Města v pronájmu: dělat bytovou politiku znamená začít sbírat data

Gaby Khazalová

Deník Referendum dnes začíná vydávat texty v rámci mezinárodního investigativního projektu „Města v pronájmu“. Jeho cílem je zmapovat dopady korporátního pronajímání bytů v evropských městech.

Kdo jsou největší pronajímatelé v Evropě? Jaká jsou jejich portfolia a jak se chovají ke svým nájemníkům? A nakolik ovlivňují zhoršující se dostupnost bydlení? To má za cíl zodpovědět mezinárodní investigativní projekt „Města v pronájmu“. Ilustrace Moritz Wienert pro projekt Cities for Rent

V polovině dubna představila Praha novou koncepci politiky bydlení. Jde o vůbec první podobný strategický dokument, který pro české hlavní město po dlouhé době vznikl. Praha se přitom ve své kategorii sídel vyznačuje jednou z nejhorších dostupností bydlení v Evropě.

V pražské koncepci politiky bydlení se píše: „Racionální a odpovědnou bytovou politikou by se Praha mohla začít přibližovat žádoucí vývojové trajektorii sousedních metropolí, jako je Mnichov, Vídeň nebo Berlín, a přestat se vyvíjet po trajektorii blízké neregulovaným a zcela sociálně lhostejným poměrům.“ Už jen v tom je strategie přelomovou: její vznik znamená, že si vůbec poprvé představitelé města přiznali nutnost ovlivňovat vývoj, jímž se trh s bydlením ubírá.

Jaké návrhy řešení strategie předkládá a zda jsou dostatečně ambiciózní, rozebereme zítra. Nyní nás ale zajímají její východiska.

V posledním roce se opět ukázalo, že České republice nechybí jen strategie, jak krizi bydlení řešit, ale vůbec data, o něž by se zdejší města mohla při formulaci návrhů řešení opřít. Je to výsledkem pošetilé třicet let panující víry, že bydlení nemá být předmětem státních a městských regulací. Trpí tím i dokument současného vedení Prahy.

Víme, že nájmy poslední léta rostou takovým způsobem, že bydlení v hlavním městě přestává být pro střední třídu dostupné. Kdo ale byty vůbec vlastní? Kolik z pronajímatelů jsou „drobní“ investoři vlastnící pár bytů, kolik majitelé celých činžovních domů a kolik patří do korporátních portfolií čítajících desítky a stovky bytů?

Jaký podíl nové výstavby jde na trh s nájemním bydlením, a nakolik se vůbec jedná o dostupné byty? Jakou část bytů si ukously firmy jako Airbnb ke krátkodobým pronájmům? Kolik bytů zůstává léta neobydlených?

Bez odpovědí na uvedené zcela základní otázky se můžeme pokoušet o sebelepší návrhy řešení, a přesto budou výstřelem naslepo. Bez odpovědí na ně nejsme schopni říct, nakolik odpuštění nájmů během covidu ohrozí lidi zadlužené hypotékami, nakolik je vůbec potřeba stavět byty nové a nakolik stačí využít ty prázdné. Ba nejsme schopni říct ani to, zda a jak by se měly změnit daňové mechanismy.

Podívat se na stránky Statistického úřadu a do analýz Institutu pro plánování a rozvoj, jako to učinila pražská strategie, bohužel stačit nebude. Potřebujeme data přesná a podrobná.

Zní to banálně? Zřejmě ano, ale nenechme se mýlit: nemluvíme o žádných „neutrálních datech“. Sbírat je znamená začít dělat bytovou politiku. Jak se předloni přesvědčili pražští Piráti, znamená to svést o ně ideologickou bitvu. A přitom odečítat data z elektroměrů zdaleka nebude stačit.

Bojištěm takových bitev budou muset být města. A vydat se budou muset cestou jako třeba Barcelona, která vytvořila databázi všech vlastníků rezidenčních nemovitostí, z nichž vyplynula přesná čísla o tom, jaký podíl barcelonských bytů patří velkým pronajímatelům.

Města v pronájmu: Investigace korporátních pronajímatelů v Evropě
Zatímco občanské organizace, aktivisté, ale také mezinárodní instituce varují, že bydlení se stává čím dál tím méně dostupné a mělo by se řešit na národní i evropské úrovni, investice soukromých společností do realitního trhu narůstají.

Kdo jsou korporace skupující bytové fondy po celé Evropě? Kde platí daně? A jak ovlivňují životy svých nájemníků? Na to se pokouší odpovědět mezinárodní projekt s názvem Města v pronájmu (Cities for Rent), koordinovaný nizozemskou organizací Arena for Journalism in Europe.

Posledních sedm měsíců na něm pracoval tým pětadvaceti investigativních novinářů a datových analytiků ze šestnácti evropských zemí. Mezi nimi za Českou republiku také datový tým Deníku Referendum.

Na základě dat sesbíraných z jednotlivých zemí vytvořil tým Innovatian Lab německého deníku Tagesspiegel sérii vizualizací. Na projektu se podílela následující média: rakouská ORF, belgický Apache, dánský Information, finský YLE, francouzský Mediapart, německý Tagesspiegel, řecký AthensLive, irský Dublin Inquirer, italský IrpiMedia, nizozemský Follow the Money, norský E24, portugalský Expresso, španělský elDiario, slovenské Aktuality, švýcarský Republik.

Když jsem před čtyřmi roky začala psát o české historii politiky bydlení, hlavní slovo měl ještě nezpochybňovaný diskurs o tom, jak krizi bydlení vyřeší trh v čele s nikým neomezovanými developery. Od té doby se změnilo mnohé: vznikla celá řada iniciativ zezdola, rozproudila se debata o proměnách čtvrtígentrifikaci, důsledcích Airbnb a nadměrného turismu, proměnilo se vnímání sociálního bydlení.

Začalo se psát o inspiracích z Berlína, Vídně nebo Barcelony, vyšly studie občanských organizací vyvracející demagogii velkých investorů. Základní otázky ovšem zůstávají nezodpovězeny.

Seriál článků, jež budeme v příštích dnech publikovat, má za cíl poskytnout alespoň na některé z nich odpovědi. Neklademe si je přitom jen u nás, ale po celé Evropě.

Kdo jsou největší pronajímatelé v Evropě? Jaká jsou jejich portfolia a jak se chovají ke svým nájemníkům? A nakolik jejich velikost ovlivňuje celkovou podobu realitního trhu, a tím i výši nájmu každého z nás?

To má za cíl zodpovědět mezinárodní investigativní projekt „Města v pronájmu“, na němž se podílí Deník Referendum spolu s dalšími patnácti evropskými médii, jako je německý deník Tagesspiegel, rakouská veřejnoprávní televize ORF nebo francouzský Mediapart.

Postupně představíme výsledky několikaměsíční práce analytického týmu Deníku Referendum, který zpracovával data o pronajímatelích v Praze. Jak si stojí Praha ve srovnání s dalšími evropskými městy, pokud jde o ceny nájmů, dostupnost bydlení a investice? Na to odpovídáme v dnešním úvodním textu. V příštích dnech a týdnech se ale také budeme věnovat přímo Praze a zaměříme se na největší instituce působící na českém trhu.

Novináři, kteří se na projektu podíleli, se navzdory různým kontextům svých zemí shodují v jednom: nedostatek dostupných dat, která by bylo možno srovnávat napříč zeměmi, znamená, že je stále na čem pracovat. Ke stejnému závěru dospívá i analýza Evropské komise: „Docházíme k tomu, že financializace bydlení má negativní dopady na jeho dostupnost. Je současně zřejmé, že příčiny jsou komplexní. Abychom porozuměli financializaci napříč evropskými státy i jejím důsledkům, budou zapotřebí data.“

Projekt Města v pronájmu bereme jako krok, jímž v úsilí o proměnu politiky bydlení mohou přispět svobodná, na korporacích nezávislá evropská média. Jde o vůbec první společnou evropskou investigaci v podobném rozsahu, která má za cíl otevřít debatu o korporátních pronajímatelích a vnést do tématu alespoň nějaké světlo.

Projekt Město/Fórum pro snesitelnější každodennost je výsledkem spolupráce kolektivu 4AM, z. s. a Centra pro média, ekologii a demokracii, z. s. (CMED). Finančně je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštenjska a Norska. Logo grantu EHP a Norska

Vítá vás rubrika Město. V unikátní spolupráci s 4AM, Fórem pro architekturu a média usilujeme o snesitelnější každodennost života ve městech.

www.forum4am.cz
Diskuse
April 28, 2021 v 12.11
top.

top.

Inspirace z Berlína:

Někteří nesouhlasí, aby se město rozlézalo do šířky. Jiní nesouhlasí, aby se stavělo do výšky. Další bojují proti zástavbě bývalého letiště Tempelhof (tam bydleli uprchlíci, pro které je přece také potřeba sehnat nějaké ubytování) protože Tempelhof je park. Na sanaci bývalých průmyslových ploch by zase vydělal developer, a to je taky špatně. Satelitní městečka jsou nesmysl, protože tam, kde by se stavělo, žijí nějaké jiné živočišné druhy a krom toho - lidé by z těch satelitních městeček dojížděli do města autem.

Politici si tedy vzali za úkol, aby všechna tahle výše uvedená přání vyplnili, neboť si to přejí jejich voliči (vlastně jde o takový jakýsi populismus pro vysoce inteligentní jedince), takže se tedy bojuje proti kapitalismu, protože ten za to může (inspirováno Jürgenem).

Nízké nájmy, vysoké přistěhovalectví, omezit stavební činnost - to všechno půjde snadno uskutečnit, až porazíme ten proklatý kapitalismus.

Ústavní soud nyní zrušil zastropování nájemného v Berlíně...

Omlouvám se autorovi myšlenek, použitých tomto v mém předchozím diskusním příspěvku...