Územní plán Brna? Přehlídka povýšenosti nad lidmi i přírodou

Martin Švec

Pokračuje projednávání zásadního strategického dokumentu, který se stane základem veškerého rozvoje Brna v příštích desetiletích. Způsob, jímž budoucí územní plán vzniká, ale nasvědčuje tomu, že výsledek nebude v zájmu celé veřejnosti.

Stavební investice, doprava a podnikání nechť jsou nástroji uspokojování všeho, co všichni z nás potřebujeme - nikoliv určovateli všeho lidského snažení i myšlení. Územní plán může být nástrojem hluboké společenské proměny k péči jako nejhlavnějšímu smyslu lidské činnosti. Tato šance ale bude v Brně naprosto jistě promarněna. Foto FB Brno

Nový územní plán je zpracováván v souladu s celosvětovým trendem, který znamená liberalizaci. Jedna z úvodních vět, která zazněla na odborné prezentaci na veřejném projednávání, je změna principu plánování od všeregulujícího (tzv. socialistického) k volnému a regulujícímu jen to nejnutnější (tzv. liberálně demokratickému). Zpracovatelský tým tento druhý přístup rád označuje bonmotem: „Nechápeme město jako stroj, ale jako živý organismus.“

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Zákonitosti rozvoje města v neoliberálním kapitalismu

Vidět město jako živý organismus namísto stroje je z odborného hlediska legitimní. Život ve městě utváří především živí lidé obdaření svobodnou vůlí a rozhodováním. Proto musí územní plán být do značné míry flexibilní, aby se město mohlo přizpůsobovat měnícím se životním potřebám nás všech.

Důležité je ale vědět, komu liberalizace a zjednodušování slouží. Pokud všem bez rozdílu, je to v pořádku. V praxi současného společenského systému to ale nemůže být jinak než ve výhradním zájmu dostatečně silného kapitálu.

Současné liberalizační tendence v územním plánování totiž pomíjejí následující zcela zjevné zákonitosti:

  • Zákon maximalizace objemu

Na daném pozemku bude téměř vždy postaven největší dům, jejž regulativy územního plánu a další předpisy dovolí.

  • Zákon maximalizace výtěžnosti

Pokud je investor nucen zabrat prostor svého pozemku čímkoliv, co je pro uživatele plánované stavby nutné, ale samo o sobě negeneruje ekonomický zisk (např. parkování, zeleň, herní a relaxační prvky), zcela jistě se to bude snažit vykompenzovat co největším objemem funkce, která zisk generuje.

  • Zákon monopolizace funkce

Pokud regulace dovoluje polyfunkční zástavbu, zcela jistě v ní drtivě převládne ta funkce, která dává investorům co největší výtěžnost (dnes nejčastěji investiční bydlení).

  • Zákon donucení

K čemu není investor donucen, to nepostaví (např. školka, dětské hřiště, veřejná vybavenost, dopravní infrastruktura i pro pěší a cyklisty, výtvarné umění apod.) Ledaže by mu to přinášelo zisk nebo jiný druh prospěchu (prestiž apod.)

Nerovnost vlastnictví

Nejvíce času veřejného projednávání zabrala témata doslova okrajová: stížnosti majitelů chat a zahrádek městské periferie na zásahy do jejich vlastnictví či dlouholetého užívacího práva. Našli bychom spoustu případů, kdy se k pochopitelné nelibosti místních lidí z pozemků pro rodinnou rekreaci stávaly zahrádky, a naopak nebo se takto užívané pozemky dokonce měnily na nezastavitelnou krajinnou zeleň.

Všechny tyto drobné, nikoliv však nedůležité kauzy mají jedno společné: nerovnost sil ve vlastnických vztazích. Soukromé vlastnictví majitele jednoho malého domku či chaty je méně než soukromé vlastnictví developerské korporace, pro kterou je na místě původní zeleně nebo i stávajících rodinných domů vyznačena rozsáhlá přestavbová plocha.

Členové a členky zpracovatelského týmu svorně tvrdí, že žádná nerovnost vlastnictví neexistuje. Máme přece platné zákony a ty zabezpečují, že na každou smlouvu musí být nejméně dva a není žádná legální cesta, jak někoho přimět proti jeho vůli cokoliv prodat nebo koupit.

Na moje upozornění, že koncentrovanější ekonomická moc má na tu méně koncentrovanou možnost i zcela legálně vyvíjet nátlak, mi bylo odpovědí opět bagatelizování nebo tvrzení, že jsou to spíše drobní vlastníci, kteří jsou neochotou prodat své domky schopni dlouhá léta držet i ty nejbohatší developery v šachu, a blokovat tak žádoucí rozvoj města.

