Iniciativa jedinců mnoha profesí - od urbanisty, architekta, přes sociologa, novináře, galeristu až po sochaře a zpěvačku - vznikala v době před komunálními volbami 2010. A to poměrně spontánně v užším kroužku kolem ředitele Galerie Jaroslava Fragnera - Dana Merty, který v průběhu několika let v GJF organizoval výstavy a účastnil se exkurzí a seminářů o rozvoji měst jako je Hamburk, Vídeň, Kodaň, Rotterdam či Berlín. Ten nemohl pochopit, proč se Praha tak brání otevřené diskusi o svém rozvoji; proč nikdo z vedoucích představitelů radnice, ať politiků nebo úředníků, nemá o tyto zkušenosti faktický zájem a nedokáže použít osvědčené postupy, dokonce z většinou partnerských měst Prahy, při plánování revitalizace například Žižkovského či Smíchovského nádraží, Rohanského ostrova či Holešovic — Buben… Přestože každý z nás spoluautorů textu (Jakub Fišer, Petr Kratochvíl, Jan Kasl, Dan Merta, Josef Vomáčka) má jinou zkušenost s fungováním městské byrokracie i je vzdělán v jiném oboru, spojila nás při formulaci této výzvy snaha a dobrá vůle nabídnout očekávanému „novému“ vedení města v čele s novým primátorem Zdeňkem Tůmou spolupráci při změně způsobu plánování rozvoje Prahy.

Dopadlo to na podzim 2010 jinak; velká koalice ovládla nejen pražskou radnici a všeobecná míra očekávání změn významně poklesla. Přesto jsme se tehdy rozhodli nečekat na další komunální volby za čtyři roky, ale otestovat vůli radnice ke spolupráci s veřejností i chuť změnit zavedený systém u nově zvolených třiašedesát zastupitelů, kterým byla výzva doručena.

Co následovalo? Moc toho skutečně nebylo. Po půl roce jsme byli pozváni na setkání s náměstkem primátora Noskem, který poté v tisku publikoval záměr neexistující Vize Praha 2050 a zaštítil se jmény několik z nás. Mluvčí iniciativy mohli docházet na zcela neplodná jednání Výboru pro územní rozvoj ZHMP a Iniciativa se několikrát vyjádřila k nešťastným krokům radnice (např. k podmínkám výběrového řízení na ředitele ÚRM či k novelizaci předpisů pro výstavbu v Praze). Koketování naší iniciativy s vedením města k ničemu dobrému nevedlo a jenom naplnilo klasický scénář uschůzovat, utahat, nic neudělat...

Primátor o rozvoj města nikdy neprojevil vážný zájem a náměstek Nosek se veřejně netajil svou neznalostí problematiky a nechutí se jí do hloubky zabývat. Bohužel se mu podařilo prosadit do významné funkce ředitelky Útvaru rozvoje města, s již tak poměrně podlomenou prestiží, zdecimovaného personálně a odborně hrajícího třetí housle, vzděláním učitelku, posléze policistku a personalistku paní Mgr. Vaněčkovou. A to navzdory odporu a protestům odborné veřejnosti, nejspíš jako „Viktora čističe“ s úkolem ÚRM zredukovat na jakousi mapově informační službu městu, a tak prestiž a vliv ÚRM na koncepční řízení budoucnosti Prahy minimalizovat. Bývalý Útvar hlavního architekta, kdysi respektované koncepční pracoviště, je tak dnes skutečně ve fázi klinické smrti, aniž by byla jasně nastíněna vize nového systému.

Před loňskými vánoci došlo k delší dobu chystanému politickému převratu a změně pražské radniční koalice. Územního rozvoje se pan náměstek Nosek rád zbavil, takže se logicky dostal do kompetence nového 1. náměstka Hudečka, který se původně chtěl věnovat dopravě. Na prvé reakce je asi stále brzy, ale přesto se mi zdá, že se koncepční a komplexní rozvoj města, od role Prahy v mezinárodním kontextu až po konkrétní plánování prostorového vývoje zužuje na uvolnění zablokovaných změn územního plánu a eventuálního přepracování připraveného konceptu nového plánu. Tedy že se nástroj stává cílem. Obávám se, že primátor Svoboda o roli Prahy, její budoucnost a rozvoj nemá osobně velký zájem a že mu bohužel ani moc nerozumí. Svědčí o tom občasná prohlášení — tu o zbourání Prágerovy přestavby Federálního shromáždění, o dopravním systému a tunelu Blanka, nebo naposledy srovnání nepříliš podařeného návrhu dostavby Revoluční ulice u Štefánikova mostu s Tančícím domem!

Iniciativa Za novou Prahu není podle mne brána příliš vážně jako součást odborné veřejnosti, s níž by radnice chtěla řešit nahromaděné problémy a plánovat koncepční a systémové změny. Přesto jsme po roce od oslovení všech členů ZHMP zaslali otevřený dopis primátorovi v naději, že se primátor osobně pokusí zaměřit na koncepční problémy a nejen na operativu a machiavelistické praktiky v ODS. Chápu, že se veze na vítězné vlně — ale v ODS bohužel jen jedna parta byla vystřídána druhou a bez toho, že se pokusí využít to lepší ze spolupráce s TOP 09 ve prospěch hlavního města, bude jen tím, kdo dokázal převézt Bémovské kmotry a udržet si svou židli za každou cenu. Praha z takové změny nic faktického nezíská. Ale jako životní optimista věřím v opak.