Význam Prahy pro celou zemi — politický i symbolický — není nutné popisovat. Praha vždy udávala „tón“ dění v celé zemi a byla, či spíše bývala také její výkladní skříní. I pražská „komunální“ politika byla často střetem vyšší politické ligy, jakkoliv se ta v průběhu času znemožnila pod úroveň ligy okresní. Či spíše bývala. Letošní pražské volby jsou obrazem politické mizérie, která panuje v celé zemi. Čest světlým výjimkám, jsou-li vůbec takové.

Vezmeme-li to od bývalých vítězů, tj. od TOP 09 a ODS, pak v případě té první jsme svědky otevřeného střetu minimálně dvou skupin, které si v souboji o moc nic nedarují. Výhra „hudečkovců“ o jeden hlas nad „vávristy“ vedla k sestavení kandidátky, kde na volitelných místech zcela dominuje parta první, přičemž poražení již dnes dávají najevo svoji chuť po odvetě.

Je-li toto předobraz budoucího střetu o „topácké dědictví“ mezi skupinou „karlovců“ a „kalouskovců“, pak je zřejmé, že českou politickou mapu čeká další rozpad a ústup ze slávy jedné politické strany.

Jakkoliv je ODS v těžké pozici, sázka na bývalou hvězdu v podobě Bohuslava Svobody se zdá spíše než promyšleným tahem krokem ze zoufalství. Účelové rozhodnutí, které bylo činěno podle všeho z důvodu ekonomických, nikoliv primárně politických a taktických, totiž vysílá o ODS přesně ten unavený a vyčerpaný signál, jež strana ve stávající situaci potřebuje nejméně.

Filip Humplík sice není známou tváří a bylo by potřeba většího úsilí na jeho propagaci, než je tomu v případě Svobody, je to však nová krev. Ale především by tím ODS dala najevo odvahu a chuť riskovat. Takhle je to přesně v duchu slavné věty „Chtěli jsme to dělat lépe, ale dopadlo to jako vždycky“.

Pražskou TOP 09 i ODS navíc dohání jejich populismus z éry politiky „Čistí vs. Špinaví“, kdy elity obou stran volaly po aplikaci presumpci viny, odchodu zkompromitovaných či obviněných politiků, aby nyní v čele jejich kandidátek stáli dva obžalovaní.

Voličům tak nyní servírují zajímavý vzkaz, kdy toto pravidlo platí jen někdy a pro někoho, protože v případě obou pánů lídrů přece nejde o aplikaci spravedlnosti, ale nespravedlnosti. S tímhle přístupem se dá ovšem zrelativizovat i kandidatura obžalovaného z loupeže, nebyl-li přichycen přímo při činu a má-li dost kuráže či spíše drzosti lidem tvrdit, že si na něj policisté a žalobci zasedli.

Angažmá Jana Kasla ukazuje meze dosavadní personální politiky Babišova byznys projektu. Foto Roman Hrubý, Mediafax

A pak tu máme tzv. alternativy. Dosavadní černý kůň voleb, Babišovo ANO, se zatím úspěšně diskredituje samo. Angažmá Jana Kasla ukazuje meze dosavadní personální politiky Babišova byznys projektu. Kaslův střet s Babišovými věrnými, často když ne s estébáckou, tak s minulostí komunistických kádrů, zase odhalil kostru, na níž efektivní a drahý marketing nasadil za stamiliony svaly a tvář.

Je to Babišova síť věrných, kteří už za komunistů volili mezi nepraktickou morálkou a kariérou to druhé, jež ovládala a ovládá politickou divizi Agrofertu. Kdo se však dnes tomu jako Jan Kasl diví, je snad ještě horší, než oni: protože ti svůj kariérismus aspoň za morálku neschovávají.

Kaslova oprášená platforma Demokraté Jana Kasla si tak s sebou ponese nálepku když ne pokrytců, tak naivků, kteří naletěli. I z toho se dá samozřejmě těžit, je ovšem otázkou, zda v poměrně cynické Praze.

Zajímavé bude sledovat, zda při odhalení podstaty Babišova ANO uspěje jiný podobný projekt, totiž hnutí Pro Prahu, za nímž stojí rodina Passerů. Pokud by tomu tak bylo, otevírá se samozřejmě cesta i pro podobné celostátní byznys projekty jiných miliardářů, jimž Babišův úspěch zpočátku vyrazil dech, aby dnes přemýšleli podobným směrem. V tomto jejich uvažování bude proto výsledek ANO a Pro Prahu důležitým momentem v jejich investičním rozhodnutí.

A avizovaná koalice lidovců a Zelených? S ohledem na výše popsané má šanci oslovit i přes fakt, že jejím lídrem má být dlouholetý Bémův radní Petr Štěpánek. I to samo o sobě však potvrzuje tezi o rybě, která smrdí od Prahy. Vítejte v největším evropském maloměstě.