Také jste si všimli, že probíhají neustále nějaké volby? Víte, které to budou za měsíc? Jak se v nich volí, jak se počítá váha vašeho hlasu, či co bude v kompetenci „nově“ zvolených zástupců? Čert aby se v tom vyznal. Po té, co rozklíčujete první rébus, hned je tady další. Kdo s kým, proč a za kolik. A média? Ta nám sice někdy mohou pomoci, jindy však celou situaci mohou i pěkně zašmodrchat.

Výchozí neměnný bod je následující. Volí se v komunálních volbách do patřičných zastupitelstev (rozuměj na radnici) a tématem následujících voleb je komunální politika (chodníček před sámoškou, kašna na náměstí, nová školka, změny územního plánu, nová radnice za miliony, tunel Blanka). Čím méně lidí na kandidátce, tím menší je váha vašeho hlasu. Ideální je tedy kandidátka zaplněná do posledního místa (!). Otázkou zůstává, za jakou cenu. Spolu s kroužkováním z toho vyplývá zajímavý paradox… Raději bych nekroužkoval posledního. 

A aby se to nepletlo, volí se i 1/3 Senátu, který se takto pravidelně obměňuje. Volba senátorů je sice jednodušší, ale kdo ví, co ten Senát vlastně dělá, že. Věnujme se však nyní pouze komunálu a jeho politice.

Jak vzniká koalice?

Nejpohodovější je samozřejmě kandidovat v libovolných volbách samostatně jako jedinečný politický subjekt s kandidátkou složenou pouze ze „svých“ členů. To se bohužel ne vždy zadaří a ne vždy je to cílem (nebo prostředkem?).

Zajímavou variantou je například nasazení nestraníků - známých osobností. Ve volbách komunálních však nečekejme herce z TV Nova. Jako bonusovou pak lze brát situaci, kdy takové osobnosti skutečně veřejnou funkci na nejnižší úrovni (ono ovládnutí pražského magistrátu, radnice Synerce, libovolného okresního města nebo třeba Prahy 1 zas až tak k zahození není) vykonávat chtějí, popřípadě historicky s navrhující stranou měly co do činění a znají její politiku.

Podle čeho vlastně v komunálních volbách hlasovat? Foto Wikimedia Commons

Z pohledu voliče, ale i kandidujících uskupení je nejvíce problematickou a speciálně pro voliče pak často nečitelnou variantou koalice. Ať skutečná, kdy strany explicitně deklarují vzájemnou spolupráci, nebo skrytá „Pro lepší XZY s podporou XYZ“.

Někdy jsou důvody pro vznik koalice historické (prostě to tak fungovalo), někdy taktické a někdy čistě pragmatické. Díky handicapu neúplné kandidátky pak vznikají kombinace často dosti obskurní. Na internetu se dočteme v názorových diskusích o bratříčkování či paktování (lepší případ), nebo kolaboraci či zradě ideálů (standard). Ale zde, voliči, prosím zastav.

Volba nebo náhoda?

Podle čeho vlastně jako obyčejný občan budu v komunále volit? Znám konkrétní politiku stávajícího zastupitelstva, abych mohl případně volit opačný směr? Volím podle oblíbenosti nějaké strany nebo podle programu představeném před a vymahatelném po tom, co vhodím svůj hlas do volební urny? Dokážu vůbec rozlišit mezi úrovní politiky mezinárodní, národní, krajské a obecní?

Blahoslavený ten, který ve volbách do Evropského parlamentu nevolil podle postoje kandidujících stran k přijetí eura. Ačkoliv se postoj k euru v programech řady uskupení objevoval a i média toto téma nastolovala, rozhodnutí o přijetí eura v ČR v kompetenci Evropského parlamentu skutečně není. Podobné triky se objevují i na komunální úrovni.

Blahoslavený dvakrát ten, který dokáže ta správná témata, která se dají řešit v nižších patrech politiky, identifikovat. Nad nimi pak skutečně mohou vznikat koalice, které „dávají smysl“. I když ve vysoké politice si tito „malí“ partneři mohou jít docela po krku. 

Ono totiž to postavení chodníčku, správně provedené výběrové řízení, otevřenost a zodpovědnost voličům, stejně jako projekty rozměrů Opencard, nemají, nebo by alespoň neměly mít, s politickou příslušností zas až tak moc společného. Komunální politika je o lidech a základních principech aplikovaných na dění nám blízké. Je-li oboje špatné, ani politika a rozhodnutí z ní vzešlá nemohou být dobrá.

Mějte se proto prosím v nadcházejících dnech na pozoru. Bitva o křesla, pokud vše proběhne podle zaběhnutého standardu, bude tvrdá, plná mediálních zkratek, mystifikací a řady vzájemných kopanců a šťouchanců. Do hry mohou a budou zasahovat silní hráči a nemusí to být jen PR agentury jednotlivých politických molochů. Vodítkem nechť nám jsou činy, nikoliv nereálné sliby. A pokud jsme doposavad nebyli spokojeni, volme prostě jinak.