O kauze Slovanská epopej toho bylo napsáno dost, takže se spíše omezím na osobní pohled. Mucha na souboru dvaceti obřích pláten pracoval druhou polovinu života, mimo jiné podnikl řadu studijních cest. Soubor věnoval Praze, pokud pro něj vytvoří důstojný stánek. Dosud se tak nestalo, naopak se obrazů chopil Moravský Krumlov, který je opatroval a umístil do svého pomalu chátrajícího zámku. Potud známá fakta a teď špetka sentimentu.

Možná by zpupnost pražských pánů mohla zchladit trocha pokory a respektu před malým městem, které se o unikátní soubor od šedesátých let staralo, zrekonstruovalo ho, a to přesto, že mu ani nebyl věnován a nepatří. Možná by se při procházce místními lesy pánové uklidnili z předvolební horečky a zpytovali své svědomí. A finance, kterými bezesporu disponují, by mohli věnovat na obnovu a rekonstrukci krumlovského zámku jako výraz díků, že pro ně léta uchovával jejich vlastní zapomenutou hračku. Samozřejmě jako důkaz pokory největší by se slušelo Moravskému Krumlovu dar ponechat v opatrování dejme tomu v rámci decentralizace turistického ruchu a rozvoje zbytku republiky.

Nemyslím si, že tato pohádka bude mít konec, který bývá zvykem. Ale Krumlovu bych to určitě přál.

Galerie (13)