Od parlamentních voleb zažíváme proměnu kultury našeho státu. Model řízení, jak ho praktikovala ODS, se vyčerpal. Po zdejším zvyku nebyl odstraněn hlasitě, spíše seschl jako přerostlá jeřabina. Před další sérií voleb není od věci dát si orientační měřítka, co vlastně od nových poměrů chceme, kde čekají šance a kde zejí pasti.

Jednou z velkých pastí je alibismus. Model řízení ve stylu ODS často přijímal rozhodnutí mimo struktury tomu určené. Pro úřednice a úředníky tu za pětadvacet let prakticky nevznikl prostor, kdy by bylo možné se transparentním způsobem podílet na rozhodování a také nést odpovědnost.

V minulých pětadvaceti letech se pro účely přežití jako užitečné ukázaly zvyky z pozdního reálného socialismu — vše tak nějak udržovat v chodu a hlavně se neumazat ani nepředřít, odložit a vylhat se. A tak nám v Praze po roce 1990 vznikla řada sériových obchodních center, standardních hotelů, drahých bytů, ale jen jedna velká stavba z veřejných zdrojů na vysoké estetické a funkční úrovni.

Tou stavbou je Národní technická knihovna v Dejvicích. Léta mám pocit, že cílovou skupinou rozvoje města, kde bydlím, jsou lidé, které neznám a z většiny bych je poznat nechtěl. Alibismus není schopen něco vytvořit, ignoruje ty, kdo „na to nemají“, cynicky přezírá i někdejší vlastní souputníky, kterým došly síly.

Alibismus potřebuje skupinu padlých dole, třeba Romů, aby bylo před kým se barikádovat a vytvářet houf. Alibismus je nepřátelský životu, a to i životu přírody. Jaroslav Šabata, inspirován Václavem Havlem, rozlišoval lidi na živáky a smrťáky. V nadcházejících volbách bychom potřebovali co nejvíc živáků.

Zažijeme volby v ideologickém a kulturním vakuu. Co do politického profilu je na tom nejlépe sociální demokracie, jenže kvas u ní těstem zdaleka neprostoupil, i tato strana potřebuje vybřednout z časů, kdy část jejích výrazných osobností byla ve vleku dominantního tónu ODS.

Byli to pistolníci, co střílí trochu nakřivo, zatímco ODS střílela dost rovně. Evropští sociální demokraté se vyznačují empatií a schopností vytvářet širokou společenskou shodu. Spíše než pistolníky mají připomínat pastevce a zahradníky.