Slovanská epopej: hledání domova a vlastní identity

Fatima Rahimi

Muchova epopej byla od roku 1968 bez většího zájmu vystavena v Moravském Krumlově. Dnes se o její umístění vedou politické spory. Fatima Rahimi ve své reportáži přibližuje, proč nás začalo zajímat dílo, které se léta považovalo za kýč.

„Tak vás zajímá Slovanská epopej?“ ptá se mě se zájmem cizí pán a ochotně mi nabízí odvoz z nádraží do centra města. V jedné ruce drží volant a druhou mi ukazuje cestu k radnici, kde mám domluvenou schůzku se starostou Moravského Krumlova. „Víte, Slovanská epopej patří Praze, to nikdo nezpochybňuje. Stěhovat se ale neměla,“ loučí se po krátkém rozhovoru a mizí úzkou ulicí zpátky směrem k nádraží.

Náš reportážní tým tvoří od jeho vzniku samé ženy. Podpořte úderku, která u nás nemá obdoby!
×

Je kolem desáté hodiny ráno, stojím uprostřed poloprázdného náměstí. Stěny domů, informační tabule i vitríny místních obchůdků zdobí plakáty s grafity Alfonse Muchy. „Pocta Alfonsi Muchovi“, jak se jmenuje každoroční akce na počest rodáka z Ivančic, je všudypřítomná.

Slovanská epopej byla v Moravském Krumlově vystavená od roku 1968. Plátna byla umístěna v rytířském sále a kapli místního zámku. Na Muchovo veledílo sem každoročně jezdilo zhruba pětadvacet tisíc turistů. Takřka šestitisícovému městu přinášeli nemalé peníze do veřejného rozpočtu: Moravský Krumlov byl vyhledávanou destinací a hotelový i restaurační byznys jen kvetl. Turisté ale před pěti lety jezdit přestali — Epopej našla nové výstavní prostory.

Zašlou slávu dnes připomínají upadající obchůdky se suvenýry a zprofanované Muchovy plakáty. Z prosperujícího hotelu na náměstí, s příznačným názvem Epopej, je dnes ubytovna. Moravský Krumlov ztratil v roce 2011 mnohem více, než jen proslulé umělecké dílo.

Jaký byl hlavní důvod stěhování Slovanské epopeje z Moravského Krumlova do Prahy? A proč nás vůbec začalo dílo tolik zajímat?

Epopej patří Praze, stěhovat se tam ale neměla

Hlavním a oficiálním argumentem pro odvoz pláten do Prahy byl podle starosty Tomáše Třetiny stav místního zámku, který v té době patřil společnosti Incheba. „My jsme tehdy lidem z Prahy, kteří chtěli plátna odvézt za každou cenu, — zejména Milanovi Bufkovi, řediteli Galerie hlavního města Prahy — řekli, že výtkám rozumíme. Zámek nebyl v dobrém stavu, ale zase ne v tak špatných podmínkách, jak tvrdili oni,“ popisuje průběh tehdejších jednání starosta.

Moravský Krumlov sliboval, že výstavní prostory opraví, rozšíří a nabídne Slovanské epopeji důstojné zázemí, které si zaslouží. Město se proto domluvilo s Inchebou, že si od ní prostory zámku pronajme. Firma na oplátku zainvestovala do oprav. „Pro Prahu to bohužel nebyl žádný argument a plátna se přestěhovala do Veletržního paláce,“ stěžuje si Tomáš Třetina.

Město na výtky Prahy zareagovalo a zámek dokonce získalo do svých rukou. Ani to ale nepomohlo. Foto Fatima Rahimi, DR

V Praze, kde je památek a výstav mnoho, je epopej spíše kapkou v moři. Přestože návštěvnost výstavy po přesunu stoupla, turistický ruch hlavního města na ní rozhodně nestojí: atrakcí a lákadel pro turisty je tu více než dost. Kdežto pro malé město bylo pětadvacet tisíc návštěvníků velkým přínosem.

Další argumentem ze strany Prahy byla otázka vlastnictví zámku, se kterou také souvisel problém s případnými opravami. Moravský Krumlov se proto rozhodl zámek koupit v dražbě, která proběhla v červenci tohoto roku. „Zámek je náš a my můžeme zažádat o dotace na celkovou opravu. V této chvíli jsou výstavní prostory opravené a rozšířené,“ upozorňuje starosta na snahu města situaci napravit. Dotace budou postupné a mají zajistit celkovou opravu zámku.

