Soubor budov bývalého ministerstva paliv a energetiky a plynárenského dispečinku Transgas, který se nachází níže od budovy Českého rozhlasu poblíž Václavského náměstí, představuje jeden z nejzdařilejších a nejodvážnějších architektonických celků postavených u nás v druhé v polovině 20. století. Z globálního pohledu je Transgas pokladem internacionální brutalitní architektury, kterou dnes již v zemích na západ od nás všeobecně obdivují a stále častěji státně chrání. Aktuálně ohrožený Transgas si už i u nás získal vedle odborníků i širokou domácí veřejnost, především z řad mladší generace. To dokazuje mimořádný mediální zájem, obliba komentovaných prohlídek, čtyři tisíce signatářů petice na jeho záchranu a další kulturní aktivity, které zpráva o ohrožení stavby k budově přitáhla. Pozadu jako vždy zůstává stát.

Nepodbízivý a „hipsterský“ Transgas si získal zejména mládež svým razantním tvaroslovím, impresí dobového technooptimismu a sci-fi retro estetikou, která vybízí k úvahám, jak chápali utopickou budoucnost v 60. a 70. letech. Skvělý výsledek, který vzešel z dobové architektonické soutěže, z velkorysého způsobu financování prestižní, technicky náročné a inovativní stavby a z mimořádné pozornosti, která se věnovala propojení architektury, designu a užitého umění, je v dnešní situaci nedosažitelný.

Je jasné, že unikátní soubor budov Transgasu nemůže být v současném tržním systému nahrazen kvalitnější stavbou, což by měl být jediný možný argument pro zbourání zdravé budovy. Naopak zveřejněná vizualizace stavby od architekta Jakuba Ciglera jasně ukazuje, že unikátní architekturu Transgasu má vystřídat pokleslé stavebnictví na základě rychlého projektu a levné technologie využívané pro administrativní a rezidentní zástavbu, u které jde především o maximální využití plochy a komerční vytěžení parteru. Unikátní architektura tak ustoupí tuctové budově zaměnitelné za jakoukoli novostavbu, kterou najdeme na kterékoli městské periferii ve světě.

Galerie (7)