Takto jsem nadepsal minulý týden otevřený dopis členům Pirátské strany. Proč? Myslím, že poslední vývoj a převážně nárůst našich preferencí by měl tuto otázku vyvolat u všech. Možná nejen u členů, ale i u potenciálních či současných voličů.

Kam kráčí „mladá“ strana nejen pro mladé, která ve volbách do Evropského parlamentu skončila o necelé čtyři tisíce hlasů (72 514, 4,78 %) pod čarou a do nadcházejících komunálních voleb jí „zaručeně všeříkající průzkumy“ (!) vysílají s překročením pětiprocentní hranice například na pražský Magistrát.

Piráti v sobotu na celostátním fóru dokonce obměnili předsednictvo. I to bude mít zásadní vliv na další vývoj momentálně nejúspěšnější pirátské strany ze všech existujících nejen evropských pirátských posádek. Na kom nyní vlastně visí odpověď na mnou položenou otázku?

Vím, že já sám ji nemohu poskytnout jinak než subjektivně. Téměř celou dobu existence Pirátské strany v České republice jsem bojoval na kapitánském můstku jako předseda, a stejně jako ostatní politici prostě také žiji, ač nerad, v jakési bublině. Přesto nemám pocit, že by Piráti byli nějaký můj projekt.