Alfons Mucha Slovanskou epopej začal malovat v roce 1910 a celý cyklus dvaceti obrazů postupně daroval československému lidu prostřednictvím hlavního města. Dílo bylo poprvé vystaveno v roce 1928 — majitelem pláten je tedy od té chvíle hlavní město Praha, které má vlastnické právo a může rozhodovat, kde budou plátna vystavena.

„My to nezpochybňujeme. Pouze bychom chtěli, aby do té doby, než Praha splní podmínky závěti Alfonse Muchy, byla Epopej vystavená u nás,“ potvrzuje Třetina názor, který převládá i mezi místními. Testament Muchy totiž stanovuje, že plátna musí být vystavena ve speciálním pavilonu, který bude za tímto účelem postaven. Přestože je tedy právoplatným vlastníkem Praha, je složité určit, zda má na epopej nyní opravdu nárok: nesplnila podmínky pro její výstavu .

Zisk a sláva

Stěhování Slovanské epopeje bylo v Moravském Krumlově spojeno s velkými emocemi. Obyvatelé měli k epopejí velmi silný vztah. Pro podporu pláten v Krumlově vznikla také studentská iniciativa, složená převážně z žáků místního gymnázia. „Zapojila se v podstatě celá škola napříč všemi věkovými kategoriemi. Dostávali jsme podporu i od dalších škol po celé republice,“vzpomíná jeden z tehdejších studentů Vojtěch Jelínek.

Největší akce pro zachování Epopeje — pochod z Moravského Krumlova do Prahy — vznikla právě pod touto iniciativou. Během pěti dnů bylo sesbíráno zhruba dvanáct tisíc podpisů na petici o zachování epopeje v Moravském Krumlově. Na akci se sešlo zhruba dvě stě lidí, asi třicet z nich se pak vydalo s podepsanými petici na pochod, který skončil u pražského zastupitelstva. 

Moravský Krumlov Alfonsem Muchou stále žije, i bez Slovanské epopeje. Foto Fatima Rahimi, DR

„Již jednou jsme epopej zachránili. Právě v Moravském Krumlově byla postupně opravena a zrekonstruována. Násilný převoz a touha po zviditelnění některých pražských rádoby odborníku zapříčinily to, že se plátna odstěhovala. Vůbec nezáleželo na Moravském Krumlově a stavu zámku, šlo čistě o vlastní prospěch,“ uzavírá místní starosta.

Na otázku, jaké si myslí, že jsou neoficiální důvody stěhování Slovanské epopeje z Moravského Krumlova do Prahy, mi ve zkratce podotkne: „Největším nepřítelem pláten je mamon, touha po bohatství. Dále to nechci rozebírat.“ Není pochyb, že Praha získává spolu se Slovanskou epopej zisk a slávu, kterou nechtěla nechat v Moravském Krumlově.

Na cestě do Asie

Otázka stěhování Epopeje se v Praze řešila již od 90. let, o návrat díla do hlavního města zastupitelstvo zažádalo až v roce 2010. Bylo to politické rozhodnutí. Moravský Krumlov byl upozorněn na špatný stav zámku, a že je třeba s tou stavbou něco udělat. To byl ale pro město problém, protože nebylo vlastníkem zámku.

Právě katastrofálními podmínkami, ve kterých byly obrazy vystaveny, odůvodňuje důvod stěhování Milan Bufka, bývalý ředitel Galerie města Prahy. Zámek byl podle jeho slov v dezolátním stavu, Praha se tak obávala o stav obrazů samých: v průběhu zimních období teplota v prostorách zámku klesala pod bod mrazu, v létě vysoko přesahovala dvacet stupňů. Starosta Moravského Krumlova však připomíná, že zámek nebyl v tak špatném stavu, za který ho v Praze vydávali.

Jan Wolf, zastupitel hlavního města Prahy, však vidí jako hlavní důvod stěhování to, že řádným a výlučným vlastníkem souboru dvaceti obrazů Alfonse Muchy, tedy Slovanské epopeje, je hlavní město Praha. Stav zámku pro něho zřejmě nebyl důležitý, proto to neuvedl jako hlavní důvod.

