Pražská sociální demokracie si schválila kandidátní listinu do zastupitelstva hlavního města. Zachována byla tradiční pestrost i nuda. Ano, skutečně obojí. Pestrost se volby od voleb týká lídrů. Za poslední léta byli jedničkami Petr Hulinský, Jiří Dienstbier, nyní Miloslav Ludvík. Měnili se i pražští lídři do sněmovních voleb: Petra Buzková, David Rath, Martin Pecina, Jaroslav Zavadil. Politik, který by úspěšně táhl ČSSD od voleb k volbám, v Praze schází, a tak se zkouší a experimentuje.

Nuda se týká způsobů výběru kandidátů. Mění se jména, nemění se „stáje“. Kdo netáhne (dříve) s Petrem Hulinským, respektive (dnes) s Miroslavem Pochem, jako by nebyl. Smůlu mají adepti nejen z opozičních názorových proudů, ale i „opozičních“ obvodů.

Nejvýše umístěná kandidátka z Prahy 2 je na 16. místě, nejvýše umístěný kandidát Prahy 9 dokonce na 21. místě. Ne snad, že by zásada, podle níž má být uspokojen každý obvod, byla ideální (co kdyby někde byla nadúroda osobností?), ale měla by tedy být aspoň respektována, nikoli účelově obcházena.

Pud sebezáchovy tradičně vede pražské sociální demokraty, aby sáhli po ostříleném lídrovi. Miloslav Ludvík disponuje kvalitami politickými, manažerskými i odbornými (lékařskými), navíc má pravdu, že jím léta řízená fakultní nemocnice v Motole je vlastně městem ve městě.