Ještě relativně nedávno jsme podobné zprávy četli především o nadnárodních fabrikách sídlících v dalekých rozvojových zemích: tři zcela vyčerpané ženy na hranici kolapsu odváželi záchranáři z haly průmyslové zóny.

Nedávno se však přesně toto stalo i v tuzemsku - ženy byly odvezeny z haly nadnárodní firmy, která působí v Karviné, v průmyslové zóně Nové pole. Člověka až zamrazí, co se u nás - po letech budování kapitalismu bez přívlastků - děje.

Ženy ve věku od třiceti devíti do padesáti let pracovaly v prostředí se zvýšenou vlhkostí, v hale jsou totiž vyráběny chirurgické nástroje nebo prostředky pro ošetřování ran, což vyžaduje specifické klimatické podmínky.

Situaci naštěstí začaly neprodleně řešit odbory, vedení firmy okamžitě přistoupilo například k prodloužení bezpečnostních přestávek, zaměstnankyním je podávána plně mineralizovaná voda. Bylo by záhodno, aby se podmínky zlepšily natolik, že se kolapsy již nebudou opakovat.

Když to trochu zobecníme, komunální politici stojí mnohdy před dilematem, komu umožnit, aby si určitý prostor (například halu) pronajal a co to přinese lidem. Jedná-li se o nadnárodní společnost, která může poskytnout pracovní místa v oblastech s vysokou nezaměstnaností, je dilema o to větší.

↗

Zelený lídr koaliční kandidátky „Žižkov (nejen) sobě“ v Praze 3 Matěj Stropnický a ostatní se například velmi zasloužili o záchranu Nákladového nádraží Žižkov, které bylo málem odsouzeno k developerskému řádění. Saša Uhlová, DR

Letos to řešili v Brně, kde se chtěla zabydlet společnost Amazon s obrovitým skladem. Jelikož pro lidi by to znamenalo pot a slzy za malý peníz, ohrozilo by to místa v menších firmách a výrazně zhoršilo život místních, tamní zelení se postavili proti Amazonu.

V nedávném komentáři pro Deník Referendum jsem uvedla, že ačkoli ve vysoké politice nemají zelení pozice ještě zdaleka vydiskutované, na komunální úrovni stojí vesměs na straně lidí. Ráda bych to nyní doložila dalšími konkrétními příklady, na které v předešlém komentáři nebyl prostor.

Zelený lídr koaliční kandidátky „Žižkov (nejen) sobě“ v Praze 3 Matěj Stropnický a ostatní se například velmi zasloužili o záchranu Nákladového nádraží Žižkov, které bylo málem odsouzeno k developerskému řádění. Začalo už sloužit lidem: konají se tam nejrůznější kulturní a jiné veřejné akce. Díky nim se také například nezastavěla „mekka“ nejen mladých - Parukářka. Pokud dostanou znovu šanci, jistě budou pokračovat.

Zelení v Praze 1 se pro říjnové volby spojili s občanským spolkem „Pro Jedničku“, který vede zkušená komunální (i parlamentní) politička Kateřina Klasnová, která s lídrem koaliční kandidátky a zastupitelem Filipem Pospíšilem léta usiluje o to, aby lidé mohli nadále bez obav žít v domě na Václavském náměstí 39. Nebo o to, aby se neuskutečnily megalomanské projekty typu chystané výstavby pětihvězdičkového hotelu mezi ulicemi Železná, Celetná a Kamzíkova.

Z opozičních lavic se zelení snaží bránit nejrůznějším záměrů i v Praze 4, 5 nebo 7. V Praze 2, kde jsou ve vedení radnice, zase například prosadili projekt pro lidi bez přístřeší, takže mají kde přespat a je tam pro ně připraven i program. Velkým tématem zelených nejen v Praze je sociální bydlení a bydlení vůbec. Daly by se jmenovat i jiné městské části, ale ať nejsem jen pragocentrická.

Aktivní jsou samozřejmě i mimopražští zelení. Jiří Guth z jihočeských Borovan nebo Jiří Roubík z Velkého Újezda na Olomoucku se kupříkladu zasazují o lepší podmínky pro český venkov. Dalo by se pokračovat. Jako malá ochutnávka (a doložení mé proklamace z minulého komentáře) to ale jistě stačí!