Velmi zajímavě zní vyjádření vedoucí autorky územního plánu Bohumily Hybské. Stěžujícím si zahrádkářům důrazně oznámila, že za posledních deset let se plocha zahrádek v Brně zdvojnásobila a že je mnohem důležitější podporovat rozsáhlé a vzájemně propojené městské parky dostupné pěšky ze všech obytných oblastí než podporovat další nárůst oplocených ploch sloužících jen některým.

Že by KAM Brno začínal rudnout? Že by se začínal měnit na progresivně levicovou instituci upřednostňující společné před soukromým? Nikoliv. V kontextu zmíněné faktické nerovnosti vlastnictví se to vše vysvětluje.

Dostupné bydlení

Nejdůležitější otázkou mojí krátké interpelace na veřejném projednávání byla otázka dostupného bydlení. Samozřejmě, územní plán přece neřeší, jak bude jím navržené bydlení dostupné. Souvisí to ale s vlastnickou strukturou, která je základním podkladem pro jeho zpracování.

Dostalo se mi odpovědi, že město Brno plánuje investovat na svých pozemcích v rozsáhlých rozvojových plochách: např. přestavba Cejlu a Špitálky kolem Nové městské třídy, Nová Dukelská a motorárna Zetor v Husovicích, Západní brána v Bohunicích a samozřejmě Jižní centrum po odsunu hlavního nádraží.

Dostalo se mi také odpovědi, že předmětem investice v těchto důležitých rozvojových lokalitách bude výhradně družstevní bydlení. Bude to de facto spoluinvestice města a soukromých stavebníků. Jen malá část původně městských pozemků v těchto lokalitách bude zprivatizována prodejem do rukou developerů.

Vůbec ale nepadla zmínka o městem vlastněném nájemním bydlení, které má být největším a nejdůležitějším pilířem bydlení pro všechny. Nové městské nájemní domy se, s výjimkou zástavby proluk a oprav domů, kde jsou byty ve vlastnictví města prázdné z důvodu nevyhovujícího stavu, neplánují. Pokud územní plán očekává desítky tisíc nových obyvatel města Brna, bez rozsáhlé nové výstavby bydlení dostupného všem se to neobejde. Družstevní bydlení je pouze doplňkovým řešením bytové krize, protože pomáhá především zajištěným středním vrstvám.

Problematické dopravní stavby

Dalším častým tématem veřejného projednávání byly velké dopravní stavby, především tedy severojižní průtah R43 ve stopě tzv. Hitlerovy dálnice. Alespoň částečným zadostiučiněním místním lidem má být vedení komunikace v tunelu a v blízkosti přehrady má být rychlostní komunikace vedena v nadzemním tubusu. Z hlediska hluku a emisí bude bezesporu vše v pořádku. Dovedu si ale představit opravdu brutální vliv na krajinný ráz.

Ani odsunutí dálničního průtahu do podzemí však nevyřeší dopravní problémy, se kterými se místní lidé denně potýkají. V trase původní komunikace zůstane zachován tah pro místní dopravu, byť ne už tak kapacitní. Ale vzhledem k tomu, že R43 bude určena primárně pro tranzit, místní doprava mezi prací a bydlením nijak nepoklesne. To vše za situace, kdy dopravní zatížení kvůli novému developerskému sídlišti Kamechy a masivní výstavbě rodinných domů v Žebětíně prudce vzrostlo. Dokonce se zcela nešťastně plánuje nová zástavba na zahrádkách podél Vejrostovy ulice. V prostoru Bystrce mají vzniknout tři mimoúrovňové křižovatky pro nájezd na R43. Ty na sebe budou zákonitě nabalovat dopravu.

Protesty místních lidí, zejména z městské části Lesná, vedly ke zrušení kontroverzního návrhu propojení Lesné a Obřan. Lidé se oprávněně obávali nárůstu dopravní zátěže z Lesné směrem do centra. Zrušeno bylo také silně kritizované přemostění přírodní památky Údolí svatého Antoníčka mezi Lesnou a Sadovou. Přesněji, bylo převedeno na územní rezervu, což vyznívá poněkud šalamounsky. Byla tím znemožněna varianta, se kterou místní souhlasili: lávka pro pěší a cyklisty s možností nouzového vjezdu záchranných složek. Naopak, vznikají tím zadní vrátka pro pozdější propojení i pro hustou automobilovou dopravu.