Hlavním důvodem přemisťování Epopeje z Moravského Krumlova bylo tedy podle Bufky opatrovat plátna a snažit se, aby byly vystaveny ve vhodných podmínkách. Praha se přitom rozhodla od příštího roku epopej zapůjčit na turné po Asii a Spojených státech. „Způsob přepravy je pro obrazy naprosto bezproblémový,“ argumentuje bývalý ředitel Galerie města Prahy a předpokládá, že o obrazy bude v Japonsku, Číně či Spojených státech velký zájem.

Podle Milana Bufky totiž Mucha obrazy maloval se záměrem, že budou natrvalo vystaveny Praze, ale rovněž zapůjčovány do celého světa. Technika, kterou jsou obrazy malovány, podle ředitele nasvědčuje tomu, že Mucha tvořil technologií vhodnou k transportu (navíjením na válce).

Jan Wolf je stejného názoru. Cestování po Asii podle něj obrazy nepoškodí. Alfons Mucha těžil při jejich realizaci ze svých dlouholetých zkušeností malíře divadelních kulis a opon, které musely odolávat neustálým přesunům a manipulaci. Volil proto techniku vaječné tempery, která je uzpůsobena k tomu, aby byla plátna rolována na válce. Takto byla díla transportována v roce 1921 už za života Alfonse Muchy například do Chicaga.

Hledání ztracené identity

Slovanská epopej se postupem časem stala symbolem Moravského Krumlova a proslavila ho nejenom v České republice. Město díky plátnům žilo kulturním životem a čerpalo výhody z turismu.

Téma epopeje v Moravském Krumlovu dlouho spalo — výstava na zámku se považovala za samozřejmost. Jakmile se ale začalo uvažovat o odvozu, město bylo nuceno vcelku oprávněné připomínky Prahy vůči stavu zámku řešit. Hlavní argumenty, kterými Praha stěhování zdůvodňovala, již dnes neplatí. Zámek vlastní Moravský Krumlov, výstavní prostory jsou opravené a rozšířené. Špatný stav zámku tak dnes působí jako pouhá záminka.

Po většinu času dílo nikoho nezajímalo — ještě v osmdesátých letech byla Slovanská epopej považována za kýč. Ostatně u některých tento názor přetrvává dodnes. Kdyby tehdy někdo přišel s návrhem postavit pro Slovanskou epopej speciální místo, jak si to Mucha přál, nejspíše by slýchal pouze kritiku. To je možná důvodem, proč Praha na epopej nepomyslela dříve.

Co a proč se stalo, že nás začala Slovanská epopej opět zajímat? Zájem o ni se postupně zvyšoval na začátku nového milénia. Po rozpadu Československa totiž opět vyvstala otázka národní identity — češství —, která je dnes velmi aktuálním veřejným tématem. Po zásadní společenské proměně jsme se octli v situaci, kdy se muselo znovu definovat, co je český národ. S tím také souvisí nacházení „vhodného“ umění, které bude odpovídat národnímu mýtu a podpoří budování dříve ztracené identity.

Probuzení zájmu souvisí i s uměleckou hodnotou díla samého: přestali jsme je hodnotit jako kýčovité. Secese totiž představovala pro modernisty exemplární kýč. To, co bylo před třiceti lety umělecky bezcenné dílo, se dnes považuje za respektované umění. Většinou musí uběhnout osmdesát až sto let, aby taková proměna vnímání nastala.

Není pochyb, že spor o Slovanskou epopej ještě neskončil. Nedávná debata mezi starostou Moravského Krumlova Tomášem Třetinou a Adrianou Krnáčovou, primátorkou hlavního města Prahy, dala jihomoravskému městečku novou naději. Po návratu z asijského turné by se mohla plátna vrátit do místního zámku. Mezi tím by se ale také mohlo stát, že Praha postaví nebo najde vhodný speciální pavilon, a k návratu nikdy nedojde. Takový scénář je nejpravděpodobnější.

Nesmírný zájem o Epopej — i spory, které jej provázejí —, ukazuje, jak významné je dnes pro Čechy dílo, které bylo léta považováno za kýč a omyl. Výtvarné umění má moc „promlouvat“ i beze slov. Dnes, znovu po takřka sto letech, k nám „mluví“ dílo zobrazující dějiny slovanských národů.

