Iniciativa jedinců mnoha profesí - od urbanisty, architekta, přes sociologa, novináře, galeristu až po sochaře a zpěvačku - vznikala v době před komunálními volbami 2010. A to poměrně spontánně v užším kroužku kolem ředitele Galerie Jaroslava Fragnera - Dana Merty, který v průběhu několika let v GJF organizoval výstavy a účastnil se exkurzí a seminářů o rozvoji měst jako je Hamburk, Vídeň, Kodaň, Rotterdam či Berlín. Ten nemohl pochopit, proč se Praha tak brání otevřené diskusi o svém rozvoji; proč nikdo z vedoucích představitelů radnice, ať politiků nebo úředníků, nemá o tyto zkušenosti faktický zájem a nedokáže použít osvědčené postupy, dokonce z většinou partnerských měst Prahy, při plánování revitalizace například Žižkovského či Smíchovského nádraží, Rohanského ostrova či Holešovic — Buben… Přestože každý z nás spoluautorů textu (Jakub Fišer, Petr Kratochvíl, Jan Kasl, Dan Merta, Josef Vomáčka) má jinou zkušenost s fungováním městské byrokracie i je vzdělán v jiném oboru, spojila nás při formulaci této výzvy snaha a dobrá vůle nabídnout očekávanému „novému“ vedení města v čele s novým primátorem Zdeňkem Tůmou spolupráci při změně způsobu plánování rozvoje Prahy.

Dopadlo to na podzim 2010 jinak; velká koalice ovládla nejen pražskou radnici a všeobecná míra očekávání změn významně poklesla. Přesto jsme se tehdy rozhodli nečekat na další komunální volby za čtyři roky, ale otestovat vůli radnice ke spolupráci s veřejností i chuť změnit zavedený systém u nově zvolených třiašedesát zastupitelů, kterým byla výzva doručena.