Diskuze se bohužel nedostala k plánovanému obchvatu Maloměřic a Obřan. Opět díky tlaku místních obyvatel i institucí zodpovědných za ochranu přírody se plánuje, že silnice pod cennou přírodní i archeologickou lokalitou Hradiska povede v tunelu. Vyústění pak bude na konci zástavby de facto těsně vedle stávajícího železničního mostu, a následně podél východního okraje maloměřického seřaďovacího nádraží. Poté bude pokračovat podél plánované čtvrti Pod Hády až na napojení na D1 u Slatiny. Jak se cesta protluče úzkými hrdly kolem zahrádek i kolem několika nových rodinných domů, je mi záhadou. Se zmíněnou „rovností vlastnických práv“ to ale zcela jistě nebude problém.

Klimatická infrastruktura jen doporučená

Nový územní plán se rád prezentuje jako zelený, progresivní, moderní, klimaticky citlivý atd. Součástí úvodní prezentace je dokonce posouzení dopadů návrhu územního plánu na trvale udržitelný rozvoj. Že této části prezentace mají šanci rozumět jen úředníci a úřednice z daného oboru, je všeříkající. Pro samý důraz na to, aby vše bylo „papírově“ v pořádku, nezbyly zpracovatelům a zpracovatelkám síly na cokoliv, co by opravdu mohlo něco změnit.

Je pravda, že zcela nově bude stanoven minimální 30% podíl zeleně na pozemku každé nové stavby. Vzhledem k tomu, že nový územní plán — narozdíl od toho starého, který zase výstavbu velice účinně škrtil pomocí přísné metody indexů podlažních ploch — bude na většině míst umožňovat mnohem intenzivnější zástavbu, je zřejmé, že reálný podíl zeleně poklesne. Když jste totiž převážnou část pozemku nemohli zastavět (mnohem více než nově předepisovaných 30 %), co jiného jste na ni mohli dát než zeleň?

Ještě nejasnější situace je kolem klimatické infrastruktury, přesněji kolem adaptačních a zmírňovacích opatření řešících důsledky klimatické krize. O lokálních výrobnách energie z obnovitelných zdrojů není v územním plánu ani zmínka. Taktéž o ozeleněných konstrukcích staveb mimo intenzivní zelené střechy s umožněním růstu stromů, kterými lze splnit minimální podíl plochy zeleně. Můžeme to vidět jako pochopitelné, protože se jedná o pouhá doplňková opatření nijak nezasahující systémové příčiny.

Mnohem důležitější je souvislá zeleň na terénu a tzv. modrozelená inrastruktura, tj. systémy pro zadržování a využívání dešťové vody. Odpovědí na můj dotaz bylo, že klimatická opatření jsou v územním plánu doporučovaná, očekávaná, vítaná apod. V žádném případě ale nejsou povinná, resp. je lze nařídit prostřednictvím územní studie. Ale to už je jiná kapitola.

Otázka územních studií

Dalším nástrojem, kterým Kancelář architekta města Brna uklidňuje obavy veřejnosti, jsou územní studie. Tam, kde zatím nejsou (a bude to prý trvat nejméně pět let, než budou), platí stavební uzávěra. Na spoustě míst, zejména ve strategických lokalitách blízko centra města, už dávno jsou. Nejsou ale jen tak snadno k vidění a návrh územního plánu se o nich nikde nezmiňuje.

Územní studie jednoduše znamená mnohem podrobnější regulaci výstavby na daném území. Podobají se regulačním plánům, nicméně nemají tak vysokou právní váhu a stavebníkům v místě na oplátku nic neusnadňují. Pokud totiž chcete stavět na území s regulačním plánem, nemusíte si dělat starosti s územním rozhodnutím. Je to v souladu se současným trendem v mnoha právních oblastech: liberalizace je jen zdánlivá. Konkrétní předpisy a opatření jsou odsunuty do spleti místních vyhlášek, odkazů na technické normy, metodických dokumentů a směrnic.

Územní studie v Brně často zpracovává sama Kancelář architekta města Brna, která tím dále rozvíjí a zpřesňuje „svůj“ územní plán. Ovšem může ji zpracovat kterýkoliv architektonický ateliér, který vyhraje obchodní soutěž. A nemyslete si, že velcí hráči si nemohou zajistit výhru spřízněné projekční firmy. Obzvláště, když vymezené území zahrnuje i stávající domy. Tím vidíme konkrétní příklad, jak mohou velcí vlastníci vyvíjet nátlak na ty malé. Navrhnou si takové regulace, které jednotlivým majitelům domků v okolí značně ztíží využitelnost jejich obydlí.