    Diskuse
    TT
    September 27, 2016 v 18.5
    Člověk by nad tou stupiditou plakal.
    Moravský Krumlov pečoval o obrazy léta a je samozřejmé, že se na nich budovaly i místní služby. Proto bylo jasné, že po odsunu epopeje dojde k úpadku. A to ve prospěch velkoměsta, které se svou ekonomickou situací naprosto vymyká českým standardům. To je nejen nemorální, ale především naprosto nerozumné. Jen to nadále podporu oprávněné výhrady proti prago-centrismu. Místo abychom podporovali celoplošný regionální rozvoj, necháme pražské kulturní a politické mafiány řádit a likvidovat i to, co funguje.

    Jestliže Epopej mohla být téměř padesát let v Krumlově a
    Praha neprojevila nejmenší snahu o stavbu pavilónu, a jestliže dokonce i Muchovi potomci jsou pro umístění v Krumlově (do stavby pavilonu), pak by tam měly zůstat.

    Ostatně by stálo za to decentralizovat více památek a podpořit tak regionální muzea a tím i návazné služby. Vykrádání lokálních památek je součást kulturního hegemonismu center a mělo by definitivně skončit.
    FO
    September 27, 2016 v 20.51
    Z hlediska restaurátorů umění,
    jak jsem slyšel, je argument o tom, že stěhování obrazy nepoškodí, pochybný. Naopak je podle nich pravděpodobné, že se při manipulaci s obrazy poškodí a dostanou se do nich plísně, zvláště v zemích s odlišným klimatem a při drastických změnách teploty při transportu v letadlech.
    September 28, 2016 v 6.6
    Nárok Prahy na Epopej
    lze zpochybnit, protože Praha nedodržela podmínku daru postavit pro dílo jen k jejímu umístění určenou budovu.

    Ten problém vznikl v důsledku toho, že Mucha svůj umělecký význam přecenil. Epopej je ve stylu, který byl mrtvý už v době jejího dokončení, slovanství v té mytologizující podobě už také málokdo bere vážně.

    Obnovený zájem o Slovanskou epopej je projevem měnícího se vztahu k historii. Hlásíme se (někdy ironicky) i k projevům vlastenectví, které jsou z dnešního pohledu trochu trapné.

    Zájem o Slovanskou epopej je podobného druhu jako přetrvávající uctívání Járy da Cimrmana.
    MP
    September 28, 2016 v 12.35
    Jiřímu Kubičkovi
    Zpochybnit ten pražský nárok právně jiste jde. Ale podobně jako Tomáš Tožička bych raději viděl přijetí rozumných solidárních důvodů, proč by se Praha měla toho nároku vzdát. V MK si Epopej možná půjde občas někdo prohlédnout.

    A to i přesto, že pokud si ze dvou nahodilých prohlídek Epopeje v Moravském Krumlově pamatuji (ano, máte pravdu, šlo o nahodilé a ironické prohlížení kuriozity, i když jinak Váš soud považuji za příliš příkrý), nijak viditelně si ji v tom městečku necenili, pečovali o ni a vystavovali ji nevalně. Možná by mohlo ta zkušenost ztráty a mediálního humbuku alespoň v tomto vést ke zlepšení.
    September 28, 2016 v 12.48
    Muchův nárok
    na uznání od Prahy byl obrovský. V době, kdy Epopej dokončil, bylo Rudolfinum zabrané pro Národní shromáždění, pro Národní galerii nebyla vlastní budova postavena nikdy. Které budovy byly v Praze postaveny vysloveně ke kulturnímu účelu? Moc jich není a ty nejvýznamnější - tedy Národní divadlo, Národní museum a Rudolfinum - vznikly ještě za Rakouska-Uherska.

    S těmi solidárními důvody souhlasím, ostatně ten právní argument je oslaben tím, že Mucha neřekl do kdy ta budova postavena být musí.
    JP
    September 28, 2016 v 14.57
    Z čeho pramení obliba kýče?
    Autorka vlastně sama zcela přesně vystihuje pravou příčinu toho fenoménu, proč jistý umělecký kýč se po létech a desetiletích zcela oprávněného zapomenutí náhle stal středem nejen pozornosti, nýbrž i nechutných tahanic o jeho vlastnictví respektive právo jeho vystavování.

    Stejně jako v době svého vzniku byl tento výtvor poplatný ryze národoveckému cítění a touze po velkolepé národní minulosti vznášející se v o oparech heroických činů našich vznešených předků, pak stejně tak jeho reanimace v popřevratové době by mohla být určitou snahou kompenzovat si pocit ztráty vlastní identity, v důsledku rozpuštění se ve světě globálního kapitalismu a zavedených struktur západního světa, kde český živel samozřejmě hraje pouze druhé housle.

