Britský ekonom J. M. Keynes řekl: „Ničíme krásu naší krajiny, protože nikým nevlastněná nádhera přírody nemá žádnou ekonomickou hodnotu. Jsme schopní vypnout slunce a hvězdy, protože nevyplácejí dividendy.“ Podobně se chová vedení města Brna a celý brněnský magistrát ke svému městu, když mu stříhá na nový kabátek v podobě územního plánu.

Neviditelná ruka trhu se zviditelnila vskutku mocně a územní plán doznal do očí bijících změn zejména tam, kde bohatí „dive-lotři“ zakoupili spekulativně pozemky a teď čekají, až se jim pozlatí. Anebo tam, kde žijí lidé na městských pozemcích a snadno mohou dostat výpověď. Magistrát sice dostal několik tisíc připomínek a námitek, ovšem to pro něj zjevně není signálem o pochybení, ale pouze obtížnou překážkou, kterou je třeba překonat.

Mezi osmi tisíci nejrůznějšími námitkami a připomínkami, které město Brno obdrželo v rámci veřejného projednávání návrhu územního plánu v červnu loňského roku, hrají speciální roli takzvané námitky zástupců veřejnosti. Ze zákona je musí podepsat nejméně dvě stě brněnských občanů, aby získaly toto označení. Právě námitky zástupců veřejnosti jsou velmi důležité, protože mohou prosadit v územním plánu větší prostor pro veřejný zájem, a kompenzovat tak tlaky developerů.

V Brně podali občané několik desítek takovýchto připomínek. Některé podepsaly tisíce lidí. Často v nich vyjadřují obavy o určitá cenná přírodní území ve městě, ale i o osud vnitrobloků a také zahrádek.

Podle skutečně moderních urbanistických koncepcí tvoří nedílnou součást města zeleň v pestré mozaice včetně lesů, zahrádek, zahrad, parků a chráněných území. V chystaném územním plánu Brna ale zůstává zeleň popelkou. Se zástupci veřejnosti se sice vlídně hovoří, ale na jejich požadavky město až na výjimky nepřistupuje.

Úkol: stavět na zelených plochách a zároveň je zachovat!

Zahrádkáři například od začátku požadují, aby se do funkčních ploch s označením „Z“, tedy „zeleň“, zahrnul i index označující zahrádkářské osady a komunitní zahrady. Tedy zahrádky na pozemcích města pronajímané spolkům i jednotlivým občanům k zahradnické a komunitní činnosti.

Jak doložil otevřený dopis odborníků z června 2020, výzkumy ukazují, že tyto plochy mají mimořádný význam pro omezení i zmírňování dopadů klimatické změny, pro potravinovou bezpečnost, biodiverzitu, ale i sociální soudržnost, spolkový život a ekologickou výchovu. Zahrádkářskou činnost označil za veřejně prospěšnou i zahrádkářský zákon, nedávno schválený Poslaneckou sněmovnou. Městští úředníci i zástupci Kanceláře architekta města ale stále vnímají zejména zahrádkářské osady jako pouhou formu soukromé rekreace, a proto je v rámci těchto regulativů do kategorie „zeleně“ zařadit nechtějí.

Někteří zástupci veřejnosti (například spolek Nesehnutí) upozorňují také na hlubší, systematické selhání územního plánu. Jsou znepokojeni tím, že návrh územního plánu rezignuje na podrobná řešení pozemků a oslabuje ochranu malých ploch zeleně pod záminkou, že je to příliš drobný detail, který územní plán nemůže zachytit. Ve skutečnosti je zachytit může, jen chybí vůle. Za údajnými odbornými rozhodnutími se často skrývají v lepším případě neznalost, pohodlnost a předsudky, v horším případě neprůhledné a nevyřčené vazby na developery.

Také nadměrný důraz chystaného územního plánu na vytváření dalších takzvaných „rozvojových lokalit“ pro novou výstavbu — návrh jich obsahuje 327 — je velkou hrozbou pro zeleň. Zadání obsahuje šalamounský požadavek, aby zpracovatel územního plánu „nabídl plochy bydlení v plochách dosud určených pro individuální rekreaci nebo v zemědělských plochách uvnitř města při zachování principu zeleného města“. Jenomže stavět na zelených plochách a současně je zachovat dost dobře nejde.

Zadání tady volí cestu nejmenšího odporu a vychází vstříc developerům, kteří nechtějí nebo nemohou stavět třeba v bývalých továrních areálech kvůli nepřehledným vlastnickým vztahům. Místo toho jim předhazuje městské pozemky — zeleň a zahrádky.

Skutečně systémová ochrana zeleně by tedy vyžadovala vedle podstatného zpřísnění zelených regulativů také přehodnocení nadměrného počtu „rozvojových lokalit“, protože právě ty často znamenají likvidaci stávající zeleně či zahrádek. Ani přísnější regulativy nemohou tento vývoj podstatně ovlivnit.

Růst za každou cenu?

Komerční zájmy jsou mocné a navrhovaný územní plán jim nestaví dostatečnou hráz. Nahrává tomu i předsudek, že kdo chce něco stavět a budovat, je vždy kladný hrdina, a kdo výstavbě brání, je padouch. Všem se proto nekompromisně tvrdí a zůstává jaksi vytknuto před závorku: Plán musí být sestaven tak, aby město mohlo růst a rozvíjet se plnou parou vpřed. Tento předpoklad se prezentuje ne jako možnost, ale přímo jako nezbytnost.

Pravda to však není. Města jako Kroměříž nebo Zlín posledních třicet let nerostou, a přitom se nezdá, že by nějak strádala. Růst měst totiž není žádná nezbytnost, nýbrž čistě ideové zadání. Nic víc a nic míň. Podstatné je, aby se ve městě dalo dobře žít. Když významný urbanista Bohuslav Fuchs odcházel v roce 1929 ze Stavebního úřadu města Brna a dostal otázku, co se mu nejvíce podařilo, řekl prý: „Nejvíce si cením toho, čemu se mi podařilo zabránit.“

Územní plánování má u nás letitou tradici a jedním z jeho cílů by mělo být skloubení veřejných a soukromých zájmů na určitém území, v našem případě na území města Brna. Zeleň i zahradničení ve městě spoluurčují kvalitu našeho života, umožňují pocítit sounáležitost s přírodou, kompenzují dopady klimatické změny. Jejich ochrana v územním plánu je tedy v zájmu současných i budoucích obyvatel města.

I proto bude klíčová ochota města více naslouchat zástupcům veřejnosti. A nejen naslouchat formou: „Jen ať si klidně mluví, my jsme tady na to zvyklí.“ Je třeba, aby byli ochotní podstatné námitky zapracovat do územního plánu. Jak říká primátorka města v projevu k veřejnosti na monitorech v městské hromadné dopravě:„Brno, to jste vy!“ Ano. Brno, to jsou občané — a ti představují důležitý korektiv tlaku územního plánování na zabetonované město.

Psáno pro Kulturní noviny a Deník Referendum