Nuda v Praze

Lukáš Jelínek

Kandidátka pražské sociální demokracie do zastupitelstva hlavního města v sobě kloubí tradiční pestrost i nudu. Mění se jména, nemění se „stáje“. Kdo netáhne (dříve) s Petrem Hulinským, respektive (dnes) s Miroslavem Pochem, jako by nebyl.

Pražská sociální demokracie si schválila kandidátní listinu do zastupitelstva hlavního města. Zachována byla tradiční pestrost i nuda. Ano, skutečně obojí. Pestrost se volby od voleb týká lídrů. Za poslední léta byli jedničkami Petr Hulinský, Jiří Dienstbier, nyní Miloslav Ludvík. Měnili se i pražští lídři do sněmovních voleb: Petra Buzková, David Rath, Martin Pecina, Jaroslav Zavadil. Politik, který by úspěšně táhl ČSSD od voleb k volbám, v Praze schází, a tak se zkouší a experimentuje.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Nuda se týká způsobů výběru kandidátů. Mění se jména, nemění se „stáje“. Kdo netáhne (dříve) s Petrem Hulinským, respektive (dnes) s Miroslavem Pochem, jako by nebyl. Smůlu mají adepti nejen z opozičních názorových proudů, ale i „opozičních“ obvodů.

Nejvýše umístěná kandidátka z Prahy 2 je na 16. místě, nejvýše umístěný kandidát Prahy 9 dokonce na 21. místě. Ne snad, že by zásada, podle níž má být uspokojen každý obvod, byla ideální (co kdyby někde byla nadúroda osobností?), ale měla by tedy být aspoň respektována, nikoli účelově obcházena.

Pud sebezáchovy tradičně vede pražské sociální demokraty, aby sáhli po ostříleném lídrovi. Miloslav Ludvík disponuje kvalitami politickými, manažerskými i odbornými (lékařskými), navíc má pravdu, že jím léta řízená fakultní nemocnice v Motole je vlastně městem ve městě.

Na kandidátce pražské ČSSD do zastupitelstva hlavního města se mění jména, ne však „stáje“. Kdo netáhne (dříve) s Petrem Hulinským, respektive (dnes) s Miroslavem Pochem, jako by nebyl Foto Michal Kalášek, Mediafax

Zároveň je ale odvážné, že ČSSD vybrala lídra, jehož mediální obraz má čmouhy. V době, kdy kdekdo brojí proti korupci a klientelismu, se nechat vést mužem, který se hlásí k principu tzv. kulichů (pacientů rovnějších mezi rovnými), může jenom strana překypující sebevědomím.

Čekáte-li, že pražská sociální demokracie sestavila natolik komplexní a ambiciózní kandidátku, že za Ludvíkem se budou tlačit reprezentanti občanských sdružení šlapajících na paty korupci (Oživení, Transparency International apod.), znečišťovatelům životního prostředí nebo přesycené automobilové dopravě (Auto“mat), jste vedle jak ta jedle.

Druhý je stávající zastupitel Petr Dolínek, třetí právnička Irena Ropková, čtvrtý po soudech vláčený exministr Karel Březina, všichni komunální politici s vazbami na Miroslava Pocheho, jehož věhlas se ČSSD rozhodla exportovat do Bruselu. I když jeho sborem nyní bude Evropský parlament, vliv na zastupitelský klub ČSSD v Praze si zachová. Na kandidátce jsou i jiné stálice: Hana Nováková, Jan Slezák, Daniel Hodek, Lukáš Kaucký a další a další a další.

Udělal jsem si drobnou anketu, čím je pražská ČSSD slavná. Na předních příčkách skončily holporty s Bémovou ODS, kauzy Petra Hulinského a Miroslava Pocheho, tzv. autobusová demokracie, velrybářství v některých obvodech. Přetrvává též dojem, že sociální demokracie zůstává pod palcem zákulisních skupin i v době, kdy u konkurence už museli akceptovat průvan.

Voliči, kteří se ještě nenechali odradit, naopak poukazují hlavně na sociální rozměr metropolitní politiky ČSSD. Například na trvalou snahu o levnější jízdné v MHD. I letos Miloslav Ludvík říká, že by jízdné mělo pro seniory a děti i nadále zůstat bezplatné a pro ostatní obyvatele hlavního města finančně dostupné.

Pochvalu před nastoupenou jednotkou si pak pražská ČSSD zaslouží za prosazování tzv. participativního rozpočtu, kdy by občané měli možnost sami rozhodnout o nasměrování části výdajů. Když už to jde nejen ve vzdálené Latinské Americe, ale i v nedaleké Bratislavě, proč by to nešlo u nás? Jiná otázka však je, dokáže-li tento úmysl sociální demokracie prosadit u politických partnerů. Bude mít na to sílu? Mám o tom vážné pochybnosti.

Konkurence je přitom velká. ANO i bez Jana Kasla a lídrem, kterého Babiš zatím jen hledá, bude mít našlápnuto k dobrému výsledku, kouzlo pro Pražany neztrácí TOP 09, v hlavním městě může zabrat léčebná kůra, kterou ODS naordinoval Petr Fiala, včetně opětovné nominace Bohuslava Svobody, no a černým koněm voleb se může stát koalice zelených, lidovců a starostů.

Jenže ani drtivá porážka by asi ČSSD nevedla k reflexi. Že v Praze — na rozdíl od Berlína, Vídně, Paříže či Mnichova — jen příštipkaří, si už zvykla. Stačí jí málo, jen to šrámkovské „být u toho“. Rebel Jiří Dienstbier dělí své síly mezi vládu a senátní obvod na Kladensku. A Sobotkovu Lidovému domu je pražská nuda šumafuk, hlavně když se pražští delegáti chovají loajálně na sjezdu.

Kde tohle skončí, nevím. U otevřené moderní sociální demokracie dýchající s městem a jeho aktivními občany ale stěží. A je jen slabou útěchou, že nevábná vůně se stále častěji line i z TOP 09 nebo ANO. Babišovu hnutí ostatně v Praze šéfuje další Hulinského politická odchovankyně, Radmila Kleslová.

    Diskuse