    Jinak řečeno: jediným reálným "smyslem" tohoto dílka může být to, že poskytuje (pseudo)uměleckou potravu pro české národovectví.

    Jako jediný další důvod raketově vzrostlé obliby pro tento malířský výtvor by pak mohla platit všeobecná preference kýče oproti skutečnému umění, kterážto nadvláda kýče zde ovšem byla dána vždycky, ale v éře totálního konzumismu za časů vrcholného kapitalismu zřejmě dosáhla ničím nepřekonatelných výšin.
    MP
    September 28, 2016 v 17.27
    Josefu Poláčkovi
    To není případ Slovanské epopeje.
    Ta narodoveckému mýtu, třebas byl při jejím zrodu, nedokáže dobře posloužit.
    Jednak je to opravdu Slovanská epopej, do které je český příběh zařazen velmi specificky a nejsem si jist, kolik dnešních národovců by dokázalo spojit Svaz slovanských dynastů či Štěpána Dušana s nacionálním příběhem (a z jiných důvodů nejde spojit ani s panslavismem), jednak je statická, nostalgická a esoterická -- v tomto ohledu pro narodovce stejně špatná jako moderní entartete Kunst.

    Dokonce bych hodně váhal se slovem kýč. Tragický omyl virtiozního a vynikajícího malíře, který realizoval časově náročný projekt (musel ho předtím po realizační stránce několik let připravovat) právě v době na zlomu výtvarných stylů a zamířil mimochodně. Navíc si zvolil formát, který nebyl jeho talentu vlastní. Neúspěch: ano, narativní (téměř ideologické) přetížení obrazu: ano, kýč: ne.
    Mimoto se žádná obliba nekoná -- oproti rehabilitaci Muchových plakátů a užitných děl v osmdesátých letech. Diskuse kolem Slovanské epopoje jde od počátku mimo dílo, zkazky o zlém nenažranci, který obral poctivého chudého chasníka anebo o kultivovaném měšťanovi, který zachránil umělecký poklad podstýlaný vidlákem valachům v maštali. Zkazky, které nazvat kýčem by byl nestoudný eufemismus.
    September 28, 2016 v 19.25
    Souhlas s Martinem Profantem
    Ideová osnova Epopeje nebyla ani v době jejího vzniku odrazem konvenční národovecké ikonografie jako třeba Brožíkovy historické obrazy, Maroldovo Panoráma nebo Myslbekův svatý Václav.

    Jeho koncepce je originální nebo výstřední, jak se to vezme. Například ten zmíněný Přemysl Otokar II. a Svaz slovanských dynastů konvenčnímu historickému pohledu na Přemysla II. odporuje Jeho sňatková politika se orientovala na alpské země a Uhry, jeho ambicí bylo stát se římským císařem.Na hrdinu Slovanů se mu hodil lépe než Karel IV., kterého vynechal, ale jeho interpretace se neujala.
    Souhlasím s ostatními diskutéry.

    Ona když se Epopej dobře umístí a nasvítí, tak je díky velikosti pláten velmi efektní.
    Zájem některých světových galerií tady asi je a to jsou samozřejmě peníze.

    Jako spravedlivé se mi jeví půjčit Epopej ven a po jejím návratu ji natrvalo umístit v Moravském Krumlově. Pokud jsou i Muchovi potomci pro, tak je to důstojné řešení.
    ((( A pražáci by pro jednou mohli pochopit, že se Praha bez Epopeje klidně obejde. )))
    --------------------------------------

    Pokud jde o slovanství jako součást české identity........... no, neznám moc Čechů, kteří se velice silně cítí být Slovanem a umí vysvětlit, co to přesně znamená. :-))
    Řekl bych,
    že pro českou identitu je mnohem podstatnější "legenda", kterou jsme slavili včera, než slovanství.
    Legenda, která po staletí skutečně spojovala.
    Legenda svatováclavská.
    Svatý Václav, na věky věků český král a patron této země, dodal základ české identity -- křesťanství a Západ byla jeho volba.
    September 29, 2016 v 13.27
    Svatý Václav
    v Epopeji není, nejspíš proto, že byl zapadnik a katolický svatý, je tam zavedení slovanské liturgie a pravoslavná klášter na Athosu. Nevím, zda Karel IV. vadil, protože byl pobožný papeženec nebo kvůli tomu, že byl tak trochu Němec.
    + Další komentáře