Vágní regulace

Nový územní plán řadu věcí záměrně neříká jasně. Velkou část nechává na územní studie, které ještě roky nebudou a u kterých nemůžeme tušit, co v nich nakonec vlastně bude.

Je ponechána značná volnost ve velikosti a tvarech staveb, taktéž v základních parametrech veřejných prostranství. Tedy volnost… jde spíše o prostor pro různé výklady ze strany úřadů účastnících se posuzování plánovaných staveb, zejména Odboru územního plánování a rozvoje MMB, a také stavebních úřadů. V dnešní době je téměř jisté, že úředníci a úřednice ve snaze učinit svá rozhodnutí právně „neprůstřelná“ uplatní nejpřísnější z možných výkladů. Je to sice obrovský pokrok v boji proti korupci, z praxe projektanta vím, že dnes už si ani ti největší hráči nemohou „koupit“ větší úřední benevolenci. Na této praxi ale opět tratí především drobní stavebníci, kteří potřebují trochu rozšířit svůj rodinný dům; anebo místní solidární spolky, které chtějí rozšířit a zvelebit park u svých domů.

Nestejný přístup k rozšiřování města do krajiny

Zpracovatelský tým nového územního plánu se rád chlubí tím, že preferuje nárůst obyvatel města zaplňováním děr v centrálních oblastech. Ovšem navrhuje také poměrně rozsáhlé rozvojové plochy převážně pro rodinné domy v okrajových částech.

Tuto na první pohled schizofrenii vysvětluje KAM Brno hned několika dobrými důvody. Hlavním cílem je přimět nové obyvatele a obyvatelky, aby se namísto do přilehlých regionů stěhovali přímo do Brna. Nové domky na samém okraji Brna jsou lepší než satelitní městečka někde u Rosic nebo u Želešic. Také nová výstavba na místě stávajících polí se plánuje mnohem více na severu než na jihu města. A to s cílem vyrovnat disproporci podílející se na nadměrné dopravní zátěži v Brně. Tou disproporcí je, že v severní části Brna se více bydlí a v jižní části Brna se zase více pracuje.

Z toho důvodu je snad i pochopitelné, proč z upraveného územního plánu vypadly rozsáhlé oblasti pro stavbu rodinných domů v Obřanech a v Jehnicích. Lesy a louky na kopcovitém severu tak budou zachráněny. Ovšem výstavba na jihu v polích má na přírodu i dopravní zátěž pravděpodobně takřka stejné dopady jako satelitní městečka tolik hyzdící a zatěžující náš venkov.

Opět zde vyvstává otázka, zda by se rozšiřování řídké zástavby do krajiny nemohlo odehrávat nějakým urbanisticky i ekologicky citlivějším způsobem - např. kompaktní skupinovou výstavbou s uvolněním velkých ploch pro komunitní vyžití. Odpověď je znovu jasná: podle územního plánu ano, ale podle reality současného společenského uspořádání ne.

Závěrem

Nový územní plán města Brna není vyloženě špatný. Už ve své podstatě má však zabudovány systémové nedostatky bytostně dané současnou společenskou objednávkou. Navíc jej sráží zcela zjevná přezíravost zpracovatelského týmu vůči lidem dole. Trochu to připomíná známý televizní pořad z 90. let Volejte řediteli. Ředitel Michal Sedláček i vedoucí architektka Bohumila Hybská si řeknou tu svou. A v žádném případě nehodlají nic podle hlasů z lidu změnit.

Pokud by územní plán mohl vypadat jinak, přál bych si, aby se nebál více regulovat a usměrňovat. Především by si měl více stát za svými principy (nejvíce v oblasti řešení klimatické změny) a tyto principy opravdu vymáhal, a nikoli jen doporučoval. Chtějme územní plán, který přináší jasné a předvídatelné podmínky a nebojí se ve společnosti podněcovat změnu. Chtějme takový územní plán, který staví potřeby sociální reprodukce nad potřeby ekonomické produkce.

Převedeno do běžně srozumitelné řeči: jde o to nadřadit běžné potřeby lidí nad potřeby vlastníků kapitálu. Stavební investice, doprava a podnikání nechť jsou nástroji uspokojování všeho, co všichni z nás potřebujeme - nikoliv určovateli všeho lidského snažení i myšlení. Územní plán může být nástrojem hluboké společenské proměny k péči jako nejhlavnějšímu smyslu lidské činnosti. Tato šance ale bude v Brně naprosto jistě promarněna.

Diskuse