Význam Prahy pro celou zemi — politický i symbolický — není nutné popisovat. Praha vždy udávala „tón“ dění v celé zemi a byla, či spíše bývala také její výkladní skříní. I pražská „komunální“ politika byla často střetem vyšší politické ligy, jakkoliv se ta v průběhu času znemožnila pod úroveň ligy okresní. Či spíše bývala. Letošní pražské volby jsou obrazem politické mizérie, která panuje v celé zemi. Čest světlým výjimkám, jsou-li vůbec takové.

Vezmeme-li to od bývalých vítězů, tj. od TOP 09 a ODS, pak v případě té první jsme svědky otevřeného střetu minimálně dvou skupin, které si v souboji o moc nic nedarují. Výhra „hudečkovců“ o jeden hlas nad „vávristy“ vedla k sestavení kandidátky, kde na volitelných místech zcela dominuje parta první, přičemž poražení již dnes dávají najevo svoji chuť po odvetě.

Je-li toto předobraz budoucího střetu o „topácké dědictví“ mezi skupinou „karlovců“ a „kalouskovců“, pak je zřejmé, že českou politickou mapu čeká další rozpad a ústup ze slávy jedné politické strany.

Jakkoliv je ODS v těžké pozici, sázka na bývalou hvězdu v podobě Bohuslava Svobody se zdá spíše než promyšleným tahem krokem ze zoufalství. Účelové rozhodnutí, které bylo činěno podle všeho z důvodu ekonomických, nikoliv primárně politických a taktických, totiž vysílá o ODS přesně ten unavený a vyčerpaný signál, jež strana ve stávající situaci potřebuje nejméně.