Oblečený dům a ploty
Alena ZemančíkováProměny pražského centra vcelku výstižně charakterizuje, jak se z projektu Květinového domu stal dům Flow. Aspekt doby, v níž se množí nákladné projekty bytových jednotek, oddělených od vnějšího světa ploty. Před kým se lidé schovávají?
Když se na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice boural ten celkem obyčejný, solidní dům U Turků z 19. století, byla jsem proti, ale demonstrovat bych proti tomu nešla. Investor olepil ohradu barevnými vizualizacemi nové stavby, kterou inzeroval jako „květinový dům.“
Celá věc mi připadala příznačná jako obraz osudu, který vždycky čeká na solidní nenápadnost, trpělivou službu a nedostatek ambicí vyniknout. Takových nás je, podobných domu na rohu Opletalky, propouštějí nás pro nadbytečnost, aby na naše místa mohli přijmout mladší, hezčí, modernější. Nějaký čas jsem se bavila tímhle příměrem, ale časem jsem onen roh pustila z hlavy.
Ale rozhodně to neznamená, že by bylo jedno, když se něco nenápadně slušného zbourá a na místo toho se postaví nějaká zhůvěřilost. Pohled z Letenské stráně na Staré Město tam, kde stával neobarokní Špačkův dům, mi vždycky utkví na neobyčejně nevkusné stavbě Prague City Center, která zaujala jeho místo.
Ten současný dům je tam už patnáct let, ale hnusný bude vždycky, stejně jako některé stavby doby socialismu. Tehdy se argumentovalo potřebou administrativních prostor — a dnes developeři nevědí, co s nimi.
Teď se ale musím omluvit mimopražským čtenářům, berte to, prosím, ne pragocentricky, ale spíš jako popud k hledání podobných případů ve svých bydlištích. Najdou se všude.
Bydlím na typickém sídlišti přelomu 70. a 80. let, paneláky jsou dnes zateplené a mají všelijak barevné fasády. Není to nic strašného, ale také žádná sláva.
Do města ráda jezdím tramvají sedmnáctkou, je to pro mě vyhlídková záležitost. Dlouho jede kolem Vltavy, člověk se dívá na protější smíchovský břeh, po kterém se šine vláček jedoucí do Berouna a pendolino, které se řítí bez zastávky až do Plzně a odtud dál do světa, pozoruje, jak po Vltavě pádlují kajakáři a jak pomalu pokračuje rekonstrukce Barrandovských teras.
Kde jsou ty doby, kdy vzdělaný obyvatel Prahy věděl
a) že Klimentská ulice není na Starém, ale na Novém Městě;
b) že Špačkův dům nebyl vidět z Letné (leteňská stráň je podivný novotvar, Letná je na letní stranu obrácená část kopce, po které později pojmenovali čtvrť) a že Prague City Center z několika mála míst z protějšího břehu sice zahlédneme, ale musíme ho hledat a nevidíme z něj určitě tolik, aby mohlo zraňovat naše estetické city.