě v neděli, kdy Berlíňané a Berlíňanky rozhodli většinou 56,4 procent hlasů oproti 39 procentům hlasů proti, že má celkem 240 tisíc berlínských bytů patřících velkým, výdělečným společnostem přejít do veřejného vlastnictví, ohlásil ale větší akvizici například také švédský koncern Heimstaden, který ke svým stávajícím přibližně 5500 bytům přikupuje v metropoli dalších čtrnáct tisíc.

Připomeňme, že nebývale úspěšná iniciativa zdola, které se podařilo vybudovat široce rozkročené sociální hnutí, musela pro dosažení referenda nasbírat ve dvou kolech dostatečný počet podporujících podpisů. Potřebný počet 171 tisíc signatářů a signatářek přitom s 359 tisíci podpisy překonala více než dvakrát, a stala se tak nejúspěšnější občanskou iniciativou v Berlíně vůbec.

Celé referendum i iniciativa sama jsou reakcí na fakt, že v německém hlavním městě v posledních letech raketově rostly nájmy. Je přitom pozoruhodné, že Berlíňanům stačí k tak ostrému protestu a politické akci, když ceny za metr čtvereční přesáhnou v průměru bez poplatků deset eur, což je cena, o které si kupříkladu Pražané s daleko nižší kupní silou mohou jen nechat zdát.

Podstata problému

Iniciátoři hnutí za vyvlastňování sdílí názor, že k tak prudkému zdražování bydlení vede mimo jiné to, jak velký podíl nájemního bydlení — ve kterém žije až 85 procent všech obyvatel Berlína — je v rukou společností, jimž jde hlavně o zisk jejich akcionářů v době, kdy lze při nízkých úrocích peníze zhodnotit málo alternativními cestami.

Dokládají bezpočet příkladů, kdy budovy ve správě realitních gigantů chátrají, zatímco nájmy bez ohledu na sociální situaci nájemníků rostou a rostou. Mají za to, že pokud by se narovnala historická chyba z počátku tisíciletí, kdy se i v Berlíně masivně privatizovalo, a ve veřejných rukou se opět ocitlo tolik bytů, že by tím regulované, neziskové ceny nájmů měly vliv na celkovou hladinu cen nájmů, situace by se rychle zlepšila.

Patří se dodat, že ačkoli iniciativa mluví o vyvlastňování, je ve skutečnosti myšlen odkup bytů, není ale zatím zcela jasné, zda za vyšponované tržní či nižší ceny. Tak jako tak by byly náklady pro město obrovské, propagátoři opatření nicméně tvrdí, že by se dluh časem právě z vybraných nájmů jednak umořil — a že jednak jde o dlouhodobě smysluplnou investici, které může fundamentálně proměnit politiku bydlení města k lepšímu. A to například po vídeňském vzoru, kde má město velký podíl na trhu s bydlením odjakživa, globálnímu trendu zvyšování cen bydlení tak úspěšně vzdoruje, a slouží tím celosvětově jako dobrý příklad.

Otázka závaznosti

Jak se bude situace vyvíjet dál, zatím není jasné. Referendum samo o sobě totiž není právně závazné. Na jednu stranu je jasným signálem politické vůle Berlíňanů a Berlíňanek, kterou si politická reprezentace nebude moci dovolit ignorovat. A to zvláště poté, co začátkem tohoto roku Spolkový ústavní soud rozhodl o neústavnosti jiného opatření, které mělo krizi s bydlením v německé metropoli řešit, totiž dočasného zmražení nájmů.

Připomeňme si, že jeho důvody nebyly věcného charakteru, nýbrž procesního — dle soudního právního výkladu neměl Berlín pravomoc k takovému opatření přistoupit, když podobné, jakkoli měkčí, ve formě regulace nájmů už předtím vydala spolková úroveň. Je zřejmé, že od té doby berlínská politika horečnatě hledá alternativní možnosti — ze své iniciativy se již například rozhodla od Deusche Wohnen a Vonovia odkoupit patnáct tisíc bytů a mluví se také o tom, že by měla příští spolková vláda tedy o zmrazení nájmů usilovat v celoněmeckém měřítku.

Soudě dle výsledku včerejšího hlasování to ale většina obyvatel Berlína nepovažuje za dostatečné, a to jednak co do počtu odkoupených bytů, který nemá šanci být na trhu opravdovou pákou na výši nájmů, a jednak kvůli obavě, že se tak oba koncerny zřejmě jen zbaví nejmíň rentabilních nemovitostí. No a zda vznikne na celoněmecké úrovni vláda nakloněná drastičtějším krokům na trhu s bydlením, je aktuálně také ve hvězdách — či přesněji řečeno početním vyloučením Die Linke z možnosti účasti na vládě a při potřebě opřít případnou levicovější koalici SPD a Zelených o (neo)liberály z FDP spíše nepravděpodobné.

Ústavnost a politická vůle

Na druhé straně existují pochybnosti, zda by bylo vyvlastnění, tedy přesněji nucený odkup, a to případně pod tržní cenou, slučitelný s ústavně garantovaným právem nedotknutelnosti soukromého majetku. Zde se právní názory rozcházejí, protože i německá ústava umožňuje omezit toto právo ve prospěch veřejného zájmu. Zřejmě by musel rozhodovat opět ústavní soud.

Odhlasovanému plošnějšímu odkupu přitom není ani politicky nakloněná berlínská radnice, a to platí po včerejšku o to víc tím, že z berlínských voleb vzešla vítězně SPD se svou relativně konzervativní kandidátkou Franziskou Giffeyovou, která tak má nakročeno stát se starostkou Berlína, a tedy předsedkyní vlády této městské spolkové země.

Jednoznačně pro splnění požadavku z referenda se vyjádřila v Berlíně jen Linke, která je nyní po volbách oslabená, zatímco i druzí nejsilnější Zelení jsou podobně jako SPD rozpolcení, byť celkově záměru o něco více naklonění.

Záleží teď tedy na tom, jaká vláda za jakých podmínek vznikne, i zda se jí podaří svým občanům předložit alternativní uspokojující návrh na řešení krize s bydlením. Odhodlání a široká podpora iniciativy jim každopádně zcela určitě nijak neulehčí případnou snahu o úhybné manévry.

Diskuse
JH
September 27, 2021 v 17.27
Nač vyvlastňovat?

Jakkoli Němcům fandím, ať svoji krizi bydlení vyřeší, a pokud možno prošlápnou cestu i ČR, tohle mi přijde zbrklé a neuvážené - je zde riziko jak žalob za nucené odkupy pod tržní cenou, tak vyhnání cen dále nahoru.

Dát městům pravomoc zjišťovat a zdaňovat prázdné nemovitosti (nebo od X-té vlastněné) by podle mě úplně stačila. A úspěšné ústavní žaloby na zvyšování daní prakticky neexistují (česká záležitost se zdaněním církevních restitucí je čestnou výjimkou, ale to byl jasný nesmysl od začátku).

A k tomu je nutno ještě připojit, že pokud by skutečně měly být velkým bytovým koncernům vyvlastněny jejich majetky, pak by to ve svém důsledku mohlo mít naprosto devastující vliv na bytovou výstavbu v celém Německu!

Protože bytová výstavba je stále věcí především soukromých investorů; a kdo by pak ještě vůbec stavěl byty, kdyby musel počítat s tím, že mu je vzápětí někdo sebere?! Takže nakonec by toto opatření mohlo naopak vést k dramatickému nárůstu výše nájmů, v důsledku nedostatku nových bytů!

Tady je vidět, jak velice problematické je za podmínek tržní ekonomiky provádět - byť i s nejlepšími úmysly - radikální prosociální opatření. Ne že by to nebylo možné vůbec (jak v oblasti bytové politiky ukazuje příklad Vídně); ale je vždy nutno postupovat velice uváženě, nic není možno lámat prostě přes koleno.