Na konci loňského roku vyšla mimořádná kniha, která by neměla uniknout pozornosti nikoho, kdo žije ve městě nebo komu není jedno, co se ve veřejném prostoru děje. Jedinečně výtvarně pojaté Město pro každého: Manuál urbanisty začátečníka autora Osamu Okamury je sice určené starším dětem — vyšlo v dětské edici Raketa nakladatelství Labyrint —, ale dospělí čtenáři se u ní rozhodně nudit nebudou.

Kniha upoutá pozornost hned na první pohled — namísto fotografií měst, které bychom u takové knihy možná čekali, nás už titulní strana zaujme mnohovrstevnatým městečkem z papíru, angličáků, brček a všemožných dalších předmětů. A toto městečko máme možnost na dalších 170 stranách knihy důkladně prozkoumat.

Celostránkové fotografie modelového městečka s neuvěřitelně propracovanými detaily a vtipné černobílé kresby dostaly stejný prostor jako text. Díky tomu je kniha zábavná na každé stránce. Ostatně ilustrátoři a autoři papírového městečka David Böhm a Jiří Franta už za své předchozí knižní počiny získali řadu prestižních ocenění.

Žádné malé cíle

O architektuře u nás už vyšlo pár dobrých knih pro děti — za všechny připomeňme například K čemu jsou architekti nebo Umění vnímat architekturu pro děti a rodiče. Okamurova kniha však jako první nemluví o jednotlivých domech, nýbrž o celku, který tvoří dohromady. Slovy autora totiž „řešení dílčích problémů pouze v měřítku architektury domů podstatným způsobem kvalitu života lidí ve městě nezlepší.“

Kniha stojí na statistikách, výzkumech a na bohaté praxi architekta a vysokoškolského pedagoga Osamu Okamury. Ten zkušenosti sbíral mimo jiné jako šéfredaktor časopisu ERA, programový ředitel reSITE nebo během stáže v Nadaci chicagské architektury, kde našel inspiraci — komiksovou knížku o urbanismu pro mladé No Small Plans. Ani Okamurovy cíle v této knize nejsou zrovna skromné. Chce ponouknout čtenáře k aktivnímu zájmu o město a k hledání co možná nejlepších řešení jeho problémů. Text knihy chce být dobrým základem, na němž se dá stavět — a v tomto ohledu se mu skutečně daří. Inspirovat nás mohou třeba uvedené příklady dobré praxe.

Autor nás provede pojmy jako suburbanizace, gentrifikace, privatizace nebo smršťování města. Není to ale žádná encyklopedie založená na pojmech, spíše s jejich pomocí čtivě a srozumitelně vysvětluje principy fungování města. V jakých městech se lidem žije dobře a proč? Jaká města jsou úspěšná a funkční? Jak stavět město pro budoucnost? To jsou hlavní otázky, na něž autor také nabízí odpovědi.

Město podle něj funguje, když ho nevnímáme, když nám nabízí kvalitní prostředí pro spokojený život. A protože každý má jiné potřeby, je dobré, když město umí nabídnout vedle sebe a se stejnou důležitostí různé alternativy, což se týká třeba dopravy. Možnost svobodně se rozhodnout, který způsob dopravy zrovna teď využiju, je lepší, než když se jeden druh preferuje nebo naopak zakazuje. Při plánování města je dobré myslet na lidské měřítko. To v praxi může vypadat tak, že výšku přechodů nepřizpůsobujeme silnici, ale naopak chodníku.

Kratší vzdálenosti, menší konflikty

A proč je autor přesvědčen, že je špatně, když má každý svůj domeček se zahrádkou za městem? Oproti bytovým domům ve městech zabírají tyto stavby mnohem více půdy (kterou by bylo možné využít pro rekreační nebo zemědělské účely). Jejich obyvatelé jsou vzhledem k obvykle zhoršené občanské vybavenosti, jako je dostupnost obchodů, škol, práce a podobně, závislí na blízkém městě. Narůstá tak osobní automobilová doprava a uhlíková stopa. Z podobných důvodů není ekologické ani ekonomické příliš řídké město. A tak — ačkoli rozhodně podporuje stromy ve městě — může autor napsat: „Příliš mnoho parků v městské zástavbě prodlužuje vzdálenosti. Městu narůstají nároky na dopravu, která zatěžuje rozpočet města i životní prostředí.“

Podobné důsledky mají funkcionalismem podporované a budované monofunkční zóny, z nichž je potřeba cestovat tam a zpět. Ideální dům tedy podle Osamu Okamury vypadá nějak takto: přízemí je věnováno obchodům či restauracím, nad nimi jsou kanceláře, v dalších patrech malé sociální byty a nad nimi velké luxusní apartmány s výhledem. Když totiž žijí chudší a bohatší lidé společně, vznikají sice každodenní třecí plochy, ale ve výsledku se tím zamezí vytvoření podhoubí pro mnohem závažnější konflikty, k nimž může docházet, pokud různé vrstvy žijí v oddělených čtvrtích.

Kniha potěší a uspokojí každého, kdo se dívá kolem sebe a snaží se pochopit, jak lidé v různých městských prostředích fungují. Vedle architektury a městského plánování má v sobě něco ze sociologie, psychologie, demografie či politologie a umně vše propojuje dohromady. Kapitoly nejsou dlouhé, přesto jsou informačně i zajímavostmi nabité. A grafické zpracování publikace je stejně odvážné a kvalitní jako její obsah. Jednou za čas tak má člověk opravdovou radost z toho, že někdo napíše, vymodeluje, nafotí a vydá takový užitečný knižní skvost.

Osamu Okamura: Město pro každého: Manuál urbanisty začátečníka. Ilustrovali David Böhm a Jiří Franta. Praha: Labyrint a Nadace české architektury, 2020, 180 stran.

Článek vyšel v Sedmé generaci číslo 2/2021. Deník Referendum jej v redakční úpravě publikuje v rámci partnerství